29 Cdo 4985/2014
Datum rozhodnutí: 17.12.2015
Dotčené předpisy: § 80 o. s. ř.



29 Cdo 4985/2014


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci navrhovatele Z. Č., zastoupeného JUDr. Marií Kostrůnkovou, advokátkou, se sídlem v Táboře, Bělehradská 2759/6, PSČ 390 05, za účasti společnosti BH Securities a. s., se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 848/6, PSČ 110 00, identifikační číslo 60192941, zastoupené Mgr. Michalem Doležalem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Uhelný trh 414/9, PSČ 110 00, o určení neplatnosti smlouvy o převodu obchodního podílu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 71 Cm 146/2007, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. září 2012, č. j. 14 Cmo 121/2008-182, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Navrhovatel je povinen zaplatit společnosti BH Securities a. s. na náhradu nákladů dovolacího řízení 4.114 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce. O d ů v o d n ě n í:

Městský soud v Praze usnesením ze dne 29. října 2007, č. j. 71 Cm 146/2007-58, ve znění usnesení ze dne 6. února 2008, č. j. 71 Cm 146/2007-75, určil, že smlouva o převodu obchodního podílu ve společnosti LOM STUDENÁ s. r. o., identifikační číslo osoby 27200299, uzavřená mezi navrhovatelem jako převodcem a společností BH Securities a. s. (dále jen společnost ) jako nabyvatelem (dále též jen sporná smlouva ), je neplatná (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
V záhlaví označeným usnesením Vrchní soud v Praze k odvolání společnosti nepřipustil změnu návrhu, prostřednictvím které navrhovatel požadoval, aby soud určil, že je jediným společníkem a jednatelem společnosti LOM STUDENÁ s. r. o. (první výrok), změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že se návrh na určení neplatnosti sporné smlouvy zamítá (druhý výrok), a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (třetí výrok).
Jde přitom o druhé rozhodnutí odvolacího soudu, neboť usnesení ze dne 20. ledna 2009, č. j. 14 Cmo 121/2008-96 (jímž odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že návrh na vyslovení neplatnosti sporné smlouvy zamítl), Nejvyšší soud usnesením ze dne 23. března 2011, č. j. 29 Cdo 4080/2009-139, zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu ze dne 3. září 2012, č. j. 14 Cmo 121/2008-182, podal navrhovatel dovolání, namítaje nesprávné právní posouzení věci ve vztahu k procesnímu posouzení, a to doplnění úpravy petitu či změny návrhu v souladu s poučovací povinností soudu tedy vady řízení ve vztahu ke skutkovému stavu věci . Dovolatel požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu (případně soudu prvního stupně) k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud dovolání navrhovatele, jež je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. prosince 2012 (dále též jen o. s. ř. ), odmítl podle § 243b odst. 1 o. s. ř. jako zjevně bezdůvodné.
Učinil tak proto, že dovoláním zpochybněný závěr odvolacího soudu, podle něhož dovolatelem nově (v průběhu odvolacího řízení) formulovaný požadavek na určení, že je jediným společníkem a jednatelem společnosti LOM STUDENÁ s. r. o., představuje změnu návrhu (jímž se dovolatel domáhal určení neplatnosti sporné smlouvy) ve smyslu § 95 o. s. ř., je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 24. března 1999, sp. zn. 32 Cdo 1300/98, či ze dne 19. října 1999, sp. zn. 29 Cdo 548/98, které jsou veřejnosti dostupné, stejně jako ostatní rozhodnutí dovolacího soudu přijatá po 1. lednu 2001, na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Závěr, podle kterého soud dovolateli nemohl (a nesměl) poskytnout poučení o tom, že se může domáhat jiného než návrhem uplatněného nároku (místo určení neplatnosti sporné smlouvy určení, že je jediným společníkem a jednatelem společnosti LOM STUDENÁ s. r. o.), je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího a Ústavního soudu; např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. října 1999, sp. zn. 29 Cdo 548/98, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. prosince 1999, sp. zn. 25 Cdo 2524/98, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 8, ročníku 2000, pod číslem 87, či (z aktuální judikatury) usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. prosince 2013, sp. zn. 29 Cdo 1640/2013, anebo např. usnesení Ústavního soudu ze dne 3. prosince 2013, sp. zn. I. ÚS 3544/12, zejm. bod 8 a v něm citovanou judikaturu Ústavního soudu (označené rozhodnutí je veřejnosti dostupné na webových stránkách Ústavního soudu).
V souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu je pak i závěr odvolacího soudu, že dovolateli nesvědčí na požadovaném určení (neplatnosti sporné smlouvy) naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 písm. c) o. s. ř.; srov. např. výše citovaný rozsudek sp. zn. 29 Cdo 548/98, rozsudek ze dne 2. dubna 2001, sp. zn. 22 Cdo 2147/99, uveřejněný pod číslem 68/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek ze dne 31. března 2008, sp. zn. 33 Odo 693/2006, usnesení ze dne 15. září 2009, sp. zn. 29 Cdo 673/2008, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 8, ročník 2010, pod číslem 116, nebo usnesení ze dne 12. února 2015, sp. zn. 29 Cdo 278/2015.
Zabývat se dovoláním meritorně pokládá Nejvyšší soud za této situace za nadbytečné.
Výrok o nákladech řízení se opírá o § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání navrhovatele bylo odmítnuto a společnosti vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů.
Ty sestávají z odměny zástupce společnosti za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 13. listopadu 2014) podle § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) - jejíž výše podle § 7 bodu 5 a § 9 odst. 43 písm. c) advokátního tarifu činí 3.100 Kč. Spolu s náhradou paušálních výdajů podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 300 Kč a s náhradou za 21% daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) ve výši 714 Kč tak dovolací soud přiznal společnosti k tíži navrhovatele celkem 4.114 Kč.
K důvodům, pro které byla odměna za zastupování určena podle advokátního tarifu, srov. např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, uveřejněný pod číslem 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., článku II., zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat jeho výkonu.

V Brně dne 17. prosince 2015

JUDr. Petr Šuk
předseda senátu