29 Cdo 575/2017
Datum rozhodnutí: 28.02.2017
Dotčené předpisy: § 104 odst. 1 o. s. ř., § 159a odst. 4 o. s. ř., § 138 o. s. ř., § 167 odst. 2 o. s. ř.



29 Cdo 575/2017


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Tomáše Brauna v právní věci žalobkyně Komerční banky, a. s. , se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 969/33, PSČ 114 07, identifikační číslo osoby 45317054, zastoupené Mgr. Jindřichem Arabaszem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Jungmannova 745/24, PSČ 110 00, proti žalované EXELSIOR GROUP s. r. o. , se sídlem v Praze 1, Biskupský dvůr 2095/8, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 25846574, zastoupené JUDr. Ing. Pavlem Sorokáčem, MBA, advokátem, se sídlem v Praze 1, Pařížská 68/9, PSČ 110 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Ostravě pobočky v Olomouci pod sp. zn. 23 Cm 96/2015, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. října 2016, č. j. 7 Cmo 250/2016-524, takto:

Dovolání se odmítá.


O d ů v o d n ě n í:

Krajský soud v Ostravě pobočka v Olomouci usnesením ze dne 24. srpna 2016, č. j. 23 Cm 96/2015-502, zastavil řízení o návrhu žalované ze dne 28. července 2016, jímž se (opětovně) domáhala přiznání osvobození od soudních poplatků a povolení úhrady soudního poplatku za odvolání ve výši 3.105.000 Kč ve splátkách.
Soud prvního stupně odkazuje na ustanovení § 104 odst. 1, § 159a odst. 4 a § 167 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) uzavřel, že o obsahově totožném návrhu žalované již rozhodl usnesením ze dne 16. listopadu 2015, č. j. 23 Cm 96/2015-391 (které Vrchní soud v Olomouci potvrdil usnesením ze dne 26. května 2016, č. j. 7 Cmo 15/2016-422), a to tak, že osvobození od soudního poplatku žalované nepřiznal. V nově podaném návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků žalovaná žádné nové skutečnosti, jež by nebyly či nemohly být předmětem posuzování soudu již při rozhodování o předchozí žádosti žalované, netvrdila, přičemž soudy nemohou mimo rámec vytýčený ustanoveními o opravných prostředcích nepřípustně revokovat právní názor obsažený v předchozím pravomocném soudním rozhodnutí.
Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalované usnesením ze dne 27. října 2016, č. j. 7 Cmo 250/2016-524, potvrdil usnesení soudu prvního stupně.
Přitom zdůraznil, že soud prvního stupně nijak nepochybil, jestliže řízení o nově podaném návrhu žalované na přiznání osvobození od soudních poplatků zastavil pro překážku věci pravomocně rozhodnuté. Žalovaná totiž opakovaně podala totožný návrh, v němž neuvedla žádné nové skutečnosti svědčící o změně jejích majetkových poměrů. Na takové skutečnosti podle odvolacího soudu nelze usuzovat ani z (žalovanou předložených) listin, vytvořených sice až po vydání rozhodnutí o předchozí žádosti, jimiž však mají být doloženy majetkové poměry, které existovaly (a musely být tudíž žalované také známy) již v době rozhodování o prvním návrhu na osvobození od soudních poplatků.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř.
Otázkou vázanosti soudu rozhodnutím o (ne)přiznání osvobození od soudních poplatků a předpoklady, za nichž soudy mohou rozhodnout o opakované žádosti účastníka o osvobození od soudních poplatků, se Nejvyšší soud ve své rozhodovací činnosti opakovaně zabýval. Závěry, k nimž v této souvislosti dospěl (a na nichž nevidí důvod cokoli měnit ani v této věci), lze shrnout následovně.
