29 Cdo 697/99
Datum rozhodnutí: 23.08.2000
Dotčené předpisy:




29 Cdo 697/99

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Ing. Jana Huška v právní věci žalobce F. K., zastoupeného advokátem, proti žalované D. P., o zaplacení 50 029, 60 Kč s přísl., vedené u Okresního soudu v Ostravě pod spisovou značkou 37 C 380/93, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajské soudu v Ostravě ze dne 12. listopadu 1998 č.j. 8 Co 1325/98 - 95, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. listopadu 1998 č.j. 8 Co 1325/98 - 95 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 16. března 1998 č.j. 37 C 380/93 - 76 uložil žalované zaplatit žalobci částku 29 013 Kč s 1% úrokem z prodlení od 11. 8. 1993 do 31. 3. 1995 a spolu s 16 % úrokem z prodlení od 1. 4. 1995 do zaplacení a zároveň rozhodl o náhradě nákladů řízení. V částce 21 016,60 Kč s příslušenstvím a ohledně 1% úroku z částky 29 013 Kč za dobu od 1. 4. 1995 do zaplacení a ohledně 1% úroku z prodlení z částky 29 013 Kč za 10. 8. 1993 žalobu zamítl. Soud dospěl k závěru, že účastníci uzavřeli dne 31. 5. 1993 neplatně smlouvu o zhotovení díla, když předmět díla nebyl dostatečně specifikován a žalované vzniklo plněním žalobce bezdůvodné obohacení ve smyslu ust. § 451 obč. zák., které je povinna žalobci vydat. Soud stanovil výši tohoto obohacení na částku 29 013 Kč, jako rozdíl mezi náklady na výkop studny vynaložené žalobcem a částkou zaplacenou žalovanou žalobci, přičemž při výši této částky vycházel ze znaleckého posudku Ing. C. a z ust. § 3 odst. 1 obč. zák.

Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 12. listopadu 1998 č.j. 8 Co 1325/98 - 95 změnil rozsudek soudu I. stupně tak, že návrh, aby žalované bylo uloženo zaplatit žalobci částku 29 013 Kč s 1 % úrokem z prodlení od 11. 8. 1993 do 31. 3. 1995 a spolu s 16 % úrokem z prodlení od 1. 4. 1995 do zaplacení, zamítl a zároveň rozhodl o nákladech řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o neplatnosti předmětné smlouvy o dílo uzavřené mezi účastníky, ale neztotožnil se závěry soudu I. stupně v tom, že se žalovaná obohatila tím, že jí byly provedeny žalobcem práce a výkony a že výše jejího obohacení odpovídá výši finančních nákladů na zhotovení výkopu studny žalobcem. Odvolací soud dospěl k závěru, že studna není samostatnou věcí, ale je podle ust. § 120 odst. 1 o. s. ř. součástí pozemku, proto bezdůvodné obohacení nespočívá v hodnotě prostředků vynaložených na cizí nemovitost, nýbrž v rozdílu hodnoty nemovitosti před výstavbou studny a po její výstavbě. S ohledem na skutečnost, že žalovaná vyplatila za práce na hloubení studny žalobci částku 54 000 Kč a že skutečná cena studny, při jejím prodeji s pozemkem, by podle znaleckého posudku činila 9 616 Kč, došel odvolací soud k závěru, že žalované majetkový prospěch nevznikl.

Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání, které odůvodnil tím, že podle jeho názoru rozhodnutí odvolacího soudu spočívá v nesprávném právním posouzení věci, a to především v tom, že studna je součástí pozemku, a že cena pozemku se studnou, jako jeho součástí, by činila o 9616 Kč více, než cena pozemku bez studny. Dovolatel namítá, že tržní cena by byla vyšší, než cena určená znalcem v souladu s příslušnou právní úpravou, z níž vycházel odvolací soud a poukazuje na právní předpisy, podle nichž je studna stavbou a že tvrzení, že stavba je součástí pozemku a že rozdíl mezi hodnotou nemovitosti před a po hloubení studny představuje výši pohledávky žalobce, nenalézá oporu v našem právním řádu. Žalobce má za to, že odvolací soud měl aplikovat ust. § 458 odst. 1, větu druhou obč. zák, podle něhož, záleželo-li bezdůvodné obohacení ve výkonech, musí být poskytnuta peněžitá náhrada. Dovolatel je názoru, že výše této náhrady za provedené úkony na stavbě studny žalované činí 29 013 Kč, jak mu bylo přisouzeno soudem prvního stupně. Žalobce navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.

Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.

Dovolání do výroku krajského soudu o zamítnutí návrhu žalobce na zaplacení částky 29 013 Kč s příslušenstvím je v dané věci přípustné (§ 236 odst. 1 o. s. ř.), neboť bylo podáno proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu do výroku, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé /§ 238 odst. 1 písm. a) o. s. ř./. Dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou - účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), řádně zastoupené advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), splňuje formální i obsahové znaky předepsané ustanovením § 241 odst. 2 o. s. ř. a vychází z dovolacího důvodu podle ust. § 241 odst. 3 písm. d) o. s. ř.

