29 Cdo 646/2015
Datum rozhodnutí: 23.09.2015
Dotčené předpisy: § 227 obch. zák.



29 Cdo 646/2015
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatelky Mgr. M. H. , zastoupené JUDr. René Huškem, advokátem, se sídlem v Brně, Dvořákova 635/4, PSČ 602 00, za účasti BD Tábor 46, družstva , se sídlem v Brně, Tábor 526/46d, PSČ 602 00, identifikační číslo osoby 28357604, zastoupeného JUDr. Jarmilou Zichovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Pellicova 20/2c, PSČ 602 00, o určení členství v družstvu, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 9 Cm 260/2010, o dovolání BD Tábor 46, družstva, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 1. října 2014, č. j. 8 Cmo 316/2014-138, takto:

Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 1. října 2014, č. j. 8 Cmo 316/2014-138, se ruší a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Brně usnesením ze dne 26. května 2014, č. j. 9 Cm 260/2010-109, zamítl návrh na určení, že navrhovatelka je členkou BD Tábor 46, družstva (dále též jen družstvo ) [výrok I.], a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
Vyšel přitom z toho, že:
1) M. K., byl ke dni 24. června 2009 nájemcem bytu č. 8 v domě na adrese T. , B. (dále jen dům a byt ), jehož vlastníkem bylo Statutární město Brno.
2) Plnou mocí ze dne 11. června 2009 zmocnil M. K. navrhovatelku k účasti na ustavující schůzi v té době zakládaného družstva BD Tábor 46, družstvo, svolané na 25. června 2009, a ke všem úkonům spojeným s touto schůzí, především k hlasování o všech bodech programu ustavující schůze, k předkládání návrhů a připomínek a k převzetí závazku ke splacení základního členského vkladu.
3) M. K. zemřel 24. června 2009.
4) Následujícího dne, tj. 25. června 2009, se konala ustavující schůze družstva, jež bylo založeno za účelem koupě (mimo jiné) domu od Statutárního města Brna a následného převodu jednotlivých bytových jednotek do vlastnictví členů družstva.
5) Družstvo vzniklo zápisem do obchodního rejstříku dne 24. srpna 2009.
6) Statutární město Brno převedlo na družstvo vlastnictví domu, v němž se byt nachází (nyní pod číslem 535/8).
7) Usnesením ze dne 11. května 2010, č. j. 87 D 304/2009-54, Městský soud v Brně schválil dohodu o vypořádání dědictví, podle níž navrhovatelka (sestra zesnulého M. K.) nabývá (mimo jiné) nárok na členství v družstvu, které vzniklo na základě plné moci zůstavitele, v hodnotě 5.000,- Kč.
Na takto ustaveném základu soud prvního stupně dovodiv nejprve naléhavý právní zájem navrhovatelky na požadovaném určení uzavřel, že zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále též jen obch. zák. ), nespojuje s podáním přihlášky do družstva nebo s převzetím závazku k zaplacení základního členského vkladu, případně s jeho zaplacením, právo na vznik členství v družstvu ani tvrzené majetkové právo. Uchazeč o členství svým projevem vůle a tomu odpovídajícím jednáním jen naplňuje podmínky pro vznik členství v družstvu, které nemusí být u všech družstev stejné a závisejí na povaze družstva či na úpravě ve stanovách (viz např. § 227 odst. 3 a 4 obch. zák.).
Podle soudu prvního stupně obchodní zákoník váže primární vznik členství na dvě základní právní skutečnosti: 1. vznik družstva [§ 227 odst. 2 písm. a) obch. zák.] a 2. přijetí za člena na základě přihlášky schválené orgánem k tomu určeným ve stanovách družstva [§ 227 odst. 2 písm. b) obch. zák.]. U navrhovatelky ani jejího právního předchůdce nemohla nastat a ani nenastala žádná z těchto právních skutečností.
Mimo již zmíněných je dle názoru soudu prvního stupně základní podmínkou vzniku členství v družstvu způsobilost mít práva a povinnosti spojené s členským podílem, přičemž tato způsobilost zaniká smrtí. Zemřel-li M. K. dva měsíce před vznikem družstva, nemohl se dnem zápisu družstva do obchodního rejstříku stát jeho členem (ostatně kdyby jím byl, v důsledku ztráty způsobilosti mít práva a povinnosti smrtí by mu jeho členství v družstvu zaniklo dle § 232 odst. 1 obch. zák.). Chybějící předpoklad vzniku členství nelze nahradit ani postupem podle § 33b odst. 6 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen obč. zák. ), uzavřel soud prvního stupně.
