29 Cdo 4945/2014
Datum rozhodnutí: 19.02.2015
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř.



29 Cdo 4945/2014


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Petrem Šukem v právní věci navrhovatele M. Z. , za účasti společnosti MVD group, s. r. o. , se sídlem v Praze 4, Glazunovova 885, PSČ 148 00, identifikační číslo osoby 27426637, zastoupené JUDr. Peterem Andrisem, advokátem, se sídlem v Praze 4, Zelinářská 530/10, PSČ 147 00, o určení vlastnictví k obchodnímu podílu, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 68 Cm 138/2007, o dovolání společnosti MVD group, s. r. o. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. prosince 2013, č. j. 14 Cmo 65/2012-274, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 21. listopadu 2011, č. j. 68 Cm 138/2007-232 určil, že vlastníkem obchodního podílu ve výši 99 % společnosti ZITA DEL ROZZ, spol. s r. o., identifikační číslo osoby 25844261, je ke dni 31. ledna 2007 žalobce M. Z. (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
V záhlaví označeným rozsudkem Vrchní soud v Praze k odvolání společnosti MVD group, s. r. o. (dále jen společnost ) potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu podala společnost dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 243f odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ), neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. § 241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.
Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Dle § 237 o. s. ř. pak platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatelka povinna v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu § 237 o. s. ř. či jeho části; k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2013, sen. zn. 29 ICdo 43/2013, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, anebo důvody usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13 (jímž odmítl ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, přitakávaje pod bodem 14 odůvodnění závěru Nejvyššího soudu o důvodech odmítnutí dovolání), usnesení Ústavního soudu ze dne 2. února 2014, sp. zn. IV. ÚS 3982/13, usnesení Ústavního soudu ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. III. ÚS 695/14, či usnesení Ústavního soudu ze dne 16. prosince 2014, sp. zn. IV. ÚS 266/14 a v něm citovanou judikaturu (označená usnesení Nejvyššího a Ústavního soudu jsou veřejnosti dostupná na webových stránkách Nejvyššího a Ústavního soudu).
Uvedeným požadavkům na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání dovolatelka v dovolání (posouzeném z obsahového hlediska) v projednávané věci nedostála; k předpokladům přípustnosti pouze uvádí, že přípustnost dovolání v intencích § 236 o. s. ř. je dána a že napadená rozhodnutí mají ve věci samé po právní stránce zásadní význam , zjevně vycházejíc ze znění občanského soudního řádu účinného do 31. prosince 2012.
Nad rámec výše uvedeného Nejvyšší soud podotýká, že dovolatelka ani nepředestírá žádnou otázku hmotného či procesního práva, na jejímž vyřešení napadené rozhodnutí závisí.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II. bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 19. února 2015
JUDr. Petr Šuk předseda senátu