29 Cdo 5393/2015
Datum rozhodnutí: 26.01.2016
Dotčené předpisy: § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř.



29 Cdo 5393/2015


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatelů a) G. P. , a b) G. M. , obou zastoupených Mgr. Paolou Spoladore, advokátkou, se sídlem v Praze 2, Myslíkova 2020/4, PSČ 120 00, za účasti ALIMENTARE a. s. , se sídlem v Přerově, tř. gen. Janouška 2854/2, PSČ 750 02, identifikační číslo osoby 60792817, zastoupené JUDr. Milanem Otevřelem, advokátem, se sídlem v Přerově, Mostní 227/4, PSČ 750 02, o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, vedené u Krajského soudu v Ostravě pobočky v Olomouci pod sp. zn. 23 Cm 19/2015, o dovolání navrhovatelů proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. července 2015, č. j. 8 Cmo 178/2015-88, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Navrhovatelé jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně společnosti ALIMENTARE a. s. na náhradu nákladů dovolacího řízení 4.114 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce.

O d ů v o d n ě n í:

Krajský soud v Ostravě pobočka v Olomouci usnesením ze dne 16. března 2015, č. j. 23 Cm 19/2015-68, zamítl návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti ALIMENTARE a. s. (dále jen společnost ) konané dne 28. listopadu 2014 (výrok I.) a uložil navrhovatelům nahradit společnosti náklady řízení ve výši 12.729,66 Kč (výrok II.).
K odvolání navrhovatelů Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením zamítl návrh na přerušení řízení (první výrok), potvrdil usnesení soudu prvního stupně (druhý výrok) a uložil navrhovatelům nahradit společnosti náklady odvolacího řízení ve výši 4.114 Kč (třetí výrok).
Odvolací soud, neshledávaje důvodným návrh na přerušení řízení do skončení řízení o dovolání navrhovatelů proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. dubna 2014, č. j. 8 Cmo 23/2014-248, (dovozuje, že není povinen řízení přerušit) přisvědčil závěru soudu prvního stupně, podle něhož byla napadená usnesení valné hromady přijata stanovami určenou většinou hlasů (4/5 všech hlasů), neboť navrhovatelé, kteří hlasovali proti přijetí napadených usnesení, disponují (oproti svému názoru) pouze 10 % všech hlasů.
Proti usnesení odvolacího soudu (a to v jeho celém rozsahu ) podali navrhovatelé dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř.
Proti prvnímu výroku usnesení odvolacího soudu není dovolání přípustné podle § 237 o. s. ř. již proto, že nejde o rozhodnutí, kterým se končí odvolací řízení.
V rozsahu, v němž směřuje proti té části druhého výroku napadeného usnesení, jíž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku II. o nákladech řízení, a proti třetímu výroku usnesení odvolacího soudu o nákladech odvolacího řízení, je dovolání objektivně nepřípustné [viz § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jež je veřejnosti dostupné stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001 na jeho webových stránkách].
Konečně dovolání není přípustné ani proti té části druhého výroku napadeného usnesení, kterou odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. o věci samé.
Závěr, podle něhož odvolací soud mohl v projednávané věci rozhodnout, aniž by přerušil (odvolací) řízení, je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. června 2013, sp. zn. 26 Cdo 1282/2013, ze dne 12. prosince 2013, sp. zn. 29 Cdo 3694/2013, či ze dne 27. května 2015, sp. zn. 29 Cdo 343/2014). Ostatně s ohledem na usnesení ze dne 13. ledna 2016, sp. zn. 29 Cdo 2639/2014, jímž Nejvyšší soud (mimo jiné) zamítl dovolání navrhovatelů proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. dubna 2014, č. j. 8 Cmo 23/2014-248, jsou námitky dovolatelů založené na výkladu § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. bezpředmětné.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (od 1. ledna 2014) se podává z článku II. bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinní, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat jeho výkonu.

V Brně dne 26. ledna 2016

JUDr. Filip Cileček předseda senátu