29 Cdo 4954/2010
Datum rozhodnutí: 25.01.2012
Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 o. s. ř.




29 Cdo 4954/2010

U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně doc. JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatelky I. Š. , zastoupené Mgr. Františkem Mészárosem, advokátem se sídlem v Praze 1, Revoluční 2, PSČ 110 00, za účasti 1) M. Š. a 2) ARTECK CZ s. r. o ., se sídlem v Zápech č. p. 238, PSČ 250 89, identifikační číslo osoby 27 09 24 02, zastoupených JUDr. Miroslavem Mošnou, advokátem se sídlem na Kladně, Generála Klapálka 3341, PSČ 272 00, o určení vlastnictví k obchodnímu podílu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 77 Cm 189/2007, o dovolání Martina Štégla proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. března 2010, č. j. 14 Cmo 318/2009-37, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Napadeným usnesením potvrdil odvolací soud rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 19. března 2009, č. j. 77 Cm 189/2007-16 ve výroku, kterým soud prvního stupně určil, že navrhovatelka je jedinou společnicí společnosti ARTECK CZ s. r. o. (dále jen společnost ) a ve výroku o náhradě nákladů řízení (výrok I.) a uložil M. Š. a společnosti zaplatit navrhovatelce náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.).
Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení § 243b odst. 5, § 218 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ), odmítl.
Učinil tak proto, že dovolání proti potvrzujícímu výroku usnesení ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. [o situaci předvídanou v ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. nejde], tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam.
Dovolatel však dovolacímu soudu žádné otázky zásadního právního významu nepředkládá. Namítá pouze, že za situace, kdy ani sama navrhovatelka nerozporovala , resp. nevyvrátila skutečnost, že cena za obchodní podíl jí byla uhrazena, měl soud prvního stupně návrh zamítnout, resp. soud odvolací měl zrušit rozhodnutí soudu prvního stupně a vrátit věc k novému projednání.
Proto Nejvyšší soud jsa vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§ 242 odst. 3 o. s. ř.) dovolání jako nepřípustné odmítl.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když Nejvyšší soud dovolání prvního žalovaného odmítl a žalobkyni a druhé žalované podle obsahu spisu žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 25. ledna 2012


doc. JUDr. Ivana Štenglová
předsedkyně senátu