29 Cdo 5299/2009
Datum rozhodnutí: 29.06.2011
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., § 242 odst. 3 o. s. ř.






29 Cdo 5299/2009

U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců doc. JUDr. Ivany Štenglové a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobců
a) M. H.
a
b) L. J.
, obou zastoupených JUDr. Pavlem Šedivým, advokátem, se sídlem v Táboře, Údolní 2997, PSČ 390 02, proti žalované
AUTOSALON HZ s. r. o.,
se sídlem v Praze 5, Zbraslavi, Žabovřeská 1461, PSČ 156 00, identifikační číslo osoby 60 83 71 10, zastoupené Mgr. Karlem Fischerem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Kaprova 42/14, PSČ 110 00, o zaplacení částky 295.936,- Kč, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 461/2008, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 25. srpna 2009, č. j. 5 Cmo 175/2009-135, takto:


I. Dovolání
se odmítá.

II. Žalovaná
je povinna
zaplatit žalobcům k ruce společné a nerozdílné na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 15.960,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejich zástupce.

O d ů v o d n ě n í :


Vrchní soud v Praze k odvolání žalované rozsudkem ze dne 25. srpna 2009, č. j. 5 Cmo 175/2009-135, potvrdil ve výroku ve věci samé rozsudek ze dne 19. února 2009, č. j. 13 Cm 461/2008-110, jímž Krajský soud v Českých Budějovicích uložil žalované zaplatit žalobcům částku 295.936,- Kč.

Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně vyšel z toho, že:

1) Dne 19. ledna 2004 vystavila žalovaná na řad společnosti Aral ČR, a. s., vlastní směnku na směnečnou sumu 472.193,- Kč, splatnou 1. února 2005, za jejíž zaplacení se zaručili směnečným rukojemstvím oba žalobci.

2) Nedatovaným rubopisem remitent převedl směnku na řad společnosti Aral Lubricants CR, s. r. o.; tato společnost byla k datu 30. června 2007 vymazána z obchodního rejstříku, když zanikla bez likvidace fúzí sloučením se společností Castrol Lubricants (CR), s. r. o.

3) Krajský soud v Českých Budějovicích směnečným platebním rozkazem ze dne 5. října 2006, č. j. Sm 376/2006-9, uložil žalobcům povinnost zaplatit společně a nerozdílně společnosti Aral Lubricants CR, s. r. o. směnečný peníz ve výši 262.783,- Kč, 6% úrok z této částky od 1. února 2005 do zaplacení a směnečnou odměnu 876,- Kč, přičemž následným rozsudkem ze dne 18. prosince 2006, č. j. 13 Cm 1316/2006-44, který nabyl právní moci dne 7. února 2007, ponechal směnečný platební rozkaz v platnosti;

4) Žalobci na základě shora uvedených rozhodnutí soudu uhradili společnosti Aral Lubricants s. r. o. (mimo jiné) směnečnou sumu 262.783,- Kč a úrok v kapitalizované výši 33.153,- Kč.

Odkazuje na ustanovení čl. I. § 30 odst. 1, § 31, § 32 odst. 3, § 49 a § 77 odst. 3 zákona č. 191/1950 Sb. (dále jen směnečný zákon ), odvolací soud především zdůraznil, že rukojemské prohlášení žalobců je platné a bylo převzato za žalovanou jako výstavkyni směnky vlastní. Částka ve výši 295.936,- Kč, která byla žalobcům přiznána rozsudkem soudu prvního stupně, odpovídá zůstatku směnečné sumy ve výši 262.783,- Kč, uhrazenému žalobci 2. března 2007 a směnečnému úroku ve výši 33.153,- Kč, který byl žalobci zaplacen 5. května 2007, a žalobcům proti žalované po právu náleží.

Dále s poukazem na ustanovení § 56 odst. 1 a 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen obch. zák. ), odvolací soud uzavřel, že žalovaná nebyla stranou smlouvy o převodu obchodních podílů v ní, když jde o smlouvu uzavřenou mezi M. H., M. Z., M. J. a Z. K. jako fyzickými osobami, pročež ujednání ve smlouvě obsažená nelze přičítat k tíži ani ku prospěchu žalované . Nabyvatel obchodních podílů Z. K. naproti tomu není účastníkem směnečného vztahu, pročež obrana vycházející ze smlouvy o převodu obchodních podílů již pro nedostatek legitimace žalovaného nemůže být úspěšná .