1/ Usnesením, jímž zamítne žádost účastníka o přiznání osvobození od soudních poplatků, je soud vázán (§ 170 odst. 1 o. s. ř.); nejde (totiž) o usnesení, kterým se upravuje vedení řízení (§ 170 odst. 2 o. s. ř.). Později podané (nové) žádosti téhož účastníka o přiznání osvobození od soudních poplatků může soud vyhovět jen tehdy, změní-li se u účastníka (žadatele) poměry, z nichž soud vycházel v původním (zamítavém) rozhodnutí pro účely právního posouzení původní žádosti. To, že samo právní posouzení předpokladů pro přiznání osvobození od soudních poplatků v prvním (zamítavém) rozhodnutí nebylo správné, důvodem pro to, aby soud vyhověl nové žádosti, být nemůže. Šlo by o nepřípustnou revokaci právního názoru obsaženého v pravomocném soudním rozhodnutí mimo rámec opravných prostředků, jimiž mohlo být napadeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. července 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, uveřejněné pod číslem 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek dále jen R 99/2013 ).
2/ V případě, že po pravomocném zamítnutí návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků nedojde ke změně poměrů, soud zastaví řízení o dalším návrhu téhož účastníka na přiznání osvobození od soudních poplatků pro překážku věci pravomocně rozhodnuté (rei iudicatae). Viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2011, sp. zn. 25 Cdo 803/2011, k jehož závěrům se Nejvyšší soud následně přihlásil např. v R 99/2013 nebo v usneseních ze dne 17. ledna 2017, sp. zn. 26 Cdo 5741/2016, a ze dne 29. března 2016, sp. zn. 30 Cdo 4867/2015. Shodně srov. také důvody usnesení Ústavního soudu ze dne 1. června 2010, sp. zn. IV. ÚS 766/10, a ze dne 15. července 2014, sp. zn. IV. ÚS 2943/13.
3/ Postup soudu (při posuzování následné žádosti téhož účastníka o přiznání osvobození od soudních poplatků), založený výlučně na hodnocení aktuálních poměrů žadatele a pomíjející závěry předchozího rozhodnutí, de facto znamená opětovné hodnocení skutečností, z nichž toto rozhodnutí vycházelo, a tedy nepřípustný přezkum jeho závěrů (k tomu srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. července 2016, sp. zn. 32 Cdo 40/2016).
Napadené rozhodnutí se přitom uvedeným judikatorním závěrům nijak neprotiví (je s nimi v souladu). Jestliže dovolatelka podala nový návrh na osvobození od soudních poplatků, mohl mu soud prvního stupně (případně odvolací soud) vyhovět pouze tehdy, změnily-li by se poměry dovolatelky, z nichž soud vycházel v původním rozhodnutí. Z obsahu později podané (opětovné) žádosti dovolatelky se však ani podle přesvědčení Nejvyššího soudu takový závěr nepodává.
Na změnu majetkových poměrů žadatelky zjevně nelze oproti mínění dovolatelky usuzovat ani na základě skutečností, jež se podávají z nově předložených listin (přiznání k dani z příjmů právnických osob za rok 2015 a rozvahy zpracované ke dni 31. prosince 2015), vyhotovených shodně dne 31. července 2016. Jakkoli jde nepochybně o listiny, které vznikly až poté, co soudy nižších stupňů rozhodly o původním návrhu žalované (odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí prvního návrhu žalované na přiznání osvobození od soudních poplatků usnesením ze dne 26. května 2016), jejich prostřednictvím jak správně poznamenal již odvolací soud v důvodech napadeného rozhodnutí mají být osvědčeny jen majetkové poměry žadatelky za dobu předcházející vydání rozhodnutí o původním návrhu, tedy (jinak řečeno) opětovně přezkoumány poměry žadatelky, které tu byly (a z nichž soudy mohly pro účely právního posouzení původní žádosti vycházet) již v době vydání původního (zamítavého) rozhodnutí.
Konečně Nejvyšší soud dodává, že vzhledem ke skutkovým poměrů dané věci nejde ani o případ srovnatelný s věcí, o níž Ústavní soud rozhodl (dovolatelkou zmiňovaným) nálezem ze dne 20. ledna 2010, sp. zn. I. ÚS 1439/09 (srov. v této souvislosti rovněž důvody usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4867/2015).
O nákladech dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval (k tomu srov. závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněného pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. února 2017

JUDr. Jiří Z a v á z a l
předseda senátu