Ve výroku označeným usnesením Vrchní soud v Olomouci k odvolání navrhovatelky zrušil usnesení soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Odvolací soud dovodil, že vznik členství v družstvu při vzniku družstva má povahu nároku, protože je vázán pouze na podmínky upravené v zákoně, popřípadě ve stanovách vznikajícího družstva, a splňuje-li tedy uchazeč tyto podmínky, stane se při vzniku družstva bez dalšího jeho členem. Samotné členství v družstvu pak má jednak nemajetkovou složku spočívající zejména v právu člena zúčastnit se rozhodování o záležitostech družstva, a jednak majetkovou složku, představující hodnotu práv spojených s nájmem, popřípadě vlastnictvím družstevního bytu. Nejinak je tomu i v případě práva na vznik členství v družstvu a proto může být předmětem dědění i toto právo.
Soudu prvního stupně odvolací soud uložil zabývat se tím, zda zemřelý bratr navrhovatelky M. K. byl v době své smrti osobou splňující podmínky pro vznik členství, tj. zda byl oprávněným nájemcem bytu v předmětném domě, neměl žádné dluhy na nájemném a úplatách za služby spojené s užíváním bytu a zda podal písemnou přihlášku do družstva.
Proti usnesení odvolacího soudu podalo družstvo dovolání, opírajíc jeho přípustnost o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ) s tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, uplatňujíc dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř. a navrhujíc, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu změnil tak, že odvolání navrhovatelky zamítne , resp. aby usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolatel se ztotožňuje s právním posouzením věci učiněným soudem prvního stupně, podle něhož zemřel-li uchazeč o členství M. K. ještě před vznikem družstva, tj. i před vznikem svého členství v družstvu, nevzniklo mu právo na vznik členství ani žádné jiné majetkové právo, jež mohla zdědit navrhovatelka.
Vedle zákonných podmínek vzniku členství stanovených v § 227 obch. zák. a § 7 obč. zák. (způsobilost k právům a povinnostem) byl další důležitou podmínkou vzniku členství v družstvu oprávněný nájem bytu v domě, jenž měl přejít do vlastnictví družstva. Tuto podmínku splňoval M. K., nikoliv však navrhovatelka, neboť nájem bytu nebyl ani nemohl být předmětem dědictví a na navrhovatelku nepřešel ani ze zákona, jelikož nesplňovala podmínky § 706 obč. zák., zdůrazňuje dovolatel.
Podle názoru dovolatele tak nelze učinit závěr, že splnění podmínek stanovených zákonem a stanovami pro vznik členství v družstvu uchazečem o členství bez dalšího přešlo na jeho právního nástupce, za situace, kdy na navrhovatelku nepřešel nájem bytu.
Navrhovatelka ve vyjádření k dovolání vyvrací jednotlivé dovolací námitky a navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání družstva odmítl, resp. zamítl.
Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť jím otevřená otázka vzniku členství v družstvu nebyla v předestřených souvislostech v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud vyřešena.
Dovolání je i důvodné.
Podle § 227 obch. zák. platilo, že:
Členy družstva mohou být osoby fyzické i právnické. Je-li podle stanov členství podmíněno pracovním vztahem k družstvu, může se členem stát fyzická osoba, která skončila povinnou školní docházku a dosáhla 15 let svého věku (odstavec 1).
Po splnění podmínek vyplývajících ze zákona a stanov vzniká členství: a) při založení družstva dnem vzniku družstva, b) za trvání družstva přijetím za člena na základě písemné členské přihlášky, c) převodem členství, nebo d) jiným způsobem stanoveným zákonem (odstavec 2).
Je-li podle stanov podmínkou členství pracovní vztah člena k družstvu a nevyplývá-li ze stanov něco jiného, vzniká členství dnem, který byl sjednán jako den vzniku pracovního vztahu, a zaniká dnem zániku pracovního vztahu člena k družstvu (odstavec 3).
Členství nevzniká před zaplacením vstupního vkladu (odstavec 4).
