29 Cdo 5242/2016
Datum rozhodnutí: 21.12.2016
Dotčené předpisy: § 30 odst. 1,2 o. s. ř., § 138 odst. 2 o. s. ř.



29 Cdo 5242/2016
29 Cdo 5244/2016


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce Ing. J. H. , zastoupeného JUDr. Františkem Steidlem, advokátem, se sídlem v Klatovech, Randova 204, PSČ 339 01, proti žalovanému městu Horažďovice, se sídlem v Horažďovicích, Mírové náměstí 1, PSČ 341 01, identifikační číslo osoby 00 25 55 13, zastoupenému JUDr. Petrem Kubešem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Klatovech, nám. Míru 65, PSČ 339 01, o přiznání přiměřeného zadostiučinění ve výši 100.000,- Kč, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 8 C 93/2014, o dovoláních žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 22. března 2016, č. j. 18 Co 91/2016-93, a ze dne 8. června 2016, č. j. 15 Co 171/2016-141, takto:
Dovolání se odmítají .
O d ů v o d n ě n í :

Žalobou podanou u Krajského soudu v Plzni dne 6. března 2012 se žalobce (Ing. J. H.) domáhá vůči žalovanému (městu Horažďovice) zaplacení částky 546.647,- Kč, sestávající z bezdůvodného obohacení včetně příslušenství a přiměřeného zadostiučinění ve výši 100.000,- Kč.
Usnesením ze dne 19. prosince 2012, č. j. Ncp 1592/2012-47, Vrchní soud v Praze rozhodl, že k projednání a rozhodnutí věci jsou příslušné okresní soudy a věc postoupil k dalšímu řízení Okresnímu soudu v Klatovech.
Okresní soud v Klatovech:
1) Usnesením ze dne 10. prosince 2013, č. j. 8 C 55/2013-122, žalobci přiznal osvobození od soudních poplatků v plném rozsahu (§ 138 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu dále jen o. s. ř. ).
2) Usnesením ze dne 18. února 2014, č. j. 8 C 55/2013-143, mimo jiné žalobci ustanovil zástupce z řad advokátů JUDr. Františka Seidla (správně Steidla ).
3) Usnesením ze dne 26. června 2014, č. j. 8 C 55/2013-179, vyloučil řízení o návrhu žalobce na přiznání přiměřeného zadostiučinění ve výši 100.000,- Kč k samostatnému řízení.
4) Usnesením ze dne 22. ledna 2016, č. j. 8 C 93/2014-83, odkazuje na ustanovení § 138 odst. 1 a 2 o. s. ř., odňal žalobci se zpětnou účinností osvobození od soudních poplatků.
Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 22. března 2016, č. j. 18 Co 91/2016-93, k odvolání žalobce potvrdil usnesení soudu prvního stupně ze dne 22. ledna 2016.
Odvolací soud uzavřel, že již v době zahájení řízení nebyly u žalobce splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, když žalobce po prohlášení konkursu (viz usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 27. června 2008, č. j. 27 K 34/2004-254, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 19. února 2009, č. j. 1 Ko 245/2008-382) svévolně uplatňuje řadu žalob na zaplacení různých částek z důvodu, že správkyně konkursní podstaty (JUDr. Miroslava Šafránková) pohledávky do konkursní podstaty dlužníka nesepsala . Žalobce přitom správkyni konkursní podstaty neposkytuje žádnou součinnost, když ji o žalobě ani o ostatních vedených sporech neinformoval.
Usnesením ze dne 18. dubna 2016, č. j. 6 C 93/2014-100, Okresní soud v Klatovech odkazuje na závěry usnesení ze dne 22. ledna 2016, č. j. 8 C 93/2014-83 zrušil usnesení ze dne 18. února 2014, jímž byl žalobci ustanoven zástupce z řad advokátů JUDr. František Steidl.
Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 8. června 2016, č. j. 15 Co 171/2016-141, k odvolání žalobce potvrdil usnesení soudu prvního stupně ze dne 18. dubna 2016.
Odvolací soud vycházeje z ustanovení 30 odst. 1 a 2 a § 138 odst. 2 o. s. ř. zdůraznil, že bylo-li žalobci se zpětnou účinností odňato osvobození od soudních poplatků, odpadla podmínka, za níž může být účastníku na jeho žádost ustanoven zástupce z řad advokátů.
Proti usnesením odvolacího soudu (ze dne 22. března 2016 a ze dne 8. června 2016) podal žalobce dovolání, považuje za stěžejní otázku, která dosud nebyla uspokojivě v praxi dovolacího soudu vyřešena , zda může být důvodem k odepření (dokonce již předtím přiznaného) zákonného práva na osvobození od soudních poplatků a k odnětí (již předtím přiznaného) práva na právní zastoupení ustanoveným zástupcem, okolnost, že se žalobci nedaří navázat konstruktivní spolupráci s jeho konkursní správkyní. Důvody špatné spolupráce s konkursní správkyní spatřuje v odchylných (právních) názorech dovolatele a konkursní správkyně.
Proto požaduje, aby Nejvyšší soud napadená rozhodnutí odvolacího soudu zrušil.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z bodu 2., části první, článku II. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Nejvyšší soud usnesením ze dne 21. prosince 2016, sp. zn. 29 Cdo 5242/2016, spojil řízení o dovoláních žalobce (původně vedených pod sp. zn. 29 Cdo 5242/2016 a sp. zn. 29 Cdo 5244/2016) ke společnému řízení (§ 112 odst. 1 o. s. ř.).
Dovolání žalobce, která mohla být přípustná jen podle ustanovení § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustná podle ustanovení § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
Učinil tak proto, že právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívají, odpovídá závěrům formulovaným Nejvyšším soudem (ve věcech téhož dovolatele) v důvodech usnesení ze dne 9. srpna 2016, sp. zn. 30 Cdo 2563/2016 a sp. zn. 30 Cdo 2562/2016.
Navíc závěr, podle něhož jde v případě žalobce o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva (žalobu o zaplacení částky 100.000,- Kč žalobce podal proto, že ho žalovaný veřejně označil za dlužníka), plyne ze samotné skutečnosti, že konkurs na majetek žalobce byl prohlášen již dne 27. června 2008 (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2011, sp. zn. 29 Cdo 3245/2011).
K (ne)důvodnosti zbytku žalobcem původně uplatněného nároku srov. též rozsudek Okresního soudu v Klatovech ze dne 1. dubna 2015, č. j. 8 C 55/2013-220, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 18. srpna 2015, č. j. 56 Co 256/2015-258 a s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 27. dubna 2016, č. j. 28 Cdo 1407/2016-296.
O nákladech dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. prosince 2016
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu