29 Cdo 688/2000
Datum rozhodnutí: 26.06.2001
Dotčené předpisy:




29 Cdo 688/2000

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobce V.l. a s. ČR, s. p., zastoupeného advokátem, proti žalovanému J.D., zastoupenému advokátkou, o zaplacení částky 428 407, 70 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 16 C 262/96, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. ledna 1998 č. j. 15 Co 352/97-54, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. ledna 1998, č. j. 15 Co 352/97 54, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Bruntále rozsudkem ze dne 7. května 1997 č. j. 16 C 262/96-27 zamítl žalobu, aby žalovaný zaplatil žalobci 428 407 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15% od 19. 7. 1995 do zaplacení, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně zjistil, že účastníci uzavřeli dne 10. 4. 1995 kupní smlouvu, podle níž měl žalovaný koupit ve II. čtvrtletí 1995 dřevní hmotu do množství 700 m3 značky JPV III.A/D podle ČSN, kterou měl odebírat vlastním odvozem. Nebylo však prokázáno, že by obsah této smlouvy byl naplněn", neboť dodací listy nejsou podepsány žalovaným, ani osobou zmocněnou k odebrání předmětného zboží. Žalovaný sice podepsal žalobci tzv. smlouvu o vyrovnání pohledávky, ta je však velmi neurčitá, neboť v ní nejsou konkretizovány jednotlivé faktury podle dat vystavení, termínu splatnosti a jednotlivých částek. Není z ní tedy zřejmé, který závazek a z jakého titulu měl žalovaný uznat. Okresní soud dovodil, že žalovaný dřevní hmotu nepřevzal a neodvezl a tudíž nemohlo dojít k přechodu vlastnického práva ve smyslu § 409 obchodního zákoníku na žalovaného. Žalobci pak nevzniklo právo na zaplacení žalované částky jakožto kupní ceny.

K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozsudkem ze dne 14. ledna 1998 č. j. 15 Co 352/97 54 rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalovanému uložil, aby zaplatil žalobci částku 428 407 Kč s 15% úrokem z prodlení od 19. 7. 1995 do zaplacení, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud opakoval důkazy výslechem žalovaného a výslechem svědka Ing. J.M. a doplnil dokazování výslechem svědka Ing. L.G. Shodně se soudem prvního stupně vyšel ze zjištění, že mezi účastníky byla uzavřena kupní smlouva, v níž se žalobce zavázal dodat žalovanému dřevní hmotu za dohodnutou kupní cenu. Dále zjistil, že mezi žalovaným a obchodní společností T., kompletní l. č., s. r. o., byla uzavřena kupní smlouva, jíž se žalovaný zavázal dřevo koupené od žalobce prodat uvedené obchodní společnosti. Mezi žalovaným a označenou obchodní společností byla rovněž uzavřena smlouva, na jejímž základě tato obchodní společnost poskytla žalovanému pracovníky a techniku na realizaci těžby dřeva, kterou se žalovaný zavázal uskutečnit pro žalobce na základě smlouvy označené jako Hospodářská smlouva č. 92 ze dne 27. 2. 1995. Dřevní hmota byla se souhlasem žalovaného převážena přímo do skladu obchodní společnosti T., kompletní l.č., s. r. o. Odvolací soud uzavřel, že účastníci věděli, kde se zboží dřevní hmota nachází. Podle § 412 odst. 1 obchodního zákoníku lze tudíž dovodit, že dodání dřevní hmoty bylo realizováno tím, že žalobce umožnil žalovanému v tomto místě se zbožím nakládat. Se souhlasem žalovaného odvoz dřevní hmoty realizovala obchodní společnost T., aniž došlo k přímé přejímce tohoto zboží žalovaným. V okamžiku, kdy žalovaný nabyl oprávnění se zbožím nakládat, nabyl k němu též vlastnické právo ve smyslu § 443 odst. 1 občanského zákoníku a měl proto právo se zbožím nakládat, tj. prodat jej dalšímu obchodnímu partneru, tedy obchodní společnosti T. Žalovanému tedy vznikla povinnost zaplatit žalobci cenu dodaného zboží ve výši 763 407, 70 Kč. Žalovaný na tuto kupní cenu uhradil pouze částku 335 000 Kč. Žaloba je tudíž oprávněná.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jež odůvodnil tím, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování *§ 241 odst. 3 písm. c) o. s. ř.*, a že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci *§ 241 odst. 3 písm. d) o. s. ř.*. Žalovaný namítl, že zboží bylo dodáváno prostřednictvím svědka Ing. M. a jemu podřízeného pracovníka přímo panu G., který zboží na místě přebíral a odvážel. Ani v jednom případě nebylo prokázáno, že by zboží bylo převzato žalovaným a jím odsouhlaseno, např. v dodacím listu. V daném případě nebyl prodávající povinen zboží odeslat, avšak podle názoru dovolatele bylo jeho povinností odevzdat zboží kupujícímu na místě obvyklém, tedy v tomto případě v lese. Žalobce neprokázal, že by žalovaný o odvozu dřevní hmoty věděl, že by jakýmkoli způsobem množství dřevní hmoty odsouhlasil a že by na něho přešlo vlastnické právo k této hmotě. Podle § 411 obchodního zákoníku je prodávající povinen kupujícímu dodat zboží, předat doklady, které se ke zboží vztahují, a umožnit kupujícímu nabytí vlastnického práva ke zboží v souladu se smlouvou a zákonem. Kupující však neměl možnost fakticky s věcmi disponovat, nebyly mu poskytnuty dodací listy, které si ponechal zaměstnanec žalobce Ing. M., a v dodacích listech byly uvedeny nepravdivé údaje, pokud jde o vozidla, kterými měla být přeprava dřevní hmoty prováděna. Smlouva o vyrovnání pohledávky sepsaná mezi žalovaným a žalobcem, která obsahovala uznání závazku žalovaným, byla neurčitá, neboť v ní nebyly konkretizovány jednotlivé faktury, které jsou titulem k podání žaloby, nebyla uvedena data vystavení a jednotlivé částky uvedené ve fakturách. Navíc bylo zjištěno, že smlouva byla bez vědomí žalovaného opravována. Ze smlouvy o vyrovnání pohledávky, označené žalobcem jako uznání závazku, nic plněno nebylo. Žalovaný navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalobce se k dovolání nevyjádřil.

Podle ustanovení části dvanácté hlavy I bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tedy podle občanského soudního řádu ve znění platném do 31. 12. 2000 - dále jen o. s. ř.").

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud") jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas oprávněnou osobou a že je podle § 238 odst. 1 písm. b) o. s. ř. přípustné, přezkoumal napadaný rozsudek odvolacího soudu podle § 242 odst. 1 a 3 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.

Nejvyšší soud posoudil dovolání z hlediska uplatněných dovolacích důvodů.

Nesprávným právním posouzením je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. O mylnou aplikaci právních předpisů se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo soud aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil.

Nejvyšší soud dospěl k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu skutečně spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

114

Podle ustanovení § 409 odst. 1 obchodního zákoníku (dále též ObchZ") se kupní smlouvou prodávající zavazuje dodat kupujícímu movitou věc (zboží) určenou jednotlivě nebo co do množství a druhu a převést na něho vlastnické právo k této věci a kupující se zavazuje zaplatit kupní cenu.

Prodávající je povinen kupujícímu dodat zboží, předat doklady, které se ke zboží vztahují, a umožnit kupujícímu nabýt vlastnického práva ke zboží v souladu se smlouvou a obchodním zákoníkem (§ 411 ObchZ).

Jestliže smlouva nemá ustanovení o odeslání zboží prodávajícím a zboží je ve smlouvě jednotlivě určeno nebo určeno podle druhu, avšak má být dodáno z určitých zásob nebo má být vyrobeno a strany v době uzavření smlouvy věděly, kde se nachází nebo kde má být vyrobeno, uskutečňuje se dodání, když je kupujícímu umožněno nakládat se zbožím v tomto místě (§ 412 odst. 2 ObchZ).

Kupující je povinen zaplatit za zboží kupní cenu a převzít dodané zboží v souladu se smlouvou (§ 447 ObchZ).

Nevyplývá-li ze smlouvy něco jiného, je kupující povinen zaplatit kupní cenu, když prodávající v souladu se smlouvou a obchodním zákoníkem umožní kupujícímu nakládat se zbožím (§ 450 odst. 1 prvá věta ObchZ).

V daném případě odvolací soud na základě zjištěného skutkového stavu dospěl k závěru, že účastníci věděli, kde se zboží, tedy dřevní hmota, nachází, a proto lze ve smyslu § 412 odst. 1 ObchZ dovodit, že dodání dřevní hmoty bylo realizováno tím, že žalobce žalovanému umožnil v tomto místě se zbožím dřevní hmotou nakládat. Se souhlasem žalovaného pak odvoz dřevní hmoty realizovala obchodní společnost T., Kompletní l.č., s. r. o., aniž došlo k přímé přejímce tohoto zboží žalovaným.

Skutkové zjištění odvolacího soudu je však zčásti nepřezkoumatelné, neboť odvolací soud neuvádí jednoznačně, jakým způsobem umožnil žalobce žalovanému nakládat s dřevní hmotou, a řízení je proto v důsledku této skutečnosti zatíženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci *dovolací důvod podle § 241 odst. 3 písm. b) o. s. ř., k němuž dovolací soud přihlíží podle § 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. z úřední povinnosti*. Kromě toho je skutkové zjištění odvolacího soudu z hlediska aplikace § 450 odst. 1 Obchz nedostatečné, neboť aby soud mohl učinit závěr, že prodávajícímu vzniklo právo na zaplacení kupní ceny, musí učinit skutkové zjištění, ve který okamžik (kterého dne) prodávající umožnil kupujícímu se zbožím nakládat. Toto zjištění je pak rozhodující i z hlediska posouzení vzniku práva na zaplacení úroků z prodlení. Odvolací soud však toto skutkové zjištění neučinil a přesto zaujal právní závěr, že žalobci vzniklo právo na zaplacení kupní ceny a úroků z prodlení. Z tohoto hlediska pak jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Nejvyšší soud proto podle § 243b odst. 1 věty za středníkem o. s. ř. rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

V tomto řízení se odvolací soud bude dále zabývat i tím, jaké je správné označení žalovaného. V žalobě i rozsudcích soudů obou stupňů je žalovaný označen J.D., žalovaný však sám sebe označuje ve svých podáních J.D. Odvolací soud proto zjistí, jak se žalovaný skutečně jmenuje a vyvodí z tohoto zjištění patřičné důsledky.

O náhradě nákladů včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí o věci.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. června 2001

JUDr. Zdeněk D e s , v. r.

předseda senátu