29 Cdo 4814/2016
Datum rozhodnutí: 23.11.2016
Dotčené předpisy: § 243c odst. 1 o. s. ř., § 243f odst. 2 o. s. ř., § 241a odst. 2 o. s. ř., § 237 o. s. ř.



29 Cdo 4814/2016


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Petrem Šukem v právní věci žalobce Ing. J. H., se sídlem ve Strakonicích, Krále Jiřího z Poděbrad 523, PSČ 386 01, jako správce konkursní podstaty úpadce DATA PLAST s. r. o., identifikační číslo osoby 25168304, zastoupeného JUDr. Karlem Hůzlem, advokátem, se sídlem ve Strakonicích, Velké náměstí 143, PSČ 386 01, proti žalované V. F., zastoupené JUDr. Zdeňkem Lacinou, advokátem, se sídlem ve Strakonicích, Bezděkovská 53, PSČ 386 01, o zaplacení 450.284 Kč, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 731/2005, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. května 2015, č. j. 12 Cmo 75/2014-384, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 12.632,40 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.

O d ů v o d n ě n í:

Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 24. října 2013, č. j. 13 Cm 731/2005-341, ve znění usnesení ze dne 5. listopadu 2013, č. j. 13 Cm 731/2005-352, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 450.284 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10,5 % ročně od 22. října 2009 do zaplacení (výrok I.), zamítl návrh žalobce na zaplacení úroků z prodlení ve výši 17,5 % co do výše 7 % (výrok II.), rozhodl o nákladech řízení (výroky III. a IV.) a o zaplacení soudního poplatku (výrok V.).
V záhlaví označeným rozsudkem Vrchní soud v Praze k odvolání žalované potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I., III., IV. a V. (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a § 243f odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ), neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti (srov. § 241a odst. 2 o. s. ř.), přičemž v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.
Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. musí být v dovolání vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Požadavek, aby dovolatelka v dovolání uvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatelka povinna v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu § 237 o. s. ř. (či jeho části).
Dovolatelka k předpokladům přípustnosti dovolání toliko uvádí, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného a i procesního práva, přičemž tyto otázky mají být dovolacím soudem vyřešeny jinak.
Argument, podle kterého mají být otázky hmotného a procesního práva dovolacím soudem vyřešeny jinak (ve smyslu odlišně od posouzení učiněného odvolacím soudem) významově neodpovídá (ve smyslu § 237 o. s. ř.) požadavku, aby dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka byla (dovolacím soudem) posouzena jinak . Má-li být dovolání přípustné proto, že dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání, jen je-li z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatelky) dovolací soud odchýlit; srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, ze dne 26. listopadu 2013, sp. zn. 29 Cdo 2733/2013, ze dne 28. ledna 2015, sp. zn. 29 Cdo 3736/2014, či ze dne 27. listopadu 2014, sp. zn. 29 Cdo 3652/2014, anebo usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/2013 (jímž odmítl ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2488/2013), ze dne 16. prosince 2014, sp. zn. IV. ÚS 266/14 (a v něm citovanou judikaturu), ze dne 12. srpna 2015, sp. zn. IV. ÚS 3548/14 či ze dne 21. července 2015, sp. zn. II. ÚS 1346/15, dostupná na webových stránkách Nejvyššího a Ústavního soudu.
Uvedeným požadavkům na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání dovolatelka v dovolání (posouzeném z obsahového hlediska i v jiných jeho částech) v projednávané věci nedostála.
Náležitosti dovolání a následky plynoucí z jejich nedodržení jsou přitom v občanském soudním řádu stanoveny zcela jasně. Účastníkovi řízení podávajícímu dovolání proto nemohou při zachování minimální míry obezřetnosti (spočívající pouze v přečtení relevantních zákonných ustanovení) vzniknout pochybnosti o tom, co má v dovolání uvést (srov. např. důvody usnesení Ústavního soudu ze dne 16. prosince 2014, sp. zn. IV. ÚS 266/14).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 23. listopadu 2016 JUDr. Petr Šuk
předseda senátu