29 Cdo 705/2015
Datum rozhodnutí: 12.08.2015
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř.



29 Cdo 705/2015


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Petrem Gemmelem v právní věci žalobkyně České spořitelny, a. s. , se sídlem v Praze 4, Olbrachtova 1929/62, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 45 24 47 82, zastoupené Mgr. Markem Lošanem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, PSČ 110 00, proti žalovaným 1) VALE obchodní společnost s. r. o. , se sídlem v Mladé Boleslavi, 17. listopadu 1333, PSČ 293 01, identifikační číslo osoby 25 00 46 62, 2) B. M. , a 3) Ing. L. M. , zastoupené JUDr. Miroslavem Borovcem, advokátem, se sídlem v Dobrovicích, Sládečkova 446, PSČ 294 41, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 49 Cm 646/2009, o dovolání třetí žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. října 2014, č. j. 5 Cmo 264/2014-170, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Třetí žalovaná Ing. L. M. je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 13.794,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce.

Odůvodnění:

Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 8. října 2014, č. j. 5 Cmo 264/2014-170, k odvolání třetí žalované potvrdil rozsudek ze dne 10. března 2014, č. j. 49 Cm 646/2009-145, jímž Krajský soud v Praze ponechal vůči třetí žalované v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 23. září 2009, č. j. 49 Cm 646/2009-7, kterým uložil žalovaným, aby společně a nerozdílně zaplatili žalobkyni částku 691.293,- Kč s 6% úrokem od 1. srpna 2009 do zaplacení, směnečnou odměnu 2.304,- Kč a náklady řízení ve výši 27.740,- Kč.
Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění, které učinil soud prvního stupně na základě jím provedeného dokazování a ztotožnil se s jeho závěrem, že směnka, o jejímž zaplacení soud prvního stupně rozhodl směnečným platebním rozkazem (dále jen sporná směnka ), je platnou vlastní směnkou, kterou třetí žalovaná podepsala per aval .
Proti rozsudku odvolacího soudu podala třetí žalovaná dovolání, odkazujíc co do jeho přípustnosti na ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ), namítajíc, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a požadujíc, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
Nesprávnost právního posouzení věci dovolatelka spatřuje v nesprávném hodnocení provedených důkazů ve vztahu k pravosti podpisu třetí žalované na sporné směnce. Vada řízení pak dle dovolatelky spočívá v tom, že soud prvního stupně dospěl k nesprávnému skutkovému zjištění, podle něhož třetí žalovaná převzala závazek ze sporné směnky, přičemž odvolací soud odmítl provést důkazy navrhované dovolatelkou k vyvrácení tohoto nesprávného skutkového zjištění .
Žalobkyně považuje dovolání za nepřípustné a rozhodnutí odvolacího soudu za souladné s judikaturou.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z bodu 2., části první, článku II. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Dovolání třetí žalované Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř.
Učinil tak proto, že dovolání (posuzováno podle jeho obsahu - § 41 odst. 2 o. s. ř.) neobsahuje žádný údaj o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, tedy které z hledisek uvedených v ustanovení § 237 o. s. ř. považuje za splněné (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013 a ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněná pod čísly 80/2013 a 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013 a ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, jakož i usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. III. ÚS 695/14, ze dne 24. června 2014, sp. zn. IV. ÚS 1407/14 a ze dne 16. prosince 2014, sp. zn. IV. ÚS 266/14).
Z obsahu dovolání je přitom zjevné, že dovolatelka (nesprávně) vycházela jde-li o náležitosti dovolání z občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2012, v důsledku čehož v dovolání neuvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. ustanovení § 241a odst. 2 a § 241b odst. 3 o. s. ř.).
Nad rámec výše uvedeného Nejvyšší doplňuje, že dovolatelka, byť formálně namítá nesprávné právní posouzení věci, ve skutečnosti posuzováno podle obsahu dovolání uplatňuje jednak dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř. (ve znění účinném do 31. prosince 2012), který od 1. ledna 2013 k dispozici nemá, jednak zpochybňuje správnost hodnocení důkazů, které se zřetelem na zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř. nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem. K tomu srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněného pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. ledna 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96, uveřejněný pod číslem 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu)
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243c odst. 3, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř, když dovolání třetí žalované bylo odmítnuto a žalobkyni vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Ty v dané věci sestávají z mimosmluvní odměny za zastoupení advokátem za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 30. ledna 2015), která podle ustanovení § 7 bodu 6, § 8 odst. 1 a 2 a § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), činí (z tarifní hodnoty 693.597,- Kč) částku 11.100,- Kč, dále z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu) a s připočtením náhrady za 21% daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.) celkem činí 13.794,- Kč.
K určení výše odměny za zastupování advokátem podle advokátního tarifu srov. důvody rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, uveřejněného pod číslem 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 12. srpna 2015
JUDr. Petr Gemmel předseda senátu