29 Cdo 4840/2010
Datum rozhodnutí: 25.01.2012
Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 o. s. ř., § 218 písm. c) o. s. ř.




29 Cdo 4840/2010


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců doc. JUDr. Ivany Štenglové a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatelky V. Š. , zastoupené JUDr. Kateřinou Nečasovou, advokátkou, se sídlem v Praze 10, Zvonková 3048/2, PSČ 106 00, za účasti 1/ Bytového družstva Kamenice , se sídlem v Kamenici, Sídliště II 26, PSČ 251 68, identifikační číslo osoby 25094505, 2/ M. J. , a 3/ P. V. , účastníků 2/ a 3/ zastoupených JUDr. Ivanou Holečkovou, advokátkou, se sídlem v Praze 2, Lužická 32, PSČ 120 00, o určení členství v bytovém družstvu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 14 Cm 194/2006, o dovolání navrhovatelky proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. července 2010, č. j. 14 Cmo 32/2009-151, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným rozsudkem Vrchní soud v Praze potvrdil k odvolání navrhovatelky rozsudek ze dne 1. října 2008, č. j. 14 Cm 194/2006-127, ve znění usnesení ze dne 13. listopadu 2008, č. j. 14 Cm 194/2006-133, jímž Městský soud v Praze zamítl návrh o určení, že navrhovatelka je výlučnou členkou Bytového družstva Kamenice s právem nájmu k ve výroku specifikovanému družstevnímu bytu, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ), ohlašujíc uplatnění dovolacích důvodů dle § 241a odst. 2 o. s. ř. a navrhujíc, aby rozhodnutí odvolacího soudu bylo zrušeno a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení § 243b odst. 5, § 218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (o situaci předvídanou v ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde), tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§ 242 odst. 3 o. s. ř.) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zásadně právně významným neshledal.
Z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán, je pak možné - z povahy věci - posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné. Naopak zde nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř., stejně jako důvod podle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. (srov. § 237 odst. 3 část věty za středníkem o. s. ř.), jestliže tvrzené vady řízení nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130).
Otázka, kterou dovolatelka jako zásadně právně významnou Nejvyššímu soudu k posouzení předkládá, a sice zda je na místě pouze volnou úvahou soudu v rámci dědického řízení zpochybnit stav daný zákonem, konkrétně odejmout zákonem garantované právo společného člena družstva a zpochybnit zákonem předpokládaný právní stav toliko na základě nepřímých svědeckých výpovědí, navíc ze strany účastníků dědického řízení, kteří na takovémto zpochybnění mají evidentní majetkový zájem za současného zjištění, že pozůstalý v dané věci sám nepodnikl žádných kroků, které by nasvědčovaly závěrům, ke kterým došel v tomto konkrétním případě soud za současného poukázání na skutečnost, že veškeré důkazy svědčící v neprospěch žalobkyně, ze kterých při rozhodování soudu bylo vycházeno, se netýkaly doby rozhodné , zásadní právní význam napadeného rozsudku odvolacího soudu založit nemůže.
Je tomu tak proto, že dovolatelka při formulování této otázky vychází z jiného než soudy zjištěného skutkového stavu, podle kterého navrhovatelka a její zemřelý manžel B. V. spolu v době, kdy jmenovanému vzniklo právo na přidělení předmětného družstevního bytu, již trvale nežili. Dovolatelka tak obsahově uplatňuje dovolací důvod vymezený v ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř., jenž však u dovolání, jehož přípustnost může být založena toliko podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., nemá k dispozici a k jehož přezkoumání dovolání připustit nelze.
Jakkoli se dovolatelka v dovolání přihlašuje k dovolacím důvodům dle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř., ve skutečnosti brojí proti hodnocení důkazů provedenému soudy nižších stupňů, jež však se zřetelem na zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř. nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. července 2005, sp. zn. 29 Odo 1058/2003, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2005, pod číslem 145, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. prosince 2009, sp. zn. 20 Cdo 4352/2007, nebo ze dne 25. února 2010, sp. zn. 29 Cdo 1266/2009, jež jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu). Na nesprávnost hodnocení důkazů lze usuzovat jen ze způsobu, jak soud hodnocení důkazů provedl, a to jen prostřednictvím pro tuto věc nezpůsobilého dovolacího důvodu dle § 241a odst. 3 o. s. ř.
Důvod připustit dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. proto Nejvyšší soud neměl a podle jiných ustanovení občanského soudního řádu nemůže být dovolání přípustné.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání navrhovatelky bylo odmítnuto a ostatním účastníkům podle obsahu spisu náklady dovolacího řízení nevznikly.
Rozhodné znění občanského soudního řádu, podle kterého Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm (od 1. července 2009), se podává z bodu 1. a 2., části první, článku II. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. ledna 2012

JUDr. Filip Cileček
předseda senátu