29 Cdo 4887/2015
Datum rozhodnutí: 30.11.2015
Dotčené předpisy: čl. 243b odst. 5 o. s. ř. ve znění do 31.12.2007, čl. 218 písm. b,c) o. s. ř. ve znění do 31.12.2007, čl. 93 odst. 3 o. s. ř. ve znění do 31.12.2007



29 Cdo 4887/2015


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobce JUDr. Václava Kulhavého , advokáta, se sídlem v Praze 9, Frýdecká 762, PSČ 199 00, jako správce konkursní podstaty úpadce Ing. J. K., CSc., zastoupeného JUDr. Hanou Kadlecovou, advokátkou, se sídlem v Praze 10, Vršovická 927/56, PSČ 101 00, proti žalovanému Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky , se sídlem v Praze 3, Orlická 4/2020, PSČ 130 00, identifikační číslo osoby 41197518, za účasti úpadce Ing. J. K., CSc. , jako vedlejšího účastníka na straně žalobce, o popření vykonatelných pohledávek, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 58 Cm 7/2014, o dovolání vedlejšího účastníka proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 25. června 2015, č. j. 15 Cmo 9/2015-94, takto:
I. Dovolání se odmítá . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 1. října 2014, č. j. 58 Cm 7/2014-41, zamítl žalobu o určení, že dílčí pohledávky žalovaného ve výši 64 972 Kč a ve výši 34 475 Kč, uplatněné v rámci konkursního řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 60 K 38/2006, nejsou po právu jako pohledávky vykonatelné a druhé třídy (bod I. výroku). Současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku).
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem k odvolání vedlejšího účastníka potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech řízení (druhý a třetí výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal vedlejší účastník dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. b/ a c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. prosince 2007 (dále též jen o. s. ř. ).
V rozsahu, v němž dovolání napadá výrok rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, bylo podáno osobou, která k němu není oprávněna. Srov. k tomu shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. května 2003, sp. zn. 25 Cdo 162/2003, uveřejněné pod číslem 3/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a dále např. též důvody usnesení Ústavního soudu ze dne 14. května 2007, sp. zn. IV. ÚS 615/2007, jež je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Ústavního soudu.
V rozsahu, v němž dovolání napadá výroky rozsudku odvolacího soudu o nákladech řízení, pak není přípustné objektivně. K tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání vedlejšího účastníka bylo odmítnuto a žalovanému podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2007) plyne z § 432 odst. 1, § 433 bodu 1. a § 434 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona). K tomu srov. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2010 sp. zn. 29 Cdo 3375/2010, publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 41/2011.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. listopadu 2015
Mgr. Milan Polášek předseda senátu