29 Cdo 5761/2016
Datum rozhodnutí: 31.01.2017
Dotčené předpisy: § 85 odst. 1 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013, § 87 odst. 1 písm. b) o. s. ř. ve znění do 31.12.2013, § 11 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013, § 105 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013



29 Cdo 5761/2016
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobkyně LA TORTURA s. r. o. , se sídlem v Praze 1, Ovocný trh 572/11, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 28 96 51 83, zastoupené Mgr. Tomášem Troupem, advokátem, se sídlem v Praze 9, Rubeška 393/7, PSČ 190 00, proti žalovaným 1) České spořitelně, a. s. , se sídlem v Praze 4, Olbrachtova 1929/62, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 45 24 47 82, zastoupené JUDr. Tomášem Richterem, LL.M., Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze 1, Jungmannova 745/24, PSČ 110 00, 2) Mgr. R. H. , zastoupenému Mgr. Evou Krbcovou, advokátkou, se sídlem v Praze 6, Eliášova 922/21, PSČ 160 00, 3) Ing. M.. Ž. , zastoupenému JUDr. Oktaviánem Kociánem, advokátem, se sídlem v Brně, Příkop 838/6, PSČ 602 00, 4) Ing. J. R. , zastoupenému JUDr. Oktaviánem Kociánem, advokátem, se sídlem v Brně, Příkop 838/6, PSČ 602 00, 5) Ing. F. T. , zastoupenému JUDr. Tomášem Vymazalem, advokátem, se sídlem v Olomouci, Wellnerova 1322/3c, PSČ 779 00, 6) Ing. Z. K. , zastoupenému JUDr. Evou Koubovou, advokátkou, se sídlem v Praze 2, Vinohradská 343/6, PSČ 120 00, 7) Ing. J. K. , zastoupenému JUDr. Oktaviánem Kociánem, advokátem, se sídlem v Brně, Příkop 838/6, PSČ 602 00, 8) Ing. J. B. , zastoupenému JUDr. Oktaviánem Kociánem, advokátem, se sídlem v Brně, Příkop 838/6, PSČ 602 00, 9) Mgr. L. B. , 10) Ing. Z. V. , zastoupené JUDr. Oktaviánem Kociánem, advokátem, se sídlem v Brně, Příkop 838/6, PSČ 602 00, 11) M. G. , zastoupenému JUDr. Oktaviánem Kociánem, advokátem, se sídlem v Brně, Příkop 838/6, PSČ 602 00 a 12) Ing. M. A. , zastoupenému JUDr. Tomášem Vymazalem, advokátem, se sídlem v Olomouci, Wellnerova 1322/3c, PSČ 779 00, o zaplacení částky 164.105.884,95 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 5 C 182/2012, o dovolání první žalované proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. května 2016, č. j. 27 Co 127/2015-654, takto:

Dovolání se zamítá .
O d ů v o d n ě n í :

Žalobu došlou Okresnímu soudu v Prostějově dne 13. července 2012 se žalobkyně (LA TORTURA s. r. o.) domáhá vůči žalovaným zaplacení částky 164.105.884,95 Kč s příslušenstvím, a to z titulu náhrady škody, kterou měli žalovaní žalobkyni způsobit porušením povinnosti podat insolvenční návrh na majetek dlužníka (Oděvní podnik, a. s. - dále jen dlužník ). Žalobu přitom podala proti první žalované jakožto osobě, která podstatným způsobem ovlivňovala chování dlužníka (§ 66 odst. 6 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku dále jen obch. zák. ) a proti ostatním žalovaným jakožto členům statutárního orgánu dlužníka. Ve vztahu k místní příslušnosti Okresního soudu v Prostějově žalobkyně v žalobě uvedla, že tuto dovozuje z ustanovení § 87 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ); současně popsala skutkové okolnosti, z nichž dovozuje vznik škody.
Usnesením ze dne 18. února 2014, č. j. Ncp 120/2014-551, Vrchní soud v Olomouci rozhodl podle ustanovení § 104a o. s. ř. tak, že k projednání a rozhodnutí věci je příslušný okresní soud podle ustanovení § 9 odst. 1 o. s. ř. (ve znění účinném do 31. prosince 2013).
