29 Cdo 5499/2007
Datum rozhodnutí: 19.08.2009
Dotčené předpisy:





29 Cdo 5499/2007


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně S. M. L., zastoupené JUDr. P. V., advokátem, proti žalovanému J. Ch., zastoupenému Mgr. J. J., advokátem, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 5 Cm 88/2005, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. března 2007, č. j. 4 Cmo 75/2006 260, takto:


I. Dovolání se odmítá.


II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


O d ů v o d n ě n í :


Napadeným rozsudkem potvrdil odvolací soud rozsudek ze dne 23. listopadu 2005, č. j. 5 Cm 88/2005 214, kterým Krajský soudu v Brně ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 31. března 2005, č. j. 5 Sm 13/2005 26.


Proti tomuto rozsudku podal žalovaný dovolání, domáhaje se jeho zrušení. Co do jeho přípustnosti odkázal na ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ), co do důvodů namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§ 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.].


Otázku zásadního právního významu dovolatel spatřuje v posouzení, jaký má zánik dlužníka, právnické osoby, bez právního nástupce, důsledek pro další existenci jeho závazků a pro další existenci právních instrumentů, které zajišťují jeho závazky.


Nejvyšší soud dovolání přípustným neshledal.


Je tomu tak proto, že na první z označených otázek zásadního právního významu odvolací soud své rozhodnutí nezaložil, ale založil je na tom, že Skutečnost, že dluh odpovídající zajištěné pohledávce nemůže být splněn právnickou osobou jako dlužníkem, která zanikla bez právního nástupce, neznamená zánik důvodu zajištění poskytnutého formou zajišťovací směnky. Druhou z předestřených právních otázek již Nejvyšší soud shodně se závěry odvolacího soudu vyřešil v rozsudku ze dne 9. února 2006, sp. zn.21 Cdo 1198/2005 uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 16/2007. V tomto rozhodnutí dospěl Nejvyšší soud k závěru, že Je-li dlužníkem právnická osoba, přechází povinnost plnit po jejím zániku na nástupnické společnosti nebo na jiné její právní nástupce. Zanikla-li právnická osoba bez právního nástupce, je zřejmé, že tu není nikdo, na koho by přešla její povinnost plnit (kdo by jako dlužník byl povinen splnit dluh). V zákoně se výslovně na rozdíl od fyzických osob neuvádí, jaké má tato skutečnost právní následky ve vztahu ke dluhům, které zůstaly po zániku právnické osoby neuhrazeny; část právní teorie a praxe za této situace dovozuje, že dluh zanikl, neboť nemůže "existovat bez nositele povinnosti", a že tedy musela zaniknout rovněž jemu odpovídající pohledávka.


Ze závěru, že pohledávka zanikla z důvodu zániku dlužnické právnické osoby bez právního nástupce, však nelze (i kdyby byl opravdu správný) úspěšně dovozovat (na základě principu akcesority), že by bez dalšího zaniklo její zajištění poskytnuté třetími osobami. Princip akcesority je totiž jak uvedeno již výše třeba vztáhnout jen k zajištěné pohledávce a nikoliv k osobě dlužníka. Smysl zajištění pohledávky spočívá v tom, že věřitel, který nemůže být uspokojen dlužníkem z důvodů spočívajících v osobě dlužníka (včetně toho, že dlužník, který je právnickou osobou, zanikl bez právního nástupce), má nárok na uspokojení ze zajištění poskytnutého třetími osobami; neznamená to tedy, že by tím zanikla povinnost náhradního dlužníka (vzniklá z titulu poskytnutí zajištění), neboť okolnosti týkající se hlavního dlužníka nedopadají do právních poměrů náhradního dlužníka a nemohou mít za následek (s ohledem na účel a smysl zástavního práva poskytnout zástavnímu věřiteli uspokojení jeho pohledávky vždy, neučiní-li tak dlužník) zánik jeho povinností vůči věřiteli. Povinnost náhradního dlužníka uspokojit věřitele (v případě, že dluh odpovídající zajištěné pohledávce nebyl včas splněn) tedy není (nemůže být) dotčena tím, že dluh odpovídající této pohledávce nemůže splnit zaniklá právnická osoba, která je dlužníkem.


Tím spíše lze tento závěr vztáhnout na zajištění pohledávky směnkou, neboť mezi směnkou, která plní zajišťovací funkci a zajišťovaným závazkem není vztah akcesority, ale směnka je ve vztahu k zajišťovanému závazku vždy v postavení samostatného závazku.


Podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. proto dovolání přípustné není. Protože dovolací soud neshledal ani jiný důvod přípustnosti dovolání, podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. je odmítl.


O náhradě nákladů řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalovaný s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalobkyni žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.


Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 19. srpna 2009


JUDr. Ivana Š t e n g l o v á


předsedkyně senátu