29 Cdo 4753/2009
Datum rozhodnutí: 26.01.2011
Dotčené předpisy: § 200db odst. 6 o. s. ř., § 120 odst. 2 obch. zák., § 132 odst. 1 obch. zák.







29 Cdo 4753/2009


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně

doc. JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatele
D. H.,
zastoupeného Mgr. Stanislavem Němcem, advokátem, se sídlem v Postupicích 58, PSČ 257 01, za účasti společnosti
Golden Prague Limousine, s. r. o.,
se sídlem v Praze 1, náměstí Curieových 43/5, PSČ 110 00, identifikační číslo 16 19 25 16, o změnu zápisu v obchodním rejstříku, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. C 1723, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. července 2009, č. j. 7 Cmo 564/2008-349, ve znění usnesení ze dne 11. května 2010, sp. zn. 7 Cmo 564/2008, takto:


Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. července 2009,

č. j. 7 Cmo 564/2008-349, ve znění usnesení ze dne 11. května 2010, sp. zn. 7 Cmo 564/2008, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. října 2008, č. j. F 133099/2008, F 109799/2008, F 121509/2008, F 130562/2008, C 1723-330,
se

zrušují
a věc
se vrací
soudu prvního stupně k dalšímu řízení.


O d ů v o d n ě n í:


Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 22. října 2008, č. j. F 133099/2008, F 109799/2008, F 121509/2008, F 130562/2008, C 1723-330, kterým Městský soud v Praze zamítl návrh na zápis navrhovatele jednatelem obchodní společnosti HELCONT spol. s r. o. (nyní Golden Prague Limousine, s. r. o., dále jen společnost ) (výrok I.), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.).

Soudy vyšly z toho, že:

1/ Dne 6. června 2005 rozhodl jediný společník společnosti Strategic Hotel Capital Prague, a. s. v působnosti valné hromady o odvolání

navrhovatele z funkce jednatele společnosti (dále jen rozhodnutí ).

2/ Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 16. října 2006, č. j. 7 Cmo 681/2006-204
,
zrušil usnesení ze dne 7. září 2005
,
č. j. F 107613/2005, C 1723-126, kterým

Městský soud

v Praze zamítl návrh společnosti na zápis změn společnosti do obchodního rejstříku, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (dále jen předchozí řízení ).

3/ Městský soud v Praze usnesením ze dne 21. července 2008, č. j. F 107613/2005,

F 93436/2008, C 1723-282, (mimo jiné) vymazal navrhovatele z funkce jednatele (ředitele) společnosti a zapsal 6. červen 2005 jako den zániku jeho funkce.

4/ Navrhovatel podal dne 21. srpna 2008 návrh, jímž se domáhá změny zápisu o svém výmazu jako jednatele společnosti, považuje rozhodnutí jediného společníka ze dne 6. června 2005 za absolutně neplatná.

Soudy obou stupňů shodně konstatovaly, že navrhovatel neuvedl žádná jiná,

resp. nová tvrzení, ani žádné další (jiné) důkazy, které by mohly rozhodnutí o jeho výmazu

z funkce jednatele zvrátit, ale zopakoval pouze ta, jež rejstříkový soud posuzoval již v rámci předchozího řízení, v němž jej jako jednatele vymazal.

Námitky, podle nichž :

1/ původní společník Hotel Inter.Continental Praha státní podnik (dále jen původní společník ) nesplatil svůj vklad do společnosti, a proto se společnost Hotel Inter.Continental Praha a. s. (nyní Strategic Hotel Capital Prague, a. s.) nestala jejím společníkem, neboť na ni nemohl přejít obchodní podíl původního společníka, a nemohla proto rozhodovat o odvolání navrhovatele z funkce jednatele,

2/ v důsledku prohlášení konkursu na majetek společníka Gebrüder Helbig GmbH u Co.KG

a zániku jeho účasti ve společnosti přešel jeho obchodní podíl na společnost, té však marně uplynula lhůta šesti měsíců, během níž byla povinna s uvolněným obchodním podílem naložit, a měla proto vstoupit do likvidace a zaniknout,

shledal rejstříkový soud nedůvodnými již v předchozím řízení, když uzavřel, že rozhodnutí jediného společníka je platné a je řádným podkladem pro zápis (resp. výmaz) navrhovaných skutečností do obchodního rejstříku.

Odvolací soud uvedl, že poté, co byla do obchodního rejstříku pravomocně zapsána skutečnost vyplývající z rozhodnutí jediného společníka v působnosti valné hromady,

již nelze provedený zápis přezkoumávat jinak, než na základě rozhodnutí soudu o tom, že je toto rozhodnutí neplatné. Takové soudní rozhodnutí však v projednávané věci dosud vydáno nebylo. Ustanovení § 200db odst. 6 o. s. ř. navíc umožňuje faktický přezkum správnosti provedeného zápisu o výmazu osoby, která se v rámci zápisu podnikatele zapisuje do obchodního rejstříku, na základě návrhu vymazané osoby, pokud tato uvede a listinnými doklady doloží další či jiné skutečnosti, které při vydání předchozího rozhodnutí nebyly soudu známy či doloženy a rejstříkový soud z nich proto nemohl vycházet .

