29 Cdo 70/2015
Datum rozhodnutí: 29.10.2015
Dotčené předpisy: § 160 odst. 4 IZ., § 244 IZ.



KSHK 41 INS 2242/2009 41 ICm 3670/2013 29 ICdo 70/2015


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce O. S. , zastoupeného Mgr. Lubomírem Matějem, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Gočárova třída 806/32, PSČ 500 02, proti žalovanému Bibby Financial Services, a. s. , se sídlem v Brně, Hlinky 505/118, PSČ 603 00, identifikační číslo osoby 25320513, zastoupenému JUDr. Daliborem Vaigertem, advokátem, se sídlem v Brně, Hlinky 80, PSČ 603 00, o určení neexistence pohledávky, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 41 ICm 3670/2013, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka O. S. , vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. KSHK 41 INS 2242/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. dubna 2015, č. j. 41 ICm 3670/2013, 101 VSPH 78/2015-167 (KSHK 41 INS 2242/2009), takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.114 Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám zástupce žalovaného.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem ze dne 21. listopadu 2014, č. j. 41 ICm 3670/2013-143, zamítl Krajský soud v Hradci Králové (dále jen insolvenční soud ) žalobu, kterou se dlužník O. S. domáhal (jako žalobce) vůči věřiteli Bibby Financial Services, a. s. (jako žalovanému) určení neexistence pohledávky, kterou věřitel přihlásil do insolvenční ho řízení vedeného u insolvenčního soudu na majetek dlužníka ve výši 8.283.927,44 Kč. (bod I. výroku) a uložil žalobci zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 4.114 Kč (bod II. výroku).
K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 16. dubna 2015, č. j. 41 ICm 3670/2013, 101 VSPH 78/2015-167 (KSHK 41 INS 2242/2009), potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok) a uložil žalobci zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 11.831 Kč (druhý výrok).
Dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu, jež může být přípustné jen podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ), a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř., odmítl Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
Učinil tak proto, že napadené rozhodnutí je co do závěru, že za trvání konkursu vedeného na jeho majetek není dlužník osobou oprávněnou k podání incidenční žaloby o určení pravosti, výše nebo pořadí pohledávky přihlášeného věřitele, bez zřetele k tomu, zda pohledávku popřel, souladné s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.
Srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. května 2014, sen. zn. 29 ICdo 33/2014, uveřejněného pod číslem 92/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen R 92/2014 ) [usnesení je - stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže - dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu ]. Ústavní stížnost podanou proti tomuto usnesení odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 30. října 2014, sp. zn. II. ÚS 2604/2014 (usnesení je - stejně jako další rozhodnutí Ústavního soudu zmíněná níže - dostupné i na webových stránkách Ústavního soudu). Z R 92/2014 napadené rozhodnutí výslovně vychází, přičemž dovolatel (jenž je v dovolání zmiňuje pro účely vymezení přípustnosti dovolání) se závěry R 92/2014 smysluplně nepolemizuje.
Srov. shodně i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. května 2014, sen. zn. 29 ICdo 34/2014 (ústavní stížnost podanou proti tomuto usnesení odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 23. září 2014, sp. zn. I. ÚS 2603/2014), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. května 2014, sen. zn. 29 ICdo 35/2014 (ústavní stížnost podanou proti tomuto usnesení odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 23. října 2014, sp. zn. IV. ÚS 2606/2014) a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. května 2014, sen. zn. 29 ICdo 36/2014 (ústavní stížnost podanou proti tomuto usnesení odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 16. října 2014, sp. zn. III. ÚS 2605/2014).
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243c odst. 3, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto, čímž žalovanému vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení.
Ty v dané věci sestávají z odměny advokáta za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 1. září 2015) určené podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů. Advokátu žalovaného přísluší za tento úkon právní služby mimosmluvní odměna dle § 11 odst. 1 písm. k/ advokátního tarifu.
Incidenční spor o popření (určení) pravosti pohledávky je sporem ve smyslu ustanovení § 9 odst. 4 písm. c/ advokátního tarifu, u kterého se považuje za tarifní hodnotu částka 50.000 Kč. Tomu odpovídá (dle § 7 bodu 5. advokátního tarifu) mimosmluvní odměna ve výši 3.100 Kč. Spolu s náhradou hotových výdajů dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 300 Kč tak jde o částku 3.400 Kč. Spolu s náhradou za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 714 Kč jde celkem o částku 4.114 Kč, kterou dovolací soud přiznal žalovanému k tíži žalobce na náhradě nákladů dovolacího řízení.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně 29. října 2015
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu