29 Cdo 647/2008
Datum rozhodnutí: 13.01.2010
Dotčené předpisy: § 4a odst. 1 písm. a) předpisu č. 328/1991Sb. ve znění do 31.12.2007, § 184 odst. 3 obch. zák.




29 Cdo 647/2008


U S N E S E N Í



Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Petra Gemmela a doc. JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobce
S. L
., zastoupeného JUDr. J. K., advokátem, proti žalovanému
Ing. O. K.,
jako správci konkursní podstaty úpadkyně S. p. R., a. s., zastoupenému JUDr. R. K., advokátem, o určení pravosti pohledávky, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 45 Cm 103/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. června 2007, č. j. 15Cmo 68/2007-90, takto:


I. Dovolání
se odmítá.


II. Žalobce
je povinen
zaplatit žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 3.060,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám jeho zástupce.



O d ů v o d n ě n í :


Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 9. února 2007, č. j. 45 Cm 103/2004-63, kterým Krajský soud v Ústí nad Labem zamítl žalobu o určení, že žalobce má za úpadkyní S. p. R., a. s. (dále jen úpadkyně ) pohledávku ve výši 847.400,- Kč.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, odkazuje co do jeho přípustnosti na ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) a namítaje, že odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně, který dospěl k závěru, že rozhodnutí akcionářů o rozdělení podílu na zisku úpadkyně není rozhodnutím učiněným při výkonu běžné obchodní činnosti a jde o účelové krácení majetku úpadkyně, uzavřel, že jde o právně neúčinný úkon ve vztahu k následnému prohlášení konkursu. Za otázku zásadního významu proto považuje, zda rozhodnutí akcionářů o rozdělení podílu na zisku úpadkyně je neplatným právním úkonem podle ustanovení § 39 občanského zákoníku nebo zda jde o neúčinný právní úkon podle ustanovení § 4a odst. 1 písm. a) zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, z důvodu následného prohlášení konkursu na majetek úpadkyně s tím, že stanovisko dovolacího soudu bude rozhodující pro další postup konkursního řízení.

Dovolatel zdůrazňuje, že rozhodnutí akcionářů o rozdělení podílu na zisku úpadkyně bylo učiněno poté, kdy řízení o návrhu společnosti D. s. r. o. na prohlášení konkursu na majetek úpadkyně bylo zastaveno, a předtím, než se žalobce respektive úpadkyně dozvěděla o podání druhého návrhu na prohlášení konkursu. Akcionáři tak v dobré víře rozhodovali o rozdělení zisku, aniž by chtěli účelově krátit majetek úpadkyně. Dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaný považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné a dovolání za nepřípustné.

Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, může být přípustné jen podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř. O případ uvedený pod písmenem b) nejde a důvod založit přípustnost dovolání podle písmene c) [tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam] Nejvyšší soud nemá.

Je tomu tak proto, že právní otázky, pro jejichž řešení přisuzuje dovolatel napadenému rozhodnutí ve věci samé zásadní význam, Nejvyšší soud zodpověděl v rozsudku ze dne 30. září 2009, sp. zn. 29 Cdo 4284/2007 (jenž je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu), na který v podrobnostech odkazuje a s jehož závěry je napadené rozhodnutí v souladu.

Jelikož dovolání není přípustné ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., Nejvyšší soud je, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), odmítl [§ 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř.].

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalobci vznikla povinnost hradit žalovanému jeho náklady řízení. Náklady dovolacího řízení sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 2.250,- Kč podle § 8, § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, z paušální náhrady 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a z náhrady za 20% daň z přidané hodnoty ve výši 510,- Kč.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.


V Brně dne 13. ledna 2010


JUDr. Hana Gajdzioková

předsedkyně senátu