29 Cdo 4829/2015
Datum rozhodnutí: 22.12.2016
Dotčené předpisy: § 92 odst. 1 o. s. ř. ve znění do 31.03.2005, § 14 odst. 1 písm. c) ZKV ve znění do 31.12.2007, § 237 o. s. ř. ve znění do 31.03.2005



29 Cdo 4829/2015


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobkyně M. Š. , proti žalovanému Zemědělskému družstvu Osová Bitýška , družstvu v likvidaci, se sídlem v Záblatí, pošta Osová Bitýška, okres Žďár nad Sázavou, PSČ 594 53, identifikační číslo osoby 00144517, o zaplacení částky 440.981,30 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 9 C 188/98, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. listopadu 2001, č. j. 15 Co 420/2001-68, takto:

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Usnesením ze dne 24. září 2001, č. j. 9 C 188/98-51, Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou (dále jen okresní soud ):
[1] Připustil, aby do řízení přistoupila jako žalovaný společnost Agro Záblatí, a. s., identifikační číslo osoby 60728353 (dále jen společnost A ) [bod I. výroku].
[2] Připustil změnu žalobního petitu do podoby formulované ve výroku (bod II. výroku).
K odvolání společnosti A (jež směřovalo proti bodu I. výroku usnesení okresního soudu) Krajský soud v Brně usnesením ze dne 29. listopadu 2001, č. j. 15 Co 420/2001-68, zrušil usnesení okresního soudu v bodě I. výroku a věc potud vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podala původní žalobkyně [ J. Š. (dále jen J. Š. ) ] dovolání, jehož přípustnost opírala o ustanovení § 239 odst. 2 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ), namítajíc, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (tedy, že je dán dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.), a požadujíc, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
S přihlédnutím k bodům 1. a 17., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2001 do 31. března 2005.
V průběhu dovolacího řízení J. Š. zemřela (18. dubna 2011), přičemž její právní a procesní nástupkyní v této věci se stala (jak se podává z usnesení okresního soudu ze dne 12. září 2014, č. j. 9 C 188/98-114, jež nabylo právní moci 16. října 2014) M. Š. (dále jen M. Š. ). Nejvyšší soud tedy jako s dovolatelkou dále jednal s M. Š.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení § 237, § 238, § 238a a § 239 o. s. ř.
Ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. přípustnost dovolání nezakládají, když dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu nelze podřadit žádnému z tam uvedených případů. Podle ustanovení § 239 odst. 2 písm. b/ o. s. ř. není dovolání přípustné (oproti mínění dovolatelky) proto, že napadené usnesení není usnesení, jímž by odvolací soud potvrdil nebo změnil usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o přistoupení dalšího účastníka (§ 92 odst. 1 o. s. ř.).
Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ustanovení § 237 o. s. ř., když usnesení, jímž odvolací soud zrušil usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o přistoupení dalšího účastníka do řízení na straně žalované, není usnesením ve věci samé .
Nejvyšší soud proto dovolání odmítl jako nepřípustné podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ o. s. ř.
Absence výroku o nákladech dovolacího řízení je odůvodněna tím, že rozhodnutí odvolacího soudu nebylo rozhodnutím, jímž se končí řízení (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Závěrem Nejvyšší soud uvádí, že nepřehlédl, že v mezidobí původní žalovaný zanikl (po zrušení konkursu po splnění rozvrhového usnesení byl vymazán z obchodního rejstříku ke 2. únoru 2016). Vypořádat se s touto skutečností pro účely posouzení, zda jsou splněny podmínky pro další pokračování řízení, bude úkolem soudu prvního stupně.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 22. prosince 2016
JUDr. Zdeněk K r č m á ř předseda senátu