29 Cdo 5084/2014
Datum rozhodnutí: 28.01.2016
Dotčené předpisy: § 106 o. s. ř., § 237 o. s. ř.



29 Cdo 5084/2014


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně INSIA a. s., se sídlem v Praze 2, Slezská 778/20, PSČ 120 00, identifikační číslo osoby 48034479, zastoupené Mgr. Zuzanou Horákovou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Konviktská 291/24, PSČ 110 00, proti žalovaným 1) Peněžnímu družstvu BOHEMIA, družstvo, se sídlem v Praze 5, Kurzova 2202/20, PSČ 155 00, identifikační číslo osoby 28575563, zastoupenému Mgr. Petrem Maršálkem, advokátem, se sídlem ve Vsetíně, Stará Cesta 676, PSČ 755 01, 2) D. B. a 3) P. N. , o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 56 Cm 33/2013, o dovolání prvního žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. května 2014, č. j. 5 Cmo 229/2014-125, takto:

Dovolání se odmítá .

Odůvodnění:

Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením k odvolání žalovaných potvrdil usnesení ze dne 9. prosince 2013, č. j. 56 Cm 33/2013-71, jímž Městský soud v Praze odkazuje na ustanovení § 106 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ) zamítl námitku žalovaných, že věc má být projednána v řízení před rozhodci.
Odvolací soud odkazuje na ustanovení článku III. bodu 1 dohody o uznání závazku uzavřené dne 12. října 2012 mezi žalobkyní a prvním žalovaným (dále jen dohoda o uznání ) ve shodě se soudem prvního stupně uzavřel, že z rozhodčí doložky obsažené v dohodě o uznání nelze dovodit, že by se měla týkat jakýchkoliv jiných sporů než těch, jež vznikly z dohody o uznání, případně ze vztahů s touto smlouvou souvisejících. Jelikož závazky ze směnky jsou zcela samostatné a nejsou ve vztahu k závazkům směnkou případně zajištěným akcesorické, nemůže se pak za daného stavu sjednaná rozhodčí doložka vztahovat ani na spor o zaplacení žalobkyní uplatněné směnky. Skutečnost, že sporná směnka byla vystavena jako prostředek zajištění závazku vzniklého z dohody o zajištění, na uvedených závěrech podle odvolacího soudu nemůže nic změnit.
Dovolání prvního žalovaného proti usnesení odvolacího soudu, jež může být přípustné jen podle ustanovení § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
Dovolatelem zpochybněné právní posouzení věci odvolacím soudem (co do závěru, že mezi žalobkyní a prvním žalovaným rozhodčí doložka ohledně sporu o zaplacení sporné směnky uzavřena nebyla), totiž zcela odpovídá závěrům vysloveným Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 25. března 2014, sp. zn. 23 Cdo 3958/2013, uveřejněném pod číslem 54/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i v usneseních ze dne 30. června 2014, sp. zn. 29 Cdo 3768/2013, ze dne 30. září 2014, sp. zn. 29 Cdo 3727/2014, ze dne 22. ledna 2014, sp. zn. 29 Cdo 3969/2013, a ze dne 30. září 2015, sp. zn. 29 Cdo 3495/2015.
O nákladech dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval (k tomu srov. závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněného pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z bodu 2., části první, článku II zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. ledna 2016
JUDr. Jiří Zavázal předseda senátu