29 Cdo 7/2014
Datum rozhodnutí: 30.01.2014
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř., § 241a odst. 2 o. s. ř., § 243c odst. 1 o. s. ř.



KSPH 37 INS 23802/2012 33 ICm 245/2013 29 ICdo 7/2014


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobců a/ LESS & FOREST s. r. o. , se sídlem v Bohdanči 136, PSČ 285 25, identifikační číslo osoby 27106632, zastoupeného JUDr. Luďkem Chvostou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Na příkopě 850/8, PSČ 110 00 a b/ Mgr. Moniky Cihelkové , se sídlem v Praze 1, Lazarská 1719/5, PSČ 110 00, jako insolvenční správkyně dlužníka LESS & FOREST s. r. o., zastoupené Mgr. Jakubem Fröhlichem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Dlouhá 741/13, PSČ 110 00, proti žalovanému Lesy České republiky, s. p. , se sídlem v Hradci Králové, Přemyslova 1106, PSČ 501 68, identifikační číslo osoby 42196451, zastoupenému JUDr. Romanem Poláškem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Trojanova 2022/12, PSČ 120 00, za účasti KALESPOL STŘÍBRO s. r. o. , se sídlem ve Stříbře, Plzeňská 250, PSČ 349 11, identifikační číslo osoby 28045203, zastoupeného Mgr. Liborem Kaslem, LL. M., advokátem, se sídlem v Praze 1, Palackého 740/1, PSČ 110 00, jako vedlejší účastníka řízení na straně žalobců, o určení neplatnosti eventuálně neúčinnosti právních úkonů dlužníka, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 33 ICm 245/2013, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka LESS & FOREST s. r. o. , vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 37 INS 23802/2012, o dovolání vedlejšího účastníka proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. listopadu 2013, č. j. 33 ICm 245/2013, 101 VSPH 344/2013-406 (KSPH 37 INS 23802/2012), takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Usnesením ze dne 9. srpna 2013, č. j. 33 ICm 245/2013-387, připustil Krajský soud v Praze (dále jen insolvenční soud ) vstup společnosti KALESPOL STŘÍBRO s. r. o. (dále jen společnost K ) do řízení jako vedlejšího účastníka řízení na straně žalobců.
K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením změnil usnesení insolvenčního soud u tak, že se vstup společnosti K do řízení jako vedlejšího účastníka řízení na straně žalobců nepřipouští.
Proti usnesení odvolacího soudu podala společnost K dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ), neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. § 241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.
Podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Dle ustanovení § 237 o. s. ř. pak platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. (či jeho části). Jiný výklad by vedl k absurdnímu (textu občanského soudního řádu odporujícímu) závěru, že dovolání je ve smyslu § 237 o. s. ř. přípustné vždy, když v něm dovolatel vymezí dovolací důvod. Srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, které bylo na jednání občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 8. ledna 2014 schváleno k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. prosince 2013, sen. zn. 29 NSČR 114/2013 ( rozhodnutí jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu).
V článku III. dovolání (označeném Přípustnost dovolání ) se dovolatel omezil na pouhou citaci ustanovení § 237, § 240 odst. 1 a § 241a odst. 1 o. s. ř., dodávaje, v zákonné lhůtě podává dovolání proti usnesení odvolacího soudu, neboť nesouhlasí s právním názorem odvolacího soudu, že vítězství strany, již vedlejší účastník hodlá procesně podporovat, musí mít přímý dopad do jeho právního postavení z hlediska hmotněprávních oprávnění a povinností a nestačí pouhá možnost se následně zařídit podle výsledků sporu.
Výše popsaným požadavkům na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání dovolatel v této části dovolání ani v jiných částech dovolání (posouzeného potud z obsahového hlediska) v projednávané věci nedostál.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. ledna 2014
JUDr. Zdeněk Krčmář předseda senátu