29 Cdo 4951/2016
Datum rozhodnutí: 25.04.2017
Dotčené předpisy: § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř.



29 Cdo 4951/2016


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Petra Šuka a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci navrhovatelky Z. H. , zastoupené Mgr. Ondřejem Ripelem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 857/18, PSČ 110 00, za účasti společnosti STRUHAŘOVSKÁ 6, spol. s. r. o. , se sídlem v Praze 4, Struhařovská 2940/6, PSČ 141 00, identifikační číslo osoby 25146076, zastoupené JUDr. Lubomírem Svátkem, advokátem, se sídlem v Praze 10, Sodomkova 1558/12, PSČ 102 00, o nahrazení projevu vůle, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 81 Cm 48/2008, o dovolání společnosti proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. května 2016, č. j. 7 Cmo 511/2015-209, takto:

Dovolání se odmítá . O d ů v o d n ě n í:

Městský soud v Praze usnesením ze dne 25. listopadu 2015, č. j. 81 Cm 48/2008-196, přerušil řízení podle § 109 odst. 2 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ), až do pravomocného skončení řízení vedeného u téhož soudu pod sp. zn. 80 Cm 254/2014.
Vrchní soud v Praze k odvolání navrhovatelky v záhlaví označeným usnesením změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že se řízení v projednávané věci nepřerušuje.
Proti usnesení odvolacího soudu podala společnost dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř., neboť dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a nejsou splněny ani podmínky přípustnosti dovolání formulované v § 237 o. s. ř.
Je tomu tak proto, že závěr odvolacího soudu, podle něhož nejsou naplněny předpoklady pro aplikaci § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř., je plně v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu; k tomu srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. února 2011, sp. zn. 30 Cdo 5270/2009, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2013, sen. zn. 29 ICdo 40/2013, nebo důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. července 2014, sp. zn. 29 Cdo 914/2014, uveřejněného pod číslem 107/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jež jsou veřejnosti dostupné stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001 na jeho webových stránkách).
Z judikatury se dále podává závěr, podle něhož ustanovení § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tj. normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a která tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Dovolací soud pak může úvahu odvolacího soudu o přerušení řízení podle citovaného ustanovení přezkoumat pouze v případě její zjevné nepřiměřenosti (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. srpna 2014, sp. zn. 22 Cdo 572/2014, ze dne 24. února 2015, sp. zn. 22 Cdo 1868/2014, a ze dne 26. ledna 2016, sp. zn. 29 Cdo 5393/2015). Nejvyšší soud úvahu odvolacího soudu o (ne)přerušení řízení zjevně nepřiměřenou neshledal.
Nad rámec uvedeného a bez vlivu na závěr o nepřípustnosti dovolání pak Nejvyšší soud dodává, že při posuzování opodstatněnosti nároku uplatněného v projednávané věci bude soud (mimo jiné) muset posoudit, zda by převod majetku společnosti (bytových jednotek) do vlastnictví navrhovatelky vyhovoval zákonem stanoveným pravidlům pro rozdělování jiných vlastních zdrojů společnosti (viz § 123 odst. 2 ve spojení s § 178 odst. 1 větou třetí, odst. 2, odst. 3 a odst. 5 až 7 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku).
O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí, a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. dubna 2017

JUDr. Filip C i l e č e k předseda senátu