29 Cdo 5193/2007
Datum rozhodnutí: 10.12.2008
Dotčené předpisy: § 80 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb., § 19 odst. 2 písm. c) předpisu č. 328/1991Sb. ve znění do 31.12.2007, § 38 odst. 2 písm. c) předpisu č. 40/1964Sb.




29 Cdo 5193/2007

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně E. C., zastoupené JUDr. Z. F., advokátkou, proti žalovaným 1/ JUDr. M. N., advokátu, jako správci konkursní podstaty úpadce Ing. J. C., zastoupenému JUDr. J. Č., advokátem, a 2/ K. T., zastoupenému Mgr. B. U., advokátem, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 10 C 1014/2005, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 19. října 2006, č. j. 22 Co 358/2006-118, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 19. října 2006, č. j. 22 Co 358/2006-118, se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Rozsudkem ze dne 15. března 2006, č. j. 10 C 1014/2005-67, zamítl Okresní soud ve Svitavách žalobu, kterou se žalobkyně (E. C.) domáhala vůči žalovaným (1/ správci konkursní podstaty úpadce Ing. J. C. a 2/ K. T.) určení vlastnictví k pozemkům označeným ve výroku.

K odvolání žalobkyně (proti výroku o věci samé) a žalovaných (proti výroku o nákladech řízení) Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé.

Odvolací soud poukázal na závěry formulované v rozsudku Nejvyššího soudu uveřejněném pod číslem 81/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále též jen R 81/2005 ), z nichž dovodil, že určovací žaloba nemůže být úspěšná bez ohledu na to, zda věci byly do konkursní podstaty sepsány důvodně, když obranou proti takovému soupisu je vylučovací žaloba podle § 19 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále též jen ZKV ), kterou žalobkyně neúspěšně podala.

Žalobkyně podala proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, namítajíc, že jsou dány dovolací důvody uvedené v § 241a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ), tedy, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (odstavec 2 písm. a/) a že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odstavec 2 písm. b/), a požadujíc, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Dovolatelka odvolacímu soudu především vytýká, že se vůbec nezabýval její argumentací, podle které kupní smlouva ze dne 5. ledna 2004, kterou první žalovaný převedl nemovitosti na O. H. (která je dále dne 3. ledna 2005 darovala druhému žalovanému) je neplatná pro nezpůsobilost kupující smlouvu uzavřít.

Nejvyšší soud shledává dovolání přípustným podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., maje za to, že napadené rozhodnutí je v rovině otázky otevřené dovoláním v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu.

Závěry formulované v R 81/2005 se týkají oprávnění správce konkursní podstaty zpeněžit majetek sepsaný v konkursní podstatě úpadce a ochrany nabyvatele takového majetku odvíjející se od práva správce konkursní podstaty majetek zpeněžit (výslovně se tam uvádí, že jde o jeden z případů, kdy zákon konstrukcí nevyvratitelné domněnky obsažené v § 19 odst. 2 ZKV prolamuje zásadu, podle které nikdo nemůže převést na jiného více práv než má sám /nemo plus iuris ad alium transferre potest, quam ipse habet/).

Z rozsudku Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 19/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále též jen R 19/2006 ) se naopak podává, že tato ochrana se nevztahuje na jiné důvody neplatnosti kupní smlouvy uzavřené při zpeněžení takového majetku správcem konkursní podstaty, ať již mají tyto důvody původ v porušení norem konkursního práva (v R 19/2006 tímto důvodem bylo, že správce konkursní podstaty nemovitost, kterou zpeněžoval, vůbec nesepsal) nebo v okolnostech spočívajících na straně kupujícího (např. právě v tom, že kupující nemá způsobilost k právním úkonům nebo že jednal v duševní poruše, která jej činila k uzavření kupní smlouvy neschopným - srov. § 38 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku - dále též jen obč. zák. ). Z rozsudku Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 58/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek rovněž plyne, že dokud nebyl sepsaný majetek platně zpeněžen, může žalobce mít naléhavý právní zájem na určení vlastnictví tohoto majetku, bez zřetele k tomu, že o možnost vynutit si vylučovací žalobou podanou podle § 19 odst. 2 ZKV vyloučení takového majetku ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce již přišel.

Právní posouzení věci odvolacím soudem, který argument dovolatelky, podle kterého je kupní smlouva neplatná pro nezpůsobilost kupující ji uzavřít, nepokládal za právně významný, tudíž ve světle závěrů plynoucích z R 19/2006 správné není a dovolací důvod dle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. byl již proto uplatněn právem.

Nejvyšší soud tudíž napadený rozsudek zrušil včetně závislých výroků o nákladech řízení a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Pro úplnost lze dodat, že v situaci, kdy dovolatelka dříve neuspěla s vylučovací žalobou, nepovede ani její případný úspěch v řízení o určení vlastnického práva k nemovitostem k jinému výsledku než k tomu, že správce konkursní podstaty úpadce bude oprávněn nemovitosti (které se v takovém případě navrátí do konkursní podstaty) znovu zpeněžit.

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 10. prosince 2008

JUDr. Zdeněk Krčmář

předseda senátu