29 Cdo 5521/2015
Datum rozhodnutí: 21.01.2016
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř., § 243g odst. 1 o. s. ř., § 226 odst. 1 o. s. ř.



29 Cdo 5521/2015
U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Petra Šuka a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci navrhovatele J. S. , zastoupeného JUDr. Karlem Uhlířem, advokátem, se sídlem v Plzni, Husova 722/13, PSČ 301 00, za účasti Družstva HLS, výrobního družstva Plzeň , se sídlem v Plzni, Čelakovského 858/3, PSČ 301 00, identifikační číslo osoby 40526801, zastoupeného Mgr. Ivem Žižkovským, advokátem, se sídlem v Plzni, Martinská 319/10, PSČ 301 00, o zaplacení 208.994 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 44 Cm 157/2007, o dovolání družstva proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. května 2015, č. j. 14 Cmo 512/2011-237, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Družstvo HLS, výrobní družstvo Plzeň, je povinno zaplatit navrhovateli na náhradu nákladů dovolacího řízení 10.696,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám zástupce navrhovatele.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem ze dne 11. srpna 2011, č. j. 44 Cm 157/2007-130, Krajský soud v Plzni zavázal Družstvo HLS, výrobní družstvo Plzeň (dále jen družstvo ), zaplatit navrhovateli 185.390 Kč s úrokem z prodlení blíže specifikovaným ve výroku rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu o zaplacení 23.604 Kč s úrokem z prodlení (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výroky III. - V.).
K odvolání družstva Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil výroky I., III., IV. a V. rozsudku soudu prvního stupně (výrok první) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího a dovolacího řízení (výrok druhý).
Jde přitom již o druhé rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, když rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 13. března 2013, č. j. 14 Cmo 512/2011-175, k dovolání navrhovatele Nejvyšší soud usnesením ze dne 20. února 2014, č. j. 29 Cdo 2479/2013-219, zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podalo družstvo dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ), neboť nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř.
Podstatou dovolacích námitek je polemika se závěrem Nejvyššího soudu vysloveným v předchozím (kasačním) rozhodnutí (sp. zn. 29 Cdo 2479/2013), podle něhož určují-li stanovy družstva, že pro stanovení výše vypořádacího podílu je rozhodný stav majetku družstva podle účetní závěrky za rok, v němž členství zaniklo, nelze při výpočtu výše vypořádacího podílu přihlédnout k rozhodnutí členské schůze o rozdělení a užití účetně vykázaného zisku (např. o jeho převodu do nedělitelného fondu), které bylo přijato až v následujícím účetním období.
S tímto závěrem Nejvyššího soudu, jenž byl pro odvolací soud závazný (dle § 243g odst. 1 ve spojení s § 226 odst. 1 o. s. ř.) a na němž Nejvyšší soud nevidí důvodu ničeho měnit, je napadené rozhodnutí odvolacího soudu zcela v souladu.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II. bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinné družstvo, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho výkonu.
V Brně dne 21. ledna 2016

JUDr. Filip C i l e č e k
předseda senátu