29 Cdo 490/2008
Datum rozhodnutí: 16.10.2008
Dotčené předpisy: § 23 odst. 2 předpisu č. 72/1994Sb., § 24 odst. 1 předpisu č. 72/1994Sb., § 15 odst. 1 písm. c) předpisu č. 328/1991Sb. ve znění do 31.12.2007, § 24 odst. 1 písm. c) předpisu č. 42/1992Sb., § 37 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.




29 Cdo 490/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Petra Šuka a Mgr. Filipa Cilečka v právní věci žalobců a/ J. N, a b/ D. N., obou zastoupených JUDr. J. H., advokátem, proti žalovanému Ing. T. K., jako správci konkursní podstaty úpadce B. d. K. s. Ř., zastoupenému JUDr. M. V., CSc., advokátem, o vyloučení věci ze soupisu konkursní podstaty, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 14 Cm 257/2000, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. listopadu 2007, č. j. 13 Cmo 96/2007-119, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům na náhradě nákladů dovolacího řízení k ruce společné a nedílné částku 3.838,-- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám zástupce žalobců JUDr. J. H.

O d ů v o d n ě n í:

Rozsudkem ze dne 22. prosince 2006, č. j. 14 Cm 257/2000-103, Městský soud v Praze vyloučil ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce B. d. K. s. Ř. v rozsudku označenou bytovou jednotku a garáž, se spoluvlastnickými podíly ke společným částem domu a pozemku (bod I. výroku) a rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku).

K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé a změnil jej ve výroku o nákladech řízení (první výrok); dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

Žalovaný podal proti rozsudku odvolacího soudu včasné dovolání, namítaje, že jsou dány dovolací důvody dle § 241a odst. 2 písm. b/ a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu - dále též jen o. s. ř. a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Dovolání výslovně směřuje proti oběma výrokům rozsudku, přičemž proti prvnímu výroku jen v části týkající se garáže s příslušnými spoluvlastnickými podíly.

Podstata dovolací argumentace je shodná s argumentací dovolatele v typově shodné věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 29 Cdo 382/2008 a byla rozebrána v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. dubna 2008, sp. zn. 29 Cdo 382/2008, jenž je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu.

Žalobci ve vyjádření mají závěry obsažené v napadeném rozhodnutí za správné.

Dovolatel výslovně napadá rozsudek odvolacího soudu ve všech jeho výrocích, tedy i ve druhém výroku o nákladech odvolacího řízení. Dovolání v tomto rozsahu ovšem není přípustné (srov. např. usnesení uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), Nejvyšší soud je proto potud bez dalšího odmítl podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ o. s. ř.

Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné jen podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. Důvod založit přípustnost dovolání podle tohoto ustanovení však Nejvyšší soud nemá, když otázky předkládané mu k řešení dovolatelem již zodpověděl ve výše označeném rozsudku sp. zn. 29 Cdo 382/2008, na který v podrobnostech odkazuje a s jehož závěry je napadené rozhodnutí v souladu (včetně toho, že dílčí pochybení odvolacího soudu co do zjevně nesprávných úvah o tom, že český právní řád neznal možnost disponovat s bytem a nebytovým prostorem před 1. lednem 1992, nemá pro věc v konečném důsledku význam).

Nejvyšší soud proto dovolání i v tomto rozsahu odmítl podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ o. s. ř.

Výrok o nákladech řízení je ve smyslu § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. odůvodněn tím, že dovolání žalovaného bylo odmítnuto, takže žalobcům vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Ty v dané věci sestávají z odměny za zastupování advokátem za řízení v jednom stupni (za dovolací řízení), jejíž výše se určuje podle vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen vyhláška ).

Podle § 8 ve spojení s § 10 odst. 3 § 14 odst. 1 a § 15 vyhlášky činí sazba odměny 4.500,- Kč. Takto určená sazba se podle § 19a vyhlášky zvyšuje o 30% (jde o společné zastupování více osob), tedy o částku 1.350,- Kč, na celkem 5.850,- Kč. Podle § 18 odst. 1 vyhlášky se takto určená částka snižuje o 50 %, tj. na částku 2.925,- Kč, jelikož advokát žalobců učinil v dovolacím řízení pouze jediný úkon právní služby (vyjádření k dovolání). Náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů činí 300,- Kč. Spolu s náhradou za 19% daň z přidané hodnoty (ve výši 613,- Kč) tak činí částka přiznaná žalobcům (podle povahy nároku k ruce společné a nedílné) k tíži žalovaného 3.838,- Kč.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou se oprávnění domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně 16. října 2008

JUDr. Zdeněk K r č m á ř

předseda senátu