29 Cdo 5476/2007
Datum rozhodnutí: 20.05.2008
Dotčené předpisy: § 107a předpisu č. 99/1963Sb.




29 Cdo 5476/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a Mgr. Filipa Cilečka v právní věci žalobce JUDr. D. Š., Ph.D., advokáta jako správce konkursní podstaty úpadkyně I. B. a. s., zastoupeného Mgr. R. J., advokátem proti žalované L. s. r. o., zastoupené Mgr. D. K., advokátem o zaplacení částky 1,500.000,- Kč, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 37 Cm 7/2007, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. července 2007, č. j. 8 Cmo 245/2007 59, takto:

Dovolání se zamítá.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. dubna 2007, č. j. 37 Cm 7/2007 - 46, kterým tento soud vyhověl návrhu žalobce, aby do řízení na jeho místo vstoupila společnost E.s. r. o., (dále též jen společnost ).

Odvolací soud tak přitakal soudu prvního stupně co do zjištění, že dne 3. dubna 2007 mu byl doručen návrh dle § 107a občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř.) k rozhodnutí, aby na místo dosavadního žalobce vstoupil do řízení nový účastník, a to společnost. K návrhu připojil žalobce rovněž i kopii protokolu o provedené opakované dražbě dobrovolné ze dne 21. prosince 2006, z něhož je zřejmé, že předmětem dražby byla mimo jiné i žalovaná pohledávka a vydražitelem se stala společnost. Následně, a to podáním došlým soudu prvního stupně dne 6. dubna 2007, doručil žalobce soudu rovněž kopii potvrzení o nabytí vlastnictví dle § 31 zákona č. 26/2000 Sb. ze dne 27. března 2007, z něhož jsou výše uvedené údaje rovněž patrny. Na výzvu soudu pak reagovala společnost podáním došlým soudu prvního stupně dne 25. dubna 2007 tak, že vyjádřila souhlas se vstupem do řízení na místo původního žalobce.

Podmínky pro to pokračoval odvolací soud aby mohl návrhu dle § 107a o. s. ř. vyhovět, jsou dvě, a to prokázání tvrzené právní skutečnosti, jíž došlo k převodu nebo přechodu práv nebo povinností účastníka, o které v řízení jde, a souhlas toho, kdo má vstoupit na jeho místo. Obě podmínky považoval soud prvního stupně za splněné, a proto návrhu vyhověl. Odvolací soud se s jeho závěrem ztotožnil; ostatně žalovaná konkrétní důvod neexistence některé z těchto dvou podmínek nenamítala. Pokud uváděla, že nenastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod práva tvrzeného žalobcem, o něž v řízení jde, pak k této své odvolací námitce neuvedla konkrétní důvod, pro nějž by žalobcem předložené listiny zmíněnou skutečnost neměly prokazovat. Na skutečnost, zda byly splněny podmínky pro vyhovění návrhu dle § 107a o. s. ř., nemá vliv okolnost, zda vydražitel žalované pohledávky tuto skutečnost oznámil žalobci, či nikoli.

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, odkazujíc co do jeho přípustnosti na ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) a § 239 odst. 2 písm. b) o. s. ř. a namítajíc existenci dovolacího důvodu podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.

Dovolatelka odvolacímu soudu vytýká, že nesprávně posoudil platnost smlouvy o postoupení pohledávky, přičemž namítá, že je třeba nejen smlouvy o postoupení pohledávky, ale i oznámení či prokázání postoupení pohledávky, což se v daném případě nestalo. V důsledku toho nenastaly právní skutečnosti nezbytné k přechodu všech práv a povinností účastníků řízení a pro vydání napadeného usnesení tak nebyly naplněny zákonné podmínky stanovené občanským soudním řádem.

Proto dovolatelka požaduje, aby rozhodnutí odvolacího soudu, jakož i rozhodnutí soudu prvního stupně, bylo zrušeno a věc vrácena posledně jmenovanému k dalšímu řízení.

Dovolání žalované je přípustné podle ustanovení § 239 odst. 2 písm. b) o. s. ř., není však důvodné.

Nejvyšší soud již v rozhodnutí uveřejněném pod číslem 31/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek formuloval a odůvodnil závěr, podle kterého předmětem řízení o návrhu podle ustanovení § 107a o. s. ř. není posouzení, zda tvrzené právo (povinnost), které mělo být převedeno, nebo které mělo přejít na jiného, dosavadnímu účastníku svědčí či nikoli, popř. zda podle označené právní skutečnosti bylo převedeno (přešlo) na jiného, když takové posouzení se týká již posouzení věci samé. K tomuto závěru se přihlásil rovněž v rozhodnutí uveřejněném pod číslem 37/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, s tím, že právní skutečností, se kterou právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení (§ 107a odst. 1 o. s. ř.), je i smlouva o postoupení pohledávky ve smyslu ustanovení § 524 a násl. občanského zákoníku. Od tohoto závěru nemá dovolací soud důvodu se odchýlit ani v projednávané věci. V důsledku toho jsou pro posouzení věci nedůvodné námitky jimiž dovolatelka napadá platnost smlouvy o postoupení pohledávky a oznámení (prokázání) tohoto postoupení.

Jelikož se dovolatelce prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu správnost právního posouzení věci odvolacím soudem zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení § 243b odst. 2 věty první o. s. ř. zamítl.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. května 2008

JUDr. Ivana Š t e n g l o v á

předsedkyně senátu