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, odkazujíc co do jeho přípustnosti na ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) a spatřujíc jeho zásadní právní význam v řešení otázek spojených se smlouvou o převodu obchodního podílu, a to: a) smluvní volnost stran, b) vázaností subjektů smlouvy o převodu obchodního podílu jednotlivými smluvními ustanoveními, c) § 115 odst. 4 obch. zák. účinností této smlouvy vůči společnosti a d) § 115 odst. 3 obch. zák. převodce ručí za závazky, které přešly převodem obchodního podílu .

Dovolatelka akcentuje, že ustanovení článku IV. bodu 3 smlouvy o převodu obchodních podílů ze dne 2. srpna 2005 obsahuje ujednání, podle něhož převodci se společně a nerozdílně zavazují, že k výzvě nabyvatele nebo společnosti AUTOSALON HZ s. r. o. převezmou a splní vůči věřiteli jakýkoliv závazek, který není uvedený v příloze podle tohoto bodu a který vznikl společnosti AUTOSALON HZ s. r. o. do okamžiku podpisu této smlouvy. Převodci se zavazují, že splní tuto povinnost na základě písemné výzvy od nabyvatele nebo společnosti AUTOSALON HZ s. r. o. se specifikací plnění závazků vůči věřiteli . Dovolatelka je názoru, že dle výše zmíněného ujednání byli žalobci povinni převzít závazek vůči společnosti Aral Lubricants, s. r. o. a splnit jej místo žalované.

Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobci poukazují na skutečnost, že žalovaná závazek za remitentem evidovala, znala, ale jeho úhradu odmítla. Zdůrazňují, že plnili na směnku jakožto směneční rukojmí a vůči žalované jim vznikl nárok na úhradu částky, kterou za žalovanou zaplatili.

Dovolání žalované proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, které není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., Nejvyšší soud neshledal přípustným ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.; proto je podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. (ve znění účinném od 1. července 2009 srov. část první, článek II, bod 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony), odmítl.

Učinil tak proto, že dovolatelka mu nepředkládá k řešení žádnou otázku, z níž by bylo možno usuzovat, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§ 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), je pak možné (z povahy věci) posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné. Naopak zde nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř., stejně jako důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jestliže tvrzené vady v procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2006, pod číslem 130, a ze dne 15. listopadu 2007, sp. zn. III. ÚS 372/06, jakož i důvody rozhodnutí uveřejněného pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Na zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu nelze z pohledu dovolatelkou uplatněných dovolacích důvodů a jejich obsahového vymezení § 242 odst. 3 o. s. ř. usuzovat již proto, že dovolání neobstojí ani v rovině své vlastní argumentace. Dovolatelka totiž akcentuje existenci závazku žalobců převzít a splnit jakýkoliv závazek ( ), přičemž není pochyb o tom, že žalobci v intencích zmíněného ujednání závazek splnit povinnost žalované (jako výstavkyně vlastní směnky zaplatit směnečnou sumu) nepřevzali. Podepsali-li jako směneční rukojmí směnku vystavenou žalovanou, stalo se tak bez vazby na dovolatelkou odkazovanou smlouvu o převodu obchodních podílů. Ujednání obsažené v dovolatelkou zmíněném čl. IV. smlouvy o převodu obchodních podílů přitom samo o sobě nemohlo založit oprávnění žalované bránit se zaplacení směnky kauzální námitkou plynoucí z této smlouvy.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalované bylo odmítnuto a žalované vznikla povinnost hradit žalobcům jejich náklady řízení. Ty v dané věci sestávají z paušální odměny advokáta za řízení v jednom stupni (za dovolací řízení) určené podle vyhlášky č. 484/2000 Sb., která podle ustanovení § 3, § 14 odst. 1, § 15, § 18 odst. 1 a § 19a činí 13.000,- Kč a z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a celkem s připočtením náhrady za 20% daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) činí 15.960,- Kč.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou se oprávnění domáhat výkonu rozhodnutí.


V Brně dne 29. června 2011

JUDr. Petr Gemmel

předseda senátu