29 Cdo 4758/2015
Datum rozhodnutí: 14.12.2015
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř., § 243c odst. 1 o. s. ř.



29 Cdo 4758/2015


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Petrem Gemmelem v právní věci žalobce M. P. , proti žalovanému K. N., zastoupenému JUDr. Jaroslavem Mejzlíkem, advokátem, se sídlem v Třebíči, Bráfova tř. 531/37, PSČ 674 01, o námitkách proti směnečným platebním rozkazům, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 3 Cm 157/2014, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. června 2015, č. j. 7 Cmo 105/2015-127, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 30. června 2015, č. j. 7 Cmo 105/2015-127, změnil rozsudek ze dne 22. ledna 2015, č. j. 3 Cm 157/2014-72, jímž Krajský soud v Brně v plném rozsahu zrušil směnečné platební rozkazy ze dne 11. července 2014, č. j. 3 Cm 157/2014-18 a ze dne 10. října 2014, č. j. 3 Cm 158/2014-33, jimiž uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 200.000,- Kč s 6% úrokem od 6. listopadu 2011 do zaplacení, směnečnou odměnu 666,67 Kč a náklady řízení a částku 100.000,- Kč s 6% úrokem od 6. listopadu 2011 do zaplacení, směnečnou odměnu 333,33 Kč a náklady řízení, tak, že označené směnečné platební rozkazy ponechal v plném rozsahu v platnosti a rozhodl o náhradě nákladů námitkového řízení a odvolacího řízení.
Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně uzavřel, že žalovaný svá tvrzení o zaplacení směnek neprokázal a vznesenou námitkou se povinnosti uhradit směnečné závazky neubránil.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, odkazuje co do jeho přípustnosti na ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) a požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
Splnění předpokladů přípustnosti dovolání spatřuje dovolatel v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na jiném hmotném i procesním posouzení věci dovolacím soudem . Dovolací soud by měl posoudit obranu žalovaného, neboť napadeným rozhodnutím mu určuje soud opětovnou platbu ze směnek, kdy neuznává svědecké výpovědi bez řádného odůvodnění proč je neuznává a kdy vychází z bezprecedentního názoru, že námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu se zpravidla neuznávají . Dovolací soud by měl odstranit vážná procesní i hmotně právní pochybení odvolacího soudu tak, aby přiznal svému rozhodnutí status závažného právního významu a tím poskytl ochranu základním právům žalovaného v duchu čl. 4 Ústavy ČR .
Dovolání žalovaného Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř.
Učinil tak proto, že dovolání (posuzováno podle jeho obsahu - § 41 odst. 2 o. s. ř.) neobsahuje žádný údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, tedy které z hledisek uvedených v ustanovení § 237 o. s. ř. považuje za splněné (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013 a ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněná pod čísly 80/2013 a 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013 a ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, jakož i usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. III. ÚS 695/14, ze dne 24. června 2014, sp. zn. IV. ÚS 1407/14, ze dne 16. prosince 2014, sp. zn. IV. ÚS 266/14 a ze dne 12. srpna 2015, sp. zn. IV. ÚS 3548/14).
Nad rámec výše uvedeného Nejvyšší doplňuje, že dovolatel, byť formálně namítá nesprávné právní posouzení věci, ve skutečnosti posuzováno podle obsahu dovolání uplatňuje jednak dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř. (ve znění účinném do 31. prosince 2012), který od 1. ledna 2013 k dispozici nemá, jednak zpochybňuje správnost hodnocení důkazů, které se zřetelem na zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř. nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem. K tomu srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněného pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. ledna 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96, uveřejněný pod číslem 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu)
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 14. prosince 2015

JUDr. Petr Gemmel předseda senátu