Dovolací soud přezkoumal napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě v souladu s ustanovením § 242 odst. 1 a 3 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.

O nesprávné právní posouzení věci /§ 241 odst. 3 písm. d) o. s. ř./ či určité právní otázky se jedná v případě, že odvolací soud na zjištěný skutkový stav aplikoval nesprávný právní předpis nebo správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej nesprávně aplikoval.

Dovolací soud dospěl k závěru, že odvolací soud na zjištěný skutkový stav nesprávně aplikoval ust. § 120 odst. 1 obč. zák., když studnu považoval za součást pozemku a dovodil, že bezdůvodné obohacení nespočívá v hodnotě prostředků vynaložených na cizí nemovitost, ale v rozdílu mezi hodnotou nemovitosti před výstavbou studny a po její výstavbě. Odvolací soud měl na zjištěný skutkový stav správně aplikovat ust. §§ 451, 457 odst. 1 a 458 odst. 1 obč. zák.

Podle ustanovení § 451 odst. 1 obč. zák., kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. Podle § 457 odst. 1 obč. zák., je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal. Podle § 458 odst. 1 obč. zák. musí být vydáno vše, co bylo nabyto bezdůvodným obohacením. Není-li to dobře možné, zejména proto, že obohacení záleželo ve výkonech, musí být poskytnuta peněžitá náhrada.

Plnění podle neplatné smlouvy je jednou ze skutkových podstat bezdůvodného obohacení, jejímž důsledkem je povinnost účastníků smlouvy vzájemně si vydat vše, čeho plněním podle smlouvy nabyli /srov. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 2578/98 ze dne 15. 6. 1999, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2000, sešit 8, pod č. 53/.

Problémy s vydáním předmětu bezdůvodného obohacení zpravidla nenastávají v případech, kdy jde u obou účastníků o plnění ve věcech či penězích, neboť způsob a rozsah plnění, které má být vráceno, je zřejmý. Jiná je situace tam, kde plnění jednoho či obou účastníků má charakter nehmotný, takže takové plnění nelze vydat (ustanovení § 458 odst. 1, věta druhá, obč. zák. příkladmo uvádí plnění v podobě výkonů). Citované ustanovení výslovně stanoví, že tehdy se poskytuje peněžitá náhrada, která musí pochopitelně odpovídat peněžitému ocenění získaného obohacení. V případě neplatné smlouvy o dílo spočívá obohacení objednatele ve zhotovení díla zhotovitelem, v tomto konkrétním případě v provedení výkopu studny. Objednatel není schopen přijaté plnění v podobě výkonů vrátit, proto je povinen vrátit bezdůvodné obohacení peněžitou formou; pokud její výše není předpisem stanovena, určí ji soud podle své úvahy (§ 136 o. s. ř.). Tato úvaha se musí opírat o finanční ocenění prospěchu, který účastníku z neplatné smlouvy vznikl. Majetkovým vyjádřením tohoto prospěchu není peněžitá částka, která odpovídá částce vynaložené na zhotovení díla, ale peněžitá náhrada odpovídající skutečnému majetkovému prospěchu zákazníka - objednatele díla. Při posouzení výše této peněžité náhrady je třeba vycházet z nejnižších nákladů, které by zákazník v daném místě a čase musel vynaložit na dosažení stejného plnění. Zároveň soud musí přiměřeně přihlédnout i k případné vadnosti poskytnutého plnění, pokud má za následek snížení skutečného majetkového prospěchu zákazníka - objednatele díla. /srov. Stanovisko Nejvyššího soudu ČR sp. zn. Cpj 39/88 ze dne 20. 10. 1988, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1989, sešit 2-3, pod č. 12/.

Podle ust. § 242 odst. 3 o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Z této zásady vázanosti užitými dovolacími důvody představují výjimku vady řízení podle ust. § 237 odst. 1 o. s. ř. a je-li dovolání přípustné i jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, ke kterým dovolací soud přihlédne z úřední povinnosti bez ohledu na to, zda byly v dovolání uplatněny /§ 241 odst. 3 písm. b) o. s. ř./. Tyto vady řízení dovolatelé nenamítají a ani se z obsahu spisu nepodávají.

Z vyložených důvodů nebylo možno tedy považovat dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu za správný. Rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, proto Nejvyšší soud České republiky rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení (§ 243b odst.1, část věty za středníkem o. s. ř. a § 243b odst. 2, věta první o. s. ř.).

Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§ 243d odst.1, věta druhá a třetí, o. s. ř.).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně 23. srpna 2000

JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á , v.r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Ivana Navrátilová