29 Cdo 508/2010
Datum rozhodnutí: 25.05.2011
Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 o. s. ř., § 218 písm. c) o. s. ř.



29 Cdo 508/2010
U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně doc. JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobce J. P. , zastoupeného JUDr. Zdeňkem Konopčíkem, advokátem, se sídlem ve Znojmě - Příměticích, Májová 408/15, PSČ 669 04, proti žalovanému Zemědělskému družstvu Miroslav v likvidaci , se sídlem v Miroslavi, Nádražní 1207, PSČ 671 72, identifikační číslo osoby 26304031, zastoupenému JUDr. Ing. Zdeňkem Hrabou, advokátem, se sídlem v Říčanech u Prahy, Kamlerova 795, PSČ 251 01, o zaplacení 72.616,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 4 C 481/2004, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16. listopadu 2009, č. j. 17 Co 275/2005-143, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 5.212,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.

Odůvodnění:

Krajský soud v Brně v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 13. dubna 2005, č. j. 4 C 481/2004-41, kterým Okresní soud ve Znojmě uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 72.616,- Kč s 2% úrokem z prodlení od 9. února 2004 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení před soudem prvního stupně (výrok I.), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.).
Žalovaný napadl rozhodnutí odvolacího soudu v celém rozsahu dovoláním, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ), uplatňuje dovolací důvody dle § 241a odst. 2 písm. b/ a odst. 3 o. s. ř. a navrhuje, aby rozhodnutí soudů obou stupňů byla zrušena a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
V rozsahu, ve kterém dovolání směřuje i proti té části prvního výroku napadeného rozsudku, jíž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně i ve výroku o nákladech řízení, a proti druhému výroku rozsudku o nákladech odvolacího řízení, je Nejvyšší soud bez dalšího odmítl podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ o. s. ř. jako objektivně nepřípustné (srov. k tomu i usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
V rozsahu, ve kterém dovolání směřuje proti potvrzujícímu výroku napadeného rozsudku ve věci samé, je Nejvyšší soud podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ o. s. ř. odmítl jako nepřípustné.
Učinil tak proto, že dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (o situaci předvídanou v ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde), tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§ 242 odst. 3 o. s. ř.) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Dovolatel přitom Nejvyššímu soudu žádné otázky, z nichž by bylo možno usuzovat na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, k řešení nepředkládá.
Námitka, podle níž žalobce nedoložil, že se ve stanovené lhůtě přihlásil u družstva do transformace (když jeho přihláška není ve spise založena), nesplnil tak kumulativní podmínky dle § 14 písm. b/ zákona č. 42/1992 Sb., o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech (dále jen transformační zákon ), a není tudíž osobou oprávněnou k vydání majetkového podílu dle výše uvedeného ustanovení transformačního zákona, založit přípustnost dovolání nemůže již proto, že dovolatel při jejím formulování vychází z jiných než odvolacím soudem učiněných skutkových závěrů.
Soudy obou stupňů totiž vyšly z toho, že žalobce se do transformace (řádně) přihlásil, což vyplývá (přes absenci přihlášky) z toho, že žalovaný (správně jeho právní předchůdce) s žalobcem jako s oprávněnou osobou jednal, zařadil jej do seznamu oprávněných osob, vypočítal mu hodnotu jeho majetkového podílu a dokonce mu na něj částečně plnil.
Uvedená námitka dovolatele tak obsahově vystihuje dovolací důvod vymezený v ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř., jehož prostřednictvím (srov. výslovné znění tohoto ustanovení) však na přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. usuzovat nelze.
Ani námitka, podle níž žalobce s právním předchůdcem žalovaného (Zemědělským družstvem Miroslav, identifikační číslo osoby 00142816) neuzavřel žádnou dohodu o poskytnutí náhrady za živý a mrtvý inventář podílem na jmění družstva, ač z § 20 odst. 5 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, vyplývá, že nárok na poskytnutí náhrady vzniká jeho uplatněním u povinné osoby, jež je předpokladem uzavření dohody o vypořádání nároku podílem na jmění družstva, stejně jako výtka, podle níž nebylo prokázáno, zda žalobci nějaký živý a mrtvý inventář byl odňat, a mohl mu tedy vůbec vzniknout nárok na jeho náhradu dle § 14 písm. c/ transformačního zákona, přípustnost dovolání nezakládají, neboť na jejich posouzení odvolací soud své rozhodnutí nezaložil.
Odvolací soud uzavřel, že žalobce je osobou oprávněnou ve smyslu § 14 písm. b/ transformačního zákona, neboť splňuje všechny v tomto ustanovení kumulativně vymezené podmínky (a to v rozsahu celého žalobou uplatněného nároku), a proto se nezabýval tím, zda žalobce může být taktéž osobou oprávněnou dle § 14 písm. c/ transformačního zákona. Výše uvedené námitky dovolatele by však mohly být určující pouze pro posouzení oprávnění ve smyslu § 14 písm. c/, nikoliv dle § 14 písm. b/ transformačního zákona, a proto přípustnost dovolání v projednávané věci taktéž založit nemohou.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalobci vzniklo právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Ty sestávají z odměny advokáta za řízení v jednom stupni (dovolací řízení) určené podle ustanovení § 3 odst. 1 bodu 4, § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve výši 4.912,50 Kč a z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Náhrada nákladů za dovolací řízení celkem činí 5.212,50 Kč.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (od 1. července 2009) se podává z bodu 1. a 12., části první, článku II. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně 25. května 2011

doc. JUDr. Ivana Štenlgová
předsedkyně senátu