Okresní soud v Prostějově usnesením ze dne 13. října 2014, č. j. 5 C 182/2012-603, zamítl námitku (své) místní nepříslušnosti. K odvolání první žalované Krajský soud v Brně usnesením ze dne 26. května 2016, č. j. 27 Co 127/2015-654, potvrdil usnesení soudu prvního stupně.
Odvolací soud cituje ustanovení § 11 odst. 1, § 84, § 85 odst. 1, § 87 odst. 1 písm. b) a § 105 odst. 1 o. s. ř. uzavřel, že žalobkyně v žalobě dostatečně vylíčila hmotně právní předpoklady vzniku práva na náhradu škody pro účely posouzení otázky místní příslušnosti. Dále zdůraznil, že protiprávní jednání žalovaných spočívající v tom, že nepodali včas insolvenční návrh na majetek dlužníka, je spjato se sídlem dlužníka, tj. s místem, kde je umístěna správa dlužníka, jsou činěny úkony s tím spojené a pod nímž dlužník vystupuje navenek. V době aktivní činnosti dlužníka, k datu zahájení řízení, jakož i v době rozhodné podle žalobních tvrzení (od 1. srpna 2008 do ledna 2010) se sídlo dlužníka nacházelo na adrese P., Z. D. 4239/2.
Na rámec výše uvedeného odvolací soud doplnil, že pro případ, že by v dané věci nebyla dána místní příslušnost Okresního soudu v Prostějově podle ustanovení § 87 odst. 1 písm. b) o. s. ř., byl by zmíněný soud místně příslušný podle ustanovení § 85 odst. 1 o. s. ř., když je obecným soudem většiny (třetího až osmého a desáté až dvanáctého) žalovaných. Současně akcentoval, že z obsahu spisu neplyne, že by žalobkyně podáním žaloby u Okresního soudu v Prostějově jednala obstrukčně s cílem poškodit práva některého ze žalovaných.
Proti usnesení odvolacího soudu podala první žalovaná dovolání, které má za přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř. majíc za to, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na vyřešení otázek procesního práva, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, respektive při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od v dovolání zmíněné ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
Dovolatelka snáší argumenty ve prospěch závěru, podle něhož Okresní soud v Prostějově není soudem, v jehož obvodu došlo ke skutečnosti, která zakládá právo na náhradu škody, jakož i ve prospěch závěru, podle něhož žalobce podal proti 3) až 12) žalovaným žalobu pouze proto, aby založil místní příslušnost soudu, u něhož by jinak nebylo možno žalovat první žalovanou ani druhého žalovaného.
Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu změnil tak, že k projednání žaloby je místně příslušný Obvodní soud pro Prahu 4, tj. obecný soud dovolatelky.
Žalobkyně považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné.
Žalovaní, zastoupení JUDr. Oktaviánem Kociánem, se k dovolání první žalované nepřipojili . Druhý žalovaný se ztotožnil s právním názorem dovolatelky, podle něhož Okresní soud v Prostějově není soudem místně příslušným podle ustanovení § 87 odst. 1 písm. b) o. s. ř.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z bodu 2., části první, článku II zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Dovolání první žalované je přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., a to k řešení otázky místní příslušnosti soudu podle ustanovení § 85 odst. 1 a § 87 odst. 1 písm. b) o. s. ř., dosud beze zbytku v daných souvislostech neřešené; není však důvodné.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení § 11 o. s. ř. řízení se koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení. Věcně a místně příslušným je vždy také soud, jehož příslušnost již není možné podle zákona zkoumat nebo jehož příslušnost byla určena pravomocným rozhodnutím příslušného soudu (odstavec 1). Je-li místně příslušných několik soudů, může se řízení konat u kteréhokoli z nich (odstavec 2).
Podle ustanovení § 85 o. s. ř., nestanoví-li zákon jinak, je obecným soudem fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu má bydliště, a nemá-li bydliště, okresní soud, v jehož obvodu se zdržuje. Má-li fyzická osoba bydliště na více místech, jsou jejím obecným soudem všechny okresní soudy, v jejichž obvodu bydlí s úmyslem zdržovat se tam trvale (odstavec 1). Obecným soudem fyzické osoby, která je podnikatelem, je ve věcech vyplývajících z obchodních vztahů okresní soud, v jehož obvodu má místo podnikání; nemá-li místo podnikání, určuje se její obecný soud podle odstavce 1 (odstavec 2). Obecným soudem právnické osoby je okresní soud, v jehož obvodu má sídlo (odstavec 3).
Podle ustanovení § 87 odst. 1 písm b) o. s. ř. vedle obecného soudu žalovaného, popřípadě vedle soudu uvedeného v § 85a, je k řízení příslušný také soud, v jehož obvodu došlo ke skutečnosti, která zakládá právo na náhradu škody.
Podle ustanovení § 105 o. s. ř. místní příslušnost zkoumá soud jen do skončení přípravného jednání podle § 114c. Neprovedl-li tuto přípravu jednání, zkoumá soud místní příslušnost jen před tím, než začne jednat o věci samé, nebo rozhodl- li o věci samé bez jednání, jen před vydáním rozhodnutí; to neplatí, jde-li o platební rozkaz, elektronický platební rozkaz nebo evropský platební rozkaz. Později ji soud zkoumá pouze tehdy, nebyla-li provedena příprava jednání podle § 114c, a jen k námitce účastníka, která byla uplatněna při prvním úkonu, který účastníku přísluší. Při zkoumání místní příslušnosti se nepřihlíží k přípravě jednání, jednáním a jiným úkonům provedeným před věcně nepříslušným soudem a k rozhodnutím vydaným věcně nepříslušným soudem (odstavec 1). Vysloví-li soud, že není příslušný, postoupí věc po právní moci tohoto usnesení příslušnému soudu nebo ji za podmínek § 11 odst. 3 předloží Nejvyššímu soudu (odstavec 2). Jestliže soud, jemuž byla věc postoupena, s postoupením nesouhlasí, předloží ji k rozhodnutí, pokud otázka příslušnosti nebyla již rozhodnuta soudem odvolacím, svému nadřízenému soudu; rozhodnutím tohoto soudu je vázán i soud, který věc postoupil (odstavec 3). Namítne-li účastník řízení včas a důvodně nedostatek místní příslušnosti, postupuje soud obdobně podle odstavců 2 a 3; jinak námitku usnesením zamítne (odstavec 4).
Pro poměry dané věci Nejvyšší soud v prvé řadě předesílá, že judikatura je jednotná v závěrech, podle nichž:
1) Ze zásady perpetuatio fori, vyjádřené v ustanovení § 11 odst. 1 o. s. ř., vyplývá, že okolnosti rozhodné pro určení místní příslušnosti podle ustanovení § 87 odst. 1 písm. b) o. s. ř. soud zkoumá z údajů obsažených v žalobě, neboť jiný pramen v době zahájení řízení nemá k dispozici (srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. prosince 2014, sp. zn. 25 Cdo 3298/2014, rozsudek bývalého Nejvyššího soudu Slovenské republiky uveřejněný pod číslem 29/1976 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i usnesení Ústavního soudu ze dne 28. dubna 2004, sp. zn. IV. ÚS 96/04).
2) Podal-li žalobce žalobu proti více žalovaným, aniž by také vůči všem sledoval ochranu svého porušeného nebo ohroženého práva, jen proto, aby tím založil místní příslušnost soudu, u něhož by věc jinak nemohla být projednána a rozhodnuta, postupuje soud při zkoumání místní příslušnosti stejně, jako kdyby byla žaloba podána jen vůči tomu ze žalovaných, který měl být takovou žalobcovou procesní obstrukcí poškozen [viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. října 2012, sp. zn. 21 Nd 299/2012, uveřejněné pod číslem 13/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen R 13/2013) a ze dne 28. července 2016, sp. zn. 29 Cdo 361/2015] .
3) Vysloví-li soud podle ustanovení § 105 odst. 2 o. s. ř., že není místně příslušný, není oprávněn postoupit věc po právní moci usnesení soudu danému na výběr podle § 87 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2016, sp. zn. 30 Cdo 1389/2016).
V poměrech projednávané věci je zjevné, že žalobkyně podala žalobu u Okresního soudu v Prostějově, dovolávajíc se místní příslušnosti tohoto soudu podle ustanovení § 87 odst. 1 písm. b) o. s. ř., s tím, že současně v žalobě dostatečně vymezila skutkové okolnosti týkající se vzniku tvrzeného práva na náhradu škody.
