29 Cdo 5611/2015
Datum rozhodnutí: 30.11.2016
Dotčené předpisy: § 103 o. s. ř., § 104 odst. 2 o. s. ř., § 212a odst. 6 o. s. ř.



29 Cdo 5611/2015
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobců a) S. G. , zastoupeného Mgr. Robertem Pavlů, advokátem, se sídlem v Praze 1, V celnici 1031/4, PSČ 110 00, a b) European Property Management, spol. s r. o. , se sídlem v Praze 1, Klimentská 1216/46, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 28988264, zastoupené JUDr. Janem Täubelem, LL.M., advokátem, se sídlem v Praze 8, Sokolovská 68/105, PSČ 186 00, proti žalovaným 1) A. H. , zastoupenému JUDr. Ilonou Vaněčkovou, advokátkou, se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 404/30a, PSČ 140 00, 2) K. H. , zastoupené Rainerem Frankem, advokátem, se sídlem v Praze 5, Holečkova 105/6, PSČ 150 00, 3) Property Management Solutions s. r. o. , se sídlem v Praze 1, Náměstí Republiky 1078/1, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 28396022, zastoupené Mgr. Ondřejem Šolcem, advokátem, se sídlem v Praze 5, Holečkova 105/6, PSČ 150 00, 4) N. M. , 5) D. S. , oběma zastoupeným JUDr. Petrem Novotným, advokátem, se sídlem v Praze 1, Platnéřská 191/2, PSČ 110 00, a 6) Palladium Praha s. r. o. , se sídlem v Praze 1, Na poříčí 1079/3a, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 28452704, zastoupené JUDr. Monikou Novotnou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Platnéřská 191/2, PSČ 110 00, o zaplacení 124.972.412 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 21 Cm 3/2015, o dovolání prvního žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. září 2015, č. j. 8 Cmo 241/2015-422, takto:

Dovolání se odmítá .
O d ů v o d n ě n í:

Městský soud v Praze usnesením ze dne 19. června 2015,č. j. 21 Cm 3/2015-256, zastavil řízení ve vztahu mezi žalobkyní b) a všemi žalovanými (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
K odvolání žalobkyně b) Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením (zčásti) změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že se řízení mezi žalobkyní b) a prvním žalovaným nezastavuje a že se nestanoví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podal první žalovaný dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř.
Odvolací soud (částečně) změnil rozhodnutí soudu prvního stupně z důvodu dodatečného předložení řádné plné moci udělené JUDr. Janu Täubelovi, LL.M., společností NEHIR PROPERTY INC. [společnicí žalobkyně b)] k zastupování žalobkyně b) v projednávané věci, jímž došlo k odstranění nedostatku podmínky řízení (chybějícího průkazu zástupčího oprávnění osoby jednající za žalobkyni) v rozsahu týkajícím se prvního žalovaného.
Rozhodnutí odvolacího soudu je plně v souladu s § 103 o. s. ř., podle něhož kdykoli za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení), jakož i s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, z níž se podává, že k odstranění nedostatku podmínek řízení může dojít i v průběhu odvolacího řízení (viz důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. března 2009, sp. zn. 30 Cdo 700/2007, ze dne 20. května 2016, sp. zn. 30 Cdo 4986/2015, a ze dne 15. listopadu 2016, sp. zn. 30 Cdo 4939/2014, jež jsou veřejnosti dostupná - stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001 - na jeho webových stránkách).
Argumentuje-li dovolatel nerespektováním § 205a o. s. ř., přehlíží, že omezení vypočtená v tomto ustanovení se uplatní jen v případě odvolání proti rozsudku nebo usnesení ve věci samé, nikoli proti rozhodnutí procesní povahy. Odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně způsobem odpovídajícím úpravě § 212a odst. 6 o. s. ř., neboť se stejně jako soud prvního stupně zabýval odstranitelným nedostatkem podmínky řízení spočívajícím v absenci průkazu zástupčího oprávnění tvrzeného zástupce žalobkyně b). Otázka, zda odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně ze zákonných důvodů, tak nemůže založit přípustnost dovolání, neboť její řešení vyplývá přímo ze zákona (viz důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. května 2016, sp. zn. 29 Cdo 2219/2015, a judikaturu v něm uvedenou), a nadto i z judikatury (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. ledna 2011, sp. zn. 21 Cdo 5233/2009, ze dne 3. června 2014, sp. zn. 32 Cdo 4196/2013, či ze dne 25. března 2015, sp. zn. 28 Cdo 3623/2014).
Námitka dovolatele, podle níž společnost NEHIR PROPERTY INC. nebyla oprávněna podat za žalobkyni b) coby její společnice projednávanou žalobu, neboť jde o žalobu o náhradu škody způsobené nekalosoutěžním jednáním, nikoli o žalobu o náhradu škody způsobené žalobkyni b) jejím jednatelem (společnickou žalobu), pročež NEHIR PROPERTY INC. nemohla ani udělit plnou moc JUDr. Täubelovi k zastupování žalobkyně b) v tomto řízení, je zjevně nedůvodná, neboť odporuje tvrzením, na kterých je žalobní nárok založen; z těch je zřejmé (srov. v tomto směru zejména bod 13 a bod 44 žaloby), že - ve vztahu k prvnímu žalovanému - jde o společnickou žalobu.
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v rozhodnutí, jímž se řízení končí (viz § 151 o. s. ř. a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002,sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 30. listopadu 2016
JUDr. Filip C i l e č e k předseda senátu