29 Cdo 479/2014
Datum rozhodnutí: 19.06.2014
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013, § 131 odst. 3 písm. a) obch. zák.



29 Cdo 479/2014


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců Mgr. Ing. Davida Bokra a JUDr. Filipa Cilečka v právní věci navrhovatele J. M., zastoupeného JUDr. Mario Hanákem, advokátem, se sídlem v Ostravě, Matiční 730/3, PSČ 702 00, za účasti společnosti GEMAX INVEST a. s., se sídlem v Pozlovicích 337, PSČ 763 26, identifikační číslo osoby 25558137, zastoupené JUDr. Dušanem Dvořákem, advokátem, se sídlem v Brně, Hlinky 505/118, PSČ 603 00, o vyslovení neplatnosti usnesení dozorčí rady, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 35 Cm 237/2011, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. července 2013, č. j. 5 Cmo 9/2013-132, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Krajský soud v Brně usnesením ze dne 25. září 2012, č. j. 35 Cm 237/2011-98, zamítl návrh na vyslovení neplatnosti usnesení dozorčí rady společnosti GEMAX INVEST a. s., (dále jen společnost ) ze dne 30. listopadu 2010 o odvolání a jmenování členů představenstva společnosti (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
V záhlaví označeným usnesením Vrchní soud v Olomouci k odvolání navrhovatele usnesení soudu prvního stupně změnil ve výroku ve věci samé (tak, že nevyslovil neplatnost napadeného usnesení dozorčí rady společnosti), jakož i ve výroku o nákladech řízení (výrok první), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok druhý).
Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ).
Učinil tak proto, že dovolání, které není přípustné podle § 238a o. s. ř., neshledal přípustným ani podle § 237 o. s. ř.
Dovolatelem zpochybněný závěr odvolacího soudu, podle něhož byly v projednávané věci s ohledem na zjištěné okolnosti splněny předpoklady aplikace § 131 odst. 3 písm. a) zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, je v souladu jak s označeným ustanovením, tak i ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (srov. zejména důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. prosince 2013, sp. zn. 29 Cdo 709/2012, jakož i judikaturu v něm citovanou, anebo obdobně důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. května 2012, sp. zn. 29 Cdo 3399/2010; citovaná rozhodnutí jsou veřejnosti dostupná, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001, na webových stránkách tohoto soudu).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II. bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 19. června 2014


JUDr. Petr Š u k
předseda senátu