29 Cdo 4995/2007
Datum rozhodnutí: 21.12.2009
Dotčené předpisy:





29 Cdo 4995/2007


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy doc. JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně A., s. r. o., 1) P. S., zastoupenému opatrovnicí P. S., a 2) E. S., zastoupenému Mgr. J. B., advokátem, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 42 Cm 77/2006, o dovolání druhého žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. července 2007, č. j. 7 Cmo 220/2007 - 140, takto:


Dovolání se zamítá.


O d ů v o d n ě n í :


Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením k odvolání druhého žalovaného potvrdil usnesení ze dne 26. září 2006, č. j. 42 Cm 77/2006 - 83, jímž Krajský soud v Brně vyhověl návrhu žalobkyně, aby na její místo vstoupila do řízení společnost I.s. r. o..


V odůvodnění usnesení odvolací soud zejména uvedl, že v posuzované věci žalobkyně spolu s návrhem na vstup procesního nástupce do řízení prokázala, že došlo k indosaci směnky, ze které se žalobkyně domáhá plnění, když prokázala vyznačení indosamentu na originálu směnečné listiny, uložené v úschově soudu prvního stupně. Protože podle čl. I § 14 odst. 1 zákona č. 191/1950 Sb., zákona směnečného a šekového (dále též jen směnečný zákon ), se indosamentem převádějí všechna práva ze směnky, uzavřel odvolací soud, že žalobkyně prokázala existenci skutečnosti, s níž směnečný zákon spojuje přechod práv, o něž v tomto řízení jde.


Nadto odvolací soud dodal, že namítá-li druhý žalovaný v podaném odvolání nesplnění povinností, které stíhají podle občanského zákoníku postupitele či postupníka v souvislosti s uzavřením smlouvy o postoupení pohledávky, je třeba zdůraznit, že v tomto řízení není skutečností odůvodňující procesní nástupnictví smlouva o postoupení pohledávky, nýbrž indosace směnky a provedení indosamentu a důsledky s ním spojené nejsou vázány na oznamovací povinnost ve vztahu k dlužníku.


Proti usnesení odvolacího soudu podal druhý žalovaný dovolání, namítaje existenci dovolacích důvodů podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) a b) občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ). Procesní vadu dovolatel spatřuje v tom, že mu nebyl doručen návrh, o kterém soud rozhodoval, tedy návrh na záměnu účastníků , pročež neměl možnost se k němu před vydáním rozhodnutí vyjádřit.


Pokud jde o hmotně právní aspekt , s poukazem na § 167 odst. 2 a § 154 odst.1 o. s. ř. uvádí, že je pro usnesení rozhodující stav v době jeho vyhlášení . Pokud k údajnému postoupení indosací směnky došlo dne 3. února 2005, pak po uvedeném datu rozhodoval Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 24. února 2005, kterým potvrdil usnesení soudu prvního stupně ze dne 8. října 2003 o záměně účastníků na společnost A., s. r. o. Dovolatel namítá, že pokud již v době rozhodnutí odvolacího soudu, dne 24. února 2005 byla aktivně legitimována společnost I. s. r. o. a změna žalobce za tuto společnost již byla navržena, pak Vrchní soud v Olomouci měl dne 24. února 2005 rozhodnutí soudu prvního stupně o záměně účastníků zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Pokud se tak nestalo, pak se dle názoru dovolatele jedná o věc rozhodnutou rozhodnutím odvolacího soudu ze dne 24. února 2005 a následně již není možno rozhodovat o nové změně, která nastala před prvním pravomocným usnesením odvolacího soudu.


Dovolatel nadto namítá, že postoupení pohledávky na společnost I. s. r. o. mu nebylo ve smyslu § 526 občanského zákoníku (dále jen obč. zák. ) oznámeno postupitelem ani prokázáno postupníkem.


Proto dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí, eventuelně, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení jakož i rozhodnutí soudu prvního stupně a věc vrátil posledně jmenovanému k novému projednání a rozhodnutí.


Dovolání je přípustné podle ustanovení § 239 odst. 2 písm. b) o. s. ř.; není však důvodné.


Existenci vady řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolatel spatřuje v tom, že mu nebyl doručen návrh na záměnu účastníků . Tato výhrada není důvodná již proto, že soudy nižších stupňů nerozhodovaly o záměně účastníků (§ 92 odst. 2 o. s. ř.), nýbrž o návrhu na vstup nabyvatele práva do řízení ve smyslu ustanovení § 107a o. s. ř. Občanský soud řád pak povinnost soudu doručit návrh na vstup do řízení namísto dosavadního účastníka žalovanému neukládá, nehledě k tomu, že pro rozhodnutí o takovém návrhu ani souhlas žalovaného nevyžaduje (§ 107a odst. 2 o. s. ř.).


Důvodnou dovolací soud neshledává ani námitku dovolatele připínající se k dovolacímu důvodu podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.


Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.


Odvolací soud v posuzovaném případě správně vycházel z ustanovení § 107a o. s. ř., které upravuje procesní nástupnictví, k němuž dochází v důsledku hmotně právní singulární sukcese práva (povinnosti), která nastává po zahájení řízení (aniž by účastník řízení ztratil způsobilost být účastníkem řízení). Toto ustanovení pak odvolací soud správně aplikoval na návrh žalobkyně na vstup nabyvatelky práva do řízení na místo dosavadní účastnice.


Výtka dovolatele, že v době, kdy odvolací soud potvrdil rozhodnutí, kterým soud prvního stupně rozhodl o vstupu A., s. r. o. do řízení, tato společnost nebyla v řízení aktivně legitimována, když v té době již byla směnka, ze které se domáhala plnění, indosována na I. s. r. o., je nepřípadná, neboť se netýká napadeného rozhodnutí, ale rozhodnutí o vstupu A., s. r. o. do řízení a pouze ve vztahu k tomuto řízení ji mohl dovolatel uplatnit.


Námitka, že dovolateli nebylo oznámeno postoupení pohledávky ve smyslu § 26 obč. zák. nemá v projednávané věci místo, neboť nedošlo k postoupení práv ze směnky postupní smlouvou, ale směnka byla převedena rubopisem.


Jelikož se dovolateli prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu správnost právního posouzení věci odvolacím soudem zpochybnit nepodařilo, přičemž Nejvyšší soud neshledal ani jiné vady, k jejichž existenci u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), dovolání podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.


Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 21. prosince 2009


doc. JUDr. Ivana Š t e n g l o v á


předsedkyně senátu