29 Cdo 522/2007
Datum rozhodnutí: 27.02.2007
Dotčené předpisy:





29 Cdo 522/2007


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudkyň JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobkyně A. P., a. s. v likvidaci, proti žalovanému M. M., zastoupenému advokátkou, o zaplacení částky 886.254,40 Kč, vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 6 C 1323/2004, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 23. května 2006, č.j. 29 Co 265/2006-100, takto:


Dovolání se zamítá.


O d ů v o d n ě n í :


Krajský soud v Praze usnesením ze dne 23. května 2006, č.j. 29 Co 265/2006-100, potvrdil usnesení Okresního soudu v Benešově ze dne 16. března 2006, č.j. 6 C 1323/2004-88, kterým soud prvního stupně - odkazuje na ustanovení § 107a občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ) - připustil, aby do řízení na místo dosavadní žalobkyně A. P., a. s. v likvidaci vstoupila společnost M. B. F. L., (dále jen společnost ). Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně v závěru, že přechod práv a povinností k pohledávce, jejíž zaplacení je předmětem sporu, byl doložen smlouvou o postoupení pohledávky uzavřenou mezi žalobkyní a společností dne 16. května 2005, přičemž společnost se vstupem do řízení souhlasila.


Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, v němž namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, tj. uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.


Dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že o změně na straně žalobkyně rozhodl na základě neověřené fotokopie smlouvy o postoupení pohledávky, z níž nelze učinit závěr, že nastala právní skutečnost uvedená v ustanovení § 107a odst. 1 o. s. ř. Námitka směřující proti formě prokázání právní skutečnosti byla uplatněna již v odvolání, odvolací soud se však touto námitkou nezabýval a neprováděl žádné dokazování.


Proto dovolatel požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.


Dovolání žalovaného je přípustné podle ustanovení § 239 odst. 2 písm. b) o. s. ř.; není však důvodné.


Podle ustanovení § 107a o. s. ř. má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v § 107 (odstavec 1). Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány (odstavec 2).


Nejvyšší soud již v rozhodnutí uveřejněném pod číslem 31/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek formuloval a odůvodnil závěr, podle kterého předmětem řízení o návrhu ve smyslu ustanovení § 107a o. s. ř. není posouzení, zda tvrzené právo (povinnost), které mělo být převedeno, nebo které mělo přejít na jiného, dosavadnímu účastníku svědčí či nikoliv, popř. zda podle označené právní skutečnosti bylo převedeno (přešlo) na jiného, když takové posouzení se týká již posouzení věci samé. K tomuto závěru se přihlásil rovněž v rozhodnutí uveřejněném pod číslem 37/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, s tím, že právní skutečností, se kterou právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení (§ 107a o. s. ř.), je i smlouva o postoupení pohledávky ve smyslu ustanovení § 524 a násl. občanského zákoníku.


Správnost závěru odvolacího soudu o tom, že nastala právní skutečnost, se kterou - obecně vzato - právní předpisy spojují převod nebo přechod práva, není způsobilá zpochybnit ani výhrada dovolatele, podle níž takový závěr odvolací soud učinil z fotokopie smlouvy o postoupení pohledávky, aniž provedl důkaz originálem této smlouvy. Je tomu tak již proto, že k rozhodnutí o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§ 107a o. s. ř.) není nutné nařizovat jednání a provádět dokazování (viz důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. dubna 2005, sp. zn. 29 Odo 843/2004). Navíc, připouští-li občanský soudní řád možnost dokazování neověřenými fotokopiemi listin (v rozhodovací praxi srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. srpna 2006, sp. zn. 29 Odo 801/2005), není důvod, aby pro účely rozhodování o návrhu podle § 107a o. s. ř. bylo vyžadováno předložení originálů listin.


Protože se dovolateli správnost rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.


Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.


V Brně 27. února 2007


JUDr. Petr Gemmel, v.r.


předseda senátu