29 Cdo 59/2014
Datum rozhodnutí: 30.09.2014
Dotčené předpisy: § 237 předpisu č. 99/1963Sb., § 243c odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb.



KSBR 24 INS 17550/2012
24 ICm 2739/2013
29 ICdo 59/2014
U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobců a) F. Š. a b) I. Š. , obou zastoupených Mgr. Liborem Valentou, advokátem, se sídlem v Brně, Křížová 96/18, PSČ 603 00, proti žalovanému Mgr. Martinu Kopčilovi , se sídlem v Brně, Palackého 119, PSČ 612 00, jako insolvenčnímu správci dlužnice D. K., o vyloučení majetku z majetkové podstaty dlužnice, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 24 ICm 2739/2013, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužnice D. K. , vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 24 INS 17550/2012, o dovolání žalobců proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. března 2014, č. j. 24 ICm 2739/2013, 11 VSOL 138/2013-56 (KSBR 24 INS 17550/2012), takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 9. září 2013, č. j. 24 ICm 2739/2013-20 (KSBR 24 INS 17550/2012), jímž Krajský soud v Brně (dále jen insolvenční soud ) pro opožděnost odmítl žalobu, kterou se žalobci domáhali vyloučení ve výroku specifikovaných nemovitostí (dále jen sporné nemovitosti ) z majetkové podstaty dlužnice.
Proti usnesení odvolacího soudu podali žalobci dovolání, opírajíce jeho přípustnost o ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ), když napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně nebo má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak .
Namítají, že vyrozumění o soupisu majetku podle ustanovení § 224 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), s poučením o právu podat proti němu ve stanovené lhůtě vylučovací žalobu, měl insolvenční soud doručit nejen žalobcům, nýbrž i jejich právnímu zástupci advokátu Mgr. Liboru Valentovi, který je zastupuje ve věci vedené u Okresního soudu Brno venkov pod sp. zn. 24 C 224/2002, a to v řízení o žalobě o určení vlastnického práva žalobců ke sporným nemovitostem.
Dále zdůrazňují, že ve skutečnosti jim vyrozumění insolvenčního soudu nebylo doručeno dne 4. července 2013 (respektive 3. července 2013), nýbrž až dne 8. července 2013; lhůta k podání vylučovací žaloby jim tak uplynula 7. srpna 2013, přičemž daného dne byla žaloba i podána. V této souvislosti pak žalobci při následném šetření na příslušné poště, resp. poštách, zjistili, že v obou případech dopisovaly data doručení poštovní úřednice, a to v rozporu se skutečností .
Konečně dovolatelé poukazují na to, že usnesením Krajského státního zastupitelství v Brně ze dne 7. března 2014, č. j. 1 KZV 24/2013-72, byly sporné nemovitosti zajištěny na náhradu škody žalobcům s tím, že dosavadní výsledky vyšetřování ve věci nasvědčují, že tyto nemovitosti získala dlužnice jako obviněná podvodným jednáním .
Proto požadují, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolání žalobců Nejvyšší soud podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Učinil tak proto, že dovolání (posuzováno podle jeho obsahu - § 41 odst. 2 o. s. ř.) neobsahuje žádný údaj o tom, v čem dovolatelé spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání, tedy které z hledisek uvedených v ustanovení § 237 o. s. ř. považují za splněné;
k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu zmíněného ustanovení (či jeho části). K tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013 a ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněná pod čísly 80/2013 a 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013 a ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013 a usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13 a ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. III. ÚS 695/14.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobců bylo odmítnuto a žalovanému podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. září 2014
JUDr. Petr Gemmel předseda senátu