29 Cdo 5536/2007
Datum rozhodnutí: 30.11.2009
Dotčené předpisy:




29 Cdo 5536/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Jiřího Zavázala a Mgr. Filipa Cilečka v konkursní věci dlužníka V. P., zastoupeného JUDr. J. S., advokátem, o návrhu věřitele A. E. L., zastoupeného JUDr. P. V., advokátem, na prohlášení konkursu na majetek dlužníka, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 45 K 1012/2006, o dovolání navrhujícího věřitele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. října 2007, č. j. 1 Ko 385/2007-174, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Navrhující věřitel je povinen zaplatit dlužníkovi na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.800,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám zástupce dlužníka JUDr. J.S..

O d ů v o d n ě n í:

Usnesením ze dne usnesením ze dne 11. července 2007, č. j. 45 K 1012/2006-148, zamítl Krajský soud v Ústí nad Labem návrh, jímž se věřitel A. E. L. domáhal prohlášení konkursu na majetek dlužníka V.P..

Soud dospěl k závěru, že navrhující věřitel není k podání návrhu na prohlášení konkursu aktivně věcně legitimován, jelikož jeho pohledávka je promlčena a dlužník námitku promlčení v řízení uplatnil. Uvedl, že podle smlouvy o úvěru z 13. srpna 1993, ve znění dodatku č. 1, uzavřené mezi právním předchůdcem navrhujícího věřitele jako věřitelem a V. P.jako dlužníkem (dále též jen úvěrová smlouva ) měl být úvěr splacen do 20. srpna 1994. Objektivní desetiletá promlčecí doba proto uplynula 21. srpna 2004.

K odvolání navrhujícího věřitele Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně.

Odvolací soud uvedl, že konkursní soud není povolán k tomu, aby v řízení o návrhu na prohlášení konkursu vedl dokazování o tom, zda pohledávka navrhujícího věřitele v právu vůbec existuje , a aby tímto způsobem řešil spor o existenci a výši pohledávky navrhovatele proti dlužníkovi.

Pro posouzení, zda je pohledávka navrhovatele promlčena či nikoliv, je nutné zabývat se tím, zda z dohody účastníků o zaplacení dluhu ze dne 17. března 1998 (dále též jen dohoda ) vyplývá, že dosavadní závazek zanikl a vznikl nový závazek, který stanovil nový počátek běhu promlčecí lhůty. Vzhledem k tomu, že z dohody není zřejmé, zda sjednáním nového závazku dosavadní závazek zanikl, nebo zda nový závazek trvá vedle dosavadního závazku, nelze jednoznačně určit počátek běhu promlčecí lhůty.

Odvolací soud proto přijal závěr soudu prvního stupně, že pohledávku navrhovatele, kterou osvědčuje svoji aktivní legitimaci k podání návrhu na prohlášení konkursu na majetek dlužníka, není namístě považovat za doloženou.

Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhující věřitel dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ), namítaje, že je dán dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., tedy, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Konkrétně dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že nesprávně a v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu (zejména s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 13. prosince 2006, sp. zn. 33 Odo 399/2005) vyložil ustanovení § 516 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále též jen obč. zák. ) a ve spojení s tím též ustanovení § 387 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále též jen obch. zák. ).

Dovolatel má za to, že dohoda je typickou kumulativní novací závazku vzniklého na základě úvěrové smlouvy a že pokud z dohody o změně závazku nepochybně nevyplývá, že jde o privativní novaci, jde o novaci kumulativní.

Dohodou byla sjednána nová splatnost závazku vzniklého na základě úvěrové smlouvy (nově byly sjednány splátky od 25. března 1998 do 25. února 2003), s tím, že dlužník zároveň v souladu s § 401 obch. zák., prodloužil promlčecí dobu ohledně závazku vrátit peněžní prostředky s příslušenstvím na deset let. Pohledávka by se tedy začala postupně ve výši splátek dohodnutých dohodou promlčovat nejdříve od 26. března 2008.

Dlužník ve vyjádření k dovolání mimo jiné namítá, že dohoda neobsahuje nic, co by naznačovalo úmysl stran směřující k novaci dluhu, a že jde o typickou dohodu o splátkovém kalendáři . Tamtéž uvádí, že dovolatelem tvrzená kumulativní novace z roku 1998 by u pohledávky splatné již od roku 1994 (20. srpna 1994) nemohla zabránit promlčení v roce 2004, a to s přihlédnutím k § 408 odst. 1 obch. zák. Proto navrhuje dovolání zamítnout.

Zákonem č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčním zákonem), byl s účinností od 1. ledna 2008 zrušen zákon o konkursu a vyrovnání (§ 433 bod 1. a § 434), s přihlédnutím k § 432 odst. 1 insolvenčního zákona se však pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona použijí dosavadní právní předpisy (tedy vedle zákona o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. prosince 2007, i občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2007).

Nejvyšší soud shledává dovolání přípustným podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., ve spojení s § 238a odst. 1 písm. a/ o. s. ř., pro řešení otázky dovoláním předestřené.

Podle ustanovení § 408 odst. 1 obch. zák. bez ohledu na jiná ustanovení tohoto zákona skončí promlčecí doba nejpozději po uplynutí 10 let ode dne, kdy počala poprvé běžet. Námitku promlčení však nelze uplatnit v soudním nebo rozhodčím řízení, jež bylo zahájeno před uplynutím této lhůty (odstavec 1). Bylo-li právo pravomocně přiznáno v soudním nebo rozhodčím řízení později než tři měsíce před uplynutím promlčecí doby nebo po jejím uplynutí, lze rozhodnutí soudně vykonat, jestliže řízení o jeho výkonu bylo zahájeno do tří měsíců ode dne, kdy mohlo být zahájeno (odstavec 2).

Skutkový závěr soudů nižších stupňů, podle kterého měl být podle úvěrové smlouvy poskytnutý úvěr dlužníkem splacen do 20. srpna 1994, dovoláním nebyl zpochybněn.

S přihlédnutím k ustanovení § 408 odst. 1 obch. zák. (z nějž při svých úvahách vyšel i soud prvního stupně) se za situace, kdy neprobíhalo ani soudní nebo rozhodčí řízení, jehož zahájení by stavělo běh promlčecí doby, jeví zřejmým, že z pohledu vlastní dovolatelovy argumentace se jeho pohledávka promlčela nejpozději 21. srpna 2004.

Kumulativní novací ve formě sporné dohody, prosazovanou dovoláním, totiž nebylo možné zabránit promlčení pohledávky v objektivní promlčení době podle ustanovení § 408 odst. 1 obch. zák.

Napadené rozhodnutí je tudíž v rovině právního posouzení věci ve výsledku (co do závěru, že navrhující věřitel nedoložil svou aktivní věcnou legitimaci k podání návrhu na konkurs) správné bez zřetele k tomu, jaký by mohl být závěr o míře osvědčování sporných skutečností v konkursním řízení.

Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), nejsou dovoláním namítány a ze spisu se nepodávají, Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je ve smyslu ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. odůvodněn tím, že dovolání navrhujícího věřitele bylo zamítnuto, přičemž dlužníkovi vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Ty v dané věci sestávají z odměny za zastupování advokátem za řízení v jednom stupni (za dovolací řízení), jejíž výše se určuje podle vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen vyhláška ).

Sazba odměny za dovolací řízení o návrhu na prohlášení konkursu se pak určuje podle § 8 vyhlášky, ve spojení s § 10 odst. 3 vyhlášky, částkou 9.000,- Kč. Takto určená sazba se podle § 18 odst. 1 vyhlášky snižuje o 50 %, tj. na částku 4.500.- Kč, jelikož advokát dlužníka učinil v dovolacím řízení pouze jediný úkon právní služby (vyjádření k dovolání). Náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů činí 300,- Kč. Částka přiznaná dlužníkovi k tíži dovolatele tak činí 4.800,- Kč.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně 30. listopadu 2009

JUDr. Zdeněk K r č m á ř

předseda senátu