29 Cdo 5324/2007
Datum rozhodnutí: 27.03.2008
Dotčené předpisy: § 107a předpisu č. 99/1963Sb., § 175 předpisu č. 99/1963Sb., § 11 předpisu č. 191/1950Sb.




29 Cdo 5324/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců Zdeňka Krčmáře a JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobce L. R., advokáta, jako správce konkursní podstaty úpadkyně U. b., a. s. "v l.", proti žalovaným 1) M. spol. s r. o., 2) D. R., a 3) C. a. s., všem zastoupeným advokátkou, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 5 Cm 18/2001, o dovolání žalovaných proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. října 2005, č.j. 7 Cmo 420/2005-331, takto:

Dovolání se zamítá.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením - odkazuje na § 107a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) a na čl. I § 11 odst. 1 a § 14 odst. 1 zákona č. 191/1950 Sb. - potvrdil usnesení ze dne 17. června 2005, č.j. 5 Cm 18/2001-318, jímž Krajský soud v Brně vyhověl návrhu žalobce, aby na jeho místo do řízení vstoupila J. B., a. s, (dále jen banka ).

Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně v závěru, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy obecně vzato spojují převod práva na jiného (v daném případě žalobce směnku převedl rubopisem na banku), a banka se vstupem do řízení souhlasila.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, odkazujíce co do jeho přípustnosti na ustanovení § 239 odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) a co do důvodů na ustanovení § 241a o. s. ř. Dovolatelé namítají, že řízení je postiženo vadami, které měly za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, tj. uplatňují dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.

Odvolacímu soudu zejména vytýkají, že se nezabýval výhradou uplatněnou již v námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, podle níž původní žalobkyně (U. b., a. s.) nebyla aktivně legitimována k vedení sporu. Současně zdůrazňují, že námitku aktivní legitimace je třeba zkoumat vždy z pohledu skutečností, které nastaly před vydáním směnečného platebního rozkazu, neboť pro rozhodnutí o námitkách je rozhodující stav, jaký tu byl v době vydání směnečného platebního rozkazu . Přitom zůstává otázkou - pokračují dovolatelé - zda v řízení o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu je vůbec užití ustanovení § 107a o. s. ř. namístě a zda by nebylo důvodné přihlížet k přechodu práva až v případném exekučním řízení .

Dovolání žalovaných je přípustné podle ustanovení § 239 odst. 2 písm. b) o. s. ř.; není však důvodné.

Nejvyšší soud, posuzuje možnost užití ustanovení § 107a o. s. ř. v řízení o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, již v usnesení ze dne 8. října 2003, sp. zn. 29 Odo 454/2003, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 10, ročník 2003, pod číslem 181, formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož převod směnky indosamentem je hmotněprávním úkonem účastníka a žádné z ustanovení občanského soudního řádu ani jiného právního předpisu jeho provedení v průběhu směnečného řízení nebrání. Citovaným usnesením přitom zamítl jako nedůvodné dovolání proti rozhodnutí, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o vstupu nabyvatele práva do řízení na místo dosavadního účastníka (§ 107a o. s. ř.).

Neopodstatněnou pak Nejvyšší soud shledává i výhradu, podle níž se soudy nižších stupňů nezabývaly otázkou aktivní věcné legitimace původní žalobkyně (U. b., a. s.). Potud odkazuje na závěry formulované např. v rozhodnutí uveřejněném pod číslem 31/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, od nichž nemá důvod se odchýlit ani v projednávané věci. Byla-li totiž výhrada nedostatku aktivní věcné legitimace původní žalobkyně vznesena v námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, bude se jí soud zabývat až při rozhodování ve věci samé a nikoli v rámci rozhodování o návrhu na vstup nabyvatele práva do řízení na místo dosavadního účastníka. V opačném případě, tj. kdyby žalovaní tuto výhradu v námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu neuplatnili, soud by se - vzhledem k zásadě koncentrace námitkového řízení (§ 175 odst. 1 o. s. ř.) - při rozhodování o tom, zda směnečný platební rozkaz ponechá v platnosti nebo jej (zcela nebo zčásti) zruší, otázkou aktivní věcné legitimace původní žalobkyně nezabýval ani při rozhodování o návrhu podle § 107a o. s. ř., ani při rozhodování ve věci samé. Přitom by vycházel z toho, že původní žalobkyně nositelkou práva, o něž v řízení jde, vskutku je.

Jelikož se dovolatelům prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu správnost rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud dovolání zamítl (§ 243b odst. 2 část věty před středníkem o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. března 2008

JUDr. Petr G e m m e l , v. r.

předseda senátu