29 Cdo 4921/2009
Datum rozhodnutí: 26.08.2010
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., § 242 odst. 3 o. s. ř., § 229 odst. 1 písm. f) o. s. ř., § 36a odst. 1 o. s. ř., § 11 odst. 3 předpisu č. 118/2000Sb.




29 Cdo 4921/2009

ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně České republiky Úřadu práce hlavního města Prahy , se sídlem v Praze 3, Domažlická 11, proti žalované Bonsai - Zahrada a. s., se sídlem v Březové - Olešku, Vltavská 1048, PSČ 252 45, identifikační číslo 64 94 91 50, zastoupené Mgr. Ivanou Stlukovou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Křemencova 1, PSČ 110 00, o zaplacení částky 44.150,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8, pod sp. zn. 12 C 125/2005, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. června 2008, č. j. 19 Co 198/2008-125, takto:

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11. června 2008, č. j. 19 Co 198/2008-125 a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 20. listopadu 2007, č. j. 12 C 125/2005-100, ve znění opravného usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 3. března 2008, č. j. 12 C 125/2005-111, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
O d ů v o d n ě n í:


Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 11. června 2008, č. j. 19 Co 198/2008-125, k odvolání žalované změnil rozsudek ze dne 20. listopadu 2007, č. j. 12 C 125/2005-100, ve znění opravného usnesení ze dne 3. března 2008, č. j. 12 C 125/2005-111, jímž Obvodní soud pro Prahu 8 uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 44.150,- Kč s příslušenstvím, tak, že žalobu zamítl.
Odvolací soud odkazuje na ustanovení § 7, § 8, § 9, § 12 a § 15 zákona č. 118/2000 Sb., o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele a o změně některých zákonů (dále jen zákon ) a na ustanovení § 14 odst. 1, § 51 odst. 1, § 52 odst. 1, § 53 a § 54 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., správního řádu na rozdíl od soudu prvního stupně uzavřel, že žalobkyně vyplatila zaměstnancům mzdové nároky předčasně ; povinnost žalované uhradit žalobkyni takto vyplacené mzdové nároky dosud nevznikla a žaloba byla podána předčasně.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, namítajíc, že žaloba byla soudu podána v souladu s ustanovením § 12 zákona a zpochybňujíc závěr odvolacího soudu, podle něhož žalovaná (jako zaměstnavatel) je (byla) účastníkem řízení o uspokojení splatných mzdových nároků zaměstnance, nevyplacených mu jeho zaměstnavatelem, který je v platební neschopnosti.
Žalovaná považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné a dovolání za nedůvodné.
Dovolání žalobkyně přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ).
Podle ustanovení § 242 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny.
K povaze sporu mezi Českou republikou (jednající prostřednictvím organizační složky příslušným úřadem práce) a zaměstnavatelem o úhradu finančních prostředků vyplacených zaměstnancům při platební neschopnosti zaměstnavatele (§ 12 zákona), se Nejvyšší soud vyjádřil v rozsudku ze dne 28. února 2007, sp. zn. 29 Odo 773/2005, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2007 pod číslem 108. V něm formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož v takovém sporu jde o vymáhání mzdových nároků (srov. ustanovení § 11 odst. 3 zákona), tj. jde o věc pracovní, o které má v řízení před okresním soudem jednat a rozhodnout senát [srov. § 36a odst. 1 písm. a) o. s. ř.].
Jelikož z obsahu spisu je nepochybné, že soud prvního stupně byl nesprávně obsazen (rozhodnutí vydala samosoudkyně) a řízení před soudem prvního stupně je tak stiženo zmatečnostní vadou podle ustanovení § 229 odst. 1 písm. f) o. s. ř., přičemž odvolací soud, jenž měl rozhodnutí soudu prvního stupně ve smyslu ustanovení § 219a odst. 1 o. s. ř. pro zmíněnou vadu zrušit a věc vrátit tomuto k dalšímu řízení, uvedenou vadu přehlédl, Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 a 3 o. s. ř.).
V dalším průběhu řízení bude úkolem soudu prvního stupně po (nově) provedeném dokazování (jehož nezbytnost je dána tím, že důkazy byly provedeny před nesprávně obsazeným soudem) posoudit důvodnost žalobou uplatněného nároku (s přihlédnutím k námitkám a argumentaci účastníků v dosavadním řízení) a opětovně ve věci rozhodnout.
Rozhodné znění občanského soudního řádu se podává z bodu 12., části první, článku II. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 26. srpna 2010
JUDr. Petr G e m m e l
předseda senátu 29 Cdo 4921/2009

ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně České republiky Úřadu práce hlavního města Prahy , se sídlem v Praze 3, Domažlická 11, proti žalované Bonsai - Zahrada a. s., se sídlem v Březové - Olešku, Vltavská 1048, PSČ 252 45, identifikační číslo 64 94 91 50, zastoupené Mgr. Ivanou Stlukovou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Křemencova 1, PSČ 110 00, o zaplacení částky 44.150,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8, pod sp. zn. 12 C 125/2005, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. června 2008, č. j. 19 Co 198/2008-125, takto:

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11. června 2008, č. j. 19 Co 198/2008-125 a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 20. listopadu 2007, č. j. 12 C 125/2005-100, ve znění opravného usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 3. března 2008, č. j. 12 C 125/2005-111, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
O d ů v o d n ě n í:


Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 11. června 2008, č. j. 19 Co 198/2008-125, k odvolání žalované změnil rozsudek ze dne 20. listopadu 2007, č. j. 12 C 125/2005-100, ve znění opravného usnesení ze dne 3. března 2008, č. j. 12 C 125/2005-111, jímž Obvodní soud pro Prahu 8 uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 44.150,- Kč s příslušenstvím, tak, že žalobu zamítl.
Odvolací soud odkazuje na ustanovení § 7, § 8, § 9, § 12 a § 15 zákona č. 118/2000 Sb., o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele a o změně některých zákonů (dále jen zákon ) a na ustanovení § 14 odst. 1, § 51 odst. 1, § 52 odst. 1, § 53 a § 54 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., správního řádu na rozdíl od soudu prvního stupně uzavřel, že žalobkyně vyplatila zaměstnancům mzdové nároky předčasně ; povinnost žalované uhradit žalobkyni takto vyplacené mzdové nároky dosud nevznikla a žaloba byla podána předčasně.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, namítajíc, že žaloba byla soudu podána v souladu s ustanovením § 12 zákona a zpochybňujíc závěr odvolacího soudu, podle něhož žalovaná (jako zaměstnavatel) je (byla) účastníkem řízení o uspokojení splatných mzdových nároků zaměstnance, nevyplacených mu jeho zaměstnavatelem, který je v platební neschopnosti.
Žalovaná považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné a dovolání za nedůvodné.
Dovolání žalobkyně přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ).
Podle ustanovení § 242 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny.
K povaze sporu mezi Českou republikou (jednající prostřednictvím organizační složky příslušným úřadem práce) a zaměstnavatelem o úhradu finančních prostředků vyplacených zaměstnancům při platební neschopnosti zaměstnavatele (§ 12 zákona), se Nejvyšší soud vyjádřil v rozsudku ze dne 28. února 2007, sp. zn. 29 Odo 773/2005, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2007 pod číslem 108. V něm formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož v takovém sporu jde o vymáhání mzdových nároků (srov. ustanovení § 11 odst. 3 zákona), tj. jde o věc pracovní, o které má v řízení před okresním soudem jednat a rozhodnout senát [srov. § 36a odst. 1 písm. a) o. s. ř.].
Jelikož z obsahu spisu je nepochybné, že soud prvního stupně byl nesprávně obsazen (rozhodnutí vydala samosoudkyně) a řízení před soudem prvního stupně je tak stiženo zmatečnostní vadou podle ustanovení § 229 odst. 1 písm. f) o. s. ř., přičemž odvolací soud, jenž měl rozhodnutí soudu prvního stupně ve smyslu ustanovení § 219a odst. 1 o. s. ř. pro zmíněnou vadu zrušit a věc vrátit tomuto k dalšímu řízení, uvedenou vadu přehlédl, Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 a 3 o. s. ř.).
V dalším průběhu řízení bude úkolem soudu prvního stupně po (nově) provedeném dokazování (jehož nezbytnost je dána tím, že důkazy byly provedeny před nesprávně obsazeným soudem) posoudit důvodnost žalobou uplatněného nároku (s přihlédnutím k námitkám a argumentaci účastníků v dosavadním řízení) a opětovně ve věci rozhodnout.
Rozhodné znění občanského soudního řádu se podává z bodu 12., části první, článku II. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 26. srpna 2010
JUDr. Petr G e m m e l
předseda senátu