Při posouzení (své) místní příslušnosti může soud prvního stupně přihlédnout pouze ke skutečnostem, které mu jsou známy v okamžiku zahájení řízení a které plynou z obsahu žaloby (a jejích příloh). Neumožňují-li tyto okolnosti přijmout závěr o tom, že ke skutečnosti, která zakládá právo na náhradu škody, došlo vskutku v obvodu soudu, u kterého bylo řízení zahájeno, může (mimo jiné) i k námitce druhého účastníka (žalovaného) vyslovit svou místní nepříslušnost, s tím, že věc po právní věci bude postoupena příslušnému soudu, nebo věc za podmínek určených ustanovením § 11 odst. 3 o. s. ř. předloží Nejvyššímu soudu (§ 105 odst. 2 a odst. 4 o. s. ř.). Při tomto postupu soud prvního stupně nemá k dispozici volbu, která původně příslušela žalobci, tj. může věc postoupit pouze obecnému soudu podle ustanovení § 85 odst. 1 o. s. ř., nikoli však soudu, který by byl vskutku místně příslušným podle ustanovení § 87 odst. 1 písm. b) o. s. ř.
Směřuje-li žaloba proti více žalovaným, není pro účely místní příslušnosti podle ustanovení § 85 odst. 1 o. s. ř. podstatné, v jakém pořadí byli v žalobě uvedeni; obecným soudem v takovém případě může být obecný soud kteréhokoli ze žalovaných (srov. též důvody usnesení Ústavního soudu ze dne 3. března 2011, so. zn. II. ÚS 470/11). Ani v tomto případě však není soud zbaven povinnosti, ať již na základě skutečností zřejmých z obsahu spisu či na základě námitky některého ze žalovaných, zkoumat, zda podáním žaloby vůči více žalovaným žalobce vskutku sledoval proti všem ochranu svého porušeného nebo ohroženého práva nebo zda tak učinil jen proto, aby tím založil místní příslušnost soudu, u něhož by věc jinak nemohla být projednána a rozhodnuta.
Jelikož v poměrech dané věci není pochyb o tom, že žalobkyně provedla volbu místně příslušného soudu podle ustanovení § 87 odst. 1 písm. b) o. s. ř. v situaci, kdy tentýž soud je rovněž obecným soudem většiny žalovaných podle ustanovení § 85 odst. 1 o. s. ř., je pro posouzení opodstatněnosti dovolání rozhodující, zda vskutku jde o situaci předvídanou R 13/2013.
Jak plyne z obsahu žaloby, předmětem řízení je požadavek žalobkyně vůči žalovaným na zaplacení žalované částky z titulu náhrady škody, která měla žalobkyni (dle žalobních tvrzení) vzniknout porušením povinnosti podat včas insolvenční návrh na majetek dlužníka podle ustanovení § 98 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), žalovanými, konkrétně první žalovanou, jakožto osobou uvedenou v ustanovení § 66 odst. 6 obch. zák. a ostatními žalovanými jakožto členy statutárního orgánu dlužníka.
Skutečnost, že žalobkyně v žalobě současně uvedla, že první žalovaná je nesporně bonitnější než kdokoli z dalších žalovaných a že svůj nárok primárně cílí proti první žalované a ostatní žalovaní jsou žalování spíše z opatrnosti (druhý žalovaný z důvodů morálních) , je pak z hlediska posouzení místní příslušnosti soudu podle ustanovení § 85 odst. 1 o. s. ř. sama o sobě nevýznamná. Z obsahu spisu totiž neplyne žádná další okolnost, ze které by bylo možno usuzovat, že žalobkyně podala žalobu proti třetímu až dvanáctému žalovaným jen proto, aby založila (obecnou) místní příslušnost Okresního soudu v Prostějově, ani žádná okolnost, ze které by bylo možno usuzovat, že žalobkyně, v případě že by byla v řízení proti označeným žalovaným úspěšná, by ve skutečnosti neměla zájem po nich částku přiznanou soudním rozhodnutím vymáhat.
Jelikož rozhodnutí odvolacího soudu je již proto správné, Nejvyšší soud dovolání první žalované podle ustanovení § 243d písm. a) o. s. ř. zamítl, aniž měl za potřebné zabývat se dále výkladem ustanovení § 87 odst. 1 písm. b) o. s. ř.
O nákladech dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. ledna 2017

JUDr. Petr G e m m e l
předseda senátu