Podrobnější úpravu členství, jeho vzniku a zániku upravují stanovy (odstavec 5).
V projednávané věci navrhovatelka dovozuje vznik svého členství v družstvu z toho, že:
1) M. K. ke dni své smrti splňoval všechny podmínky pro vznik členství v družstvu, čímž mu vznikl nárok na vznik členství v družstvu.
2) Tento nárok má i majetkovou složku, mohl být tudíž předmětem dědění.
3) Navrhovatelka tento nárok zdědila, což potvrzuje i rozhodnutí o dědictví po M. K.
S touto konstrukcí se ztotožnil i odvolací soud.
Nejvyšší soud především nesdílí názor, že M. K. splnil podmínky pro vznik členství při založení družstva.
Otázkou, zda jmenovaný podal písemnou přihlášku do družstva, se soudy obou stupňů sice dosud nezabývaly, je však zřejmé, že další podmínky vzniku členství, kterými jsou účast na ustavující schůzi družstva (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. ledna 2009, sp. zn. 29 Odo 1543/2006, jež je veřejnosti dostupné stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001 na jeho webových stránkách) a rozhodování na této schůzi (hlasování pro přijetí stanov družstva a převzetí závazku ke splacení základního členského vkladu), M. K. nesplnil (splnit nemohl), neboť den před konáním ustavující schůze zemřel.
Skutečnost, že M. K. před svou smrtí udělil navrhovatelce plnou moc ke všem úkonům spojeným s ustavující schůzí a navrhovatelka se ustavující schůze jeho jménem zúčastnila, hlasovala na ní a převzala i závazek ke splacení základního členského vkladu, není na závěru o nesplnění uvedených podmínek vzniku členství způsobilá ničeho změnit. Předmětná plná moc totiž v důsledku smrti M. K. zanikla (§ 33b odst. 2 obč. zák.).
Ustanovení § 33b odst. 6 obč. zák., kterým argumentuje navrhovatelka, přitom na projednávanou věc zjevně nedopadá; jeho aplikace přichází v úvahu tehdy, činí-li zmocněnec úkony, jež nesnesou odkladu, aby zmocnitel nebo jeho právní nástupce neutrpěl újmu na svých právech (např. činí-li zmocněnec opatření k odvrácení škody, jež by jinak na majetku zemřelého zmocnitele vznikla). Neodkladnými úkony ve smyslu § 33b odst. 6 obč. zák. však nemohou být právní jednání, kterými by se dědicům zmocnitele (do budoucna) založila účast v družstvu.
Nejvyšší soud tudíž uzavírá, že nesplnil-li M. K. podmínky pro vznik svého členství při založení družstva, nemohlo současně se vznikem družstva vzniknout členství jemu ani jeho případným dědicům (navrhovatelce). Navrhovatelka přitom sama podmínky určené zákonem a stanovami družstva pro vznik členství nesplňovala (nebyla nájemkyní bytu v domě, nepodala přihlášku do družstva, nezúčastnila se svým jménem ustavující schůze a nepřevzala zde závazek ke splacení základního členského vkladu).
Existenci nároku na vznik členství nelze vyvozovat ani ze schválené dohody o vypořádání dědictví, jež dědici (navrhovatelce) nárok na vznik členství přiznává . Jak totiž uzavřel Nejvyšší soud v usnesení ze dne 9. prosince 2009, sp. zn. 29 Cdo 5295/2008, zařazení pohledávky mezi aktiva dědictví bez dalšího neimplikuje její existenci. Jinými slovy, pouhá skutečnost, že (tvrzený) nárok na vznik členství byl předmětem dohody o vypořádání dědictví, nemůže tento nárok založit (srov. i důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. srpna 2012, sp. zn. 29 Cdo 1478/2011).
Jelikož právní posouzení věci odvolacím soudem co do řešení otázky vzniku členství v družstvu, na které napadené rozhodnutí spočívá, není správné a dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř. byl uplatněn právem, Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), rozhodnutí odvolacího soudu podle § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta první o. s. ř.).
Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243g odst. 1 část věty první za středníkem, § 226 o. s. ř.).
V novém rozhodnutí bude rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, včetně nákladů řízení dovolacího (§ 243g odst. 1 o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu, podle kterého Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm (do 31. prosince 2013), se podává z článku II. bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. září 2015
JUDr. Filip C i l e č e k
předseda senátu