29 Cdo 4779/2015
Datum rozhodnutí: 26.11.2015
Dotčené předpisy: § 37 odst. 1 obč. zák.



29 Cdo 4779/2015


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatele M. T. , zastoupeného Mgr. Martinem Chludem, advokátem, se sídlem v Chrudimi, Palackého třída 802, PSČ 537 01, za účasti a) M. Z. , a b) EKOSAN, spol. s r. o. , se sídlem v Pardubicích, Raisova 1045, PSČ 530 02, identifikační číslo osoby 00528072, společně zastoupených JUDr. Martinem Týlem, advokátem, se sídlem v Pardubicích, Škroupova 561, PSČ 530 03, o určení neplatnosti smlouvy o převodu obchodního podílu a o určení společníka, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pobočky v Pardubicích pod sp. zn. 36 Cm 85/2010, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. května 2015, č. j. 14 Cmo 216/2013-170, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením ze dne 23. listopadu 2012, č. j. 36 Cm 85/2010-133, Krajský soud v Hradci Králové pobočka v Pardubicích zamítl návrh na určení, že ve výroku specifikovaná smlouva o převodu obchodního podílu je neplatná (výrok I.), zamítl návrh na určení, že navrhovatel je společníkem společnosti EKOSAN, spol. s r. o., s obchodním podílem ve výši 50 % (výrok II.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.).
K odvolání navrhovatele Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř.
Úvodem Nejvyšší soud podotýká, že i když dovolatel ohlašuje, že usnesení odvolacího soudu napadá v celém rozsahu, z obsahu dovolání je zřejmé, že zpochybňuje pouze rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé; tou částí prvního výroku usnesení odvolacího soudu, kterou byl potvrzen výrok III. usnesení soudu prvního stupně o nákladech řízení a druhým výrokem usnesení odvolacího soudu o nákladech odvolacího řízení se dovolací soud proto nezabýval.
Závěr obou soudů o tom, že cena za převod obchodního podílu sjednaná v příloze ke smlouvě o převodu obchodního podílu ze dne 24. října 2007 (byť formálně označené jako dodatek č. 1) byla stanovena určitě (ve smyslu § 37 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku), pročež k převodu obchodního podílu na základě takové smlouvy došlo, je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (k tomu srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. února 2006, sp. zn. 29 Odo 1241/2004, uveřejněného v časopise Soudní judikatura číslo 6, ročník 2006, pod číslem 89, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. dubna 2006, sp. zn. 29 Odo 221/2005, uveřejněného v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 133). Dovolatelem citovanou judikaturu přitom Nejvyšší soud neshledal jako přiléhavou, neboť tato se zabývá nemožností zhojení absence podstatných náležitostí smlouvy prostřednictvím uzavření dodatku ke smlouvě, o což v projednávané věci nešlo.
K vnitřním výhradám dovolatele ke sjednané ceně za převod obchodního podílu lze odkázat na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. února 2013, sp. zn. 21 Cdo 3628/2011, který je veřejnosti dostupný, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001, na webových stránkách Nejvyššího soudu. V tomto rozhodnutí Nejvyšší soud odůvodnil a formuloval závěr, podle něhož při posuzování obsahu projevu vůle není podstatná tzv. mentální rezervace jednajícího účastníka, tedy, zda účastník při projevování vůle sledoval jiný cíl, než který ve skutečnosti projevil, významný není ani motiv či pohnutka, tj. vzdálenější předpoklady a představy, z nichž jednající vychází. Podstatné totiž je toliko to, co lze objektivními hledisky hodnotit, tedy to, jakou vůli účastník (účastníci) ve skutečnosti projevil (viz i literaturu v citovaném rozsudku uvedenou).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II. bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 26. listopadu 2015

JUDr. Filip C i l e č e k
předseda senátu