Na platnost rozhodnutí nemůže mít dle odvolacího soudu vliv ani skutečnost,

že společnost v zákonem předepsané lhůtě šesti měsíců nijak nenaložila s uvolněným obchodním podílem, neboť o jejím zrušení a vstupu do likvidace nebylo žádným ze zákonem předvídaných způsobů rozhodnuto, a i kdyby tomu tak bylo, zůstává jí zachována povinnost konat valné hromady, jejichž usnesení, není-li soudem vyslovena jejich neplatnost, jsou platná .

Za nedůvodnou měl i námitku zpochybňující oprávnění vyšší soudní úřednice

v projednávané věci rozhodnout v prvním stupni, neboť vyšší soudní úředníci jsou dle zákona č. 121/2008 Sb. (jakož i dle jemu předcházejícího zákona č. 189/1994 Sb.), o vyšších soudních úřednících, oprávněni činit ve věcech obchodního rejstříku všechny právní úkony.

Navrhovatel napadl rozhodnutí odvolacího soudu v celém rozsahu dovoláním, opíraje jeho přípustnost o ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ), uplatňuje přitom dovolací důvody dle § 241a odst. 2 o. s. ř.

Dle názoru dovolatele z ustanovení § 200db odst. 5 a 6 o. s. ř. nevyplývá, že je navrhovatel povinen tvrdit nové skutečnosti a předkládat nové důkazy, které nebyly soudu známy v předchozím řízení, v němž došlo ke změně zápisu v obchodním rejstříku na návrh podnikatele.

Za nesprávný považuje dovolatel rovněž závěr, podle něhož otázky nastolené v tomto řízení mohou být nyní projednány pouze v řízení o určení neplatnosti usnesení valné hromady ze dne 6. června 2005.

Odvolací soud dle dovolatele pochybil, nezabýval-li se novým tvrzením, podle něhož je rozhodnutí jediného společníka neplatné, neboť v době jeho vydání měla společnost dva společníky - Strategic Hotel Capital Prague, a. s. a společnost samotnou, neboť na ni přešel uvolněný obchodní podíl (původního) společníka Gebrüder Helbig GmbH u Co.KG -

o odvolání navrhovatele z funkce jednatele měla proto rozhodovat valná hromada.

Soudy se dle dovolatele měly zabývat rovněž jeho argumenty, jimiž zpochybňuje nástupnictví společníka Strategic Hotel Capital Prague, a. s. po společníku Hotel Inter.Continental Praha státní podnik, jakož i otázkou, zda tento předchozí společník řádně splatil svůj vklad do základního kapitálu společnosti, a zda tedy jeho (domnělí) právní nástupci byli společníky oprávněnými o odvolání jednatele rozhodovat. Měly se rovněž vypořádat s platností plné moci, na jejímž základě byl původní návrh na zápis do obchodního rejstříku podán, neboť jestliže bylo rozhodnutí jediného společníka neplatné, pak byli neplatně zvoleni i noví jednatelé a ti následně nemohli jménem společnosti udělit plnou moc k zastupování společnosti.

Dovolatel nesouhlasí ani se závěrem, podle něhož byla vyšší soudní úřednice oprávněna ve věci rozhodnout. Namítá, že jde o věc mimořádně právně složitou, která má být rozhodována soudcem. Považuje rovněž za absurdní, že ve věci rozhodoval nejprve soudce a po zrušujícím rozhodnutí odvolacího soudu byla věc předána k rozhodnutí vyšší soudní úřednici.

Navrhuje proto, aby rozhodnutí odvolacího soudu bylo zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.

Dovolání proti potvrzujícímu výroku usnesení ve věci samé může být přípustné jen podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ a c/ o. s. ř. O případ uvedený pod písmenem b/

nejde (a dovolatel se mýlí, usuzuje-li opak), neboť pro posouzení přípustnosti dovolání v projednávané věci není rozhodné, že v předchozím řízení bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.

Dovolání proti výroku, jímž bylo rozhodnuto ve věci samé, je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. a je i důvodné.

Nejvyšší soud shledává dovolání přípustným pro řešení otázky, zda je v řízení o výmaz nebo změnu zápisu provedeného do obchodního rejstříku (v řízení podle ustanovení § 200db odst. 5 či 6 o. s. ř.) možné uplatnit i tvrzení a listiny, kterými se rejstříkový soud již zabýval v předcházejícím řízení o zápis do obchodního rejstříku.

S ohledem na den podání návrhu na změnu zápisu o výmazu navrhovatele jako jednatele společnosti z obchodního rejstříku (21. srpna 2008) je pro další úvahy Nejvyššího soudu rozhodný výklad občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. srpna 2008, tj. naposledy ve znění zákona č. 259/2008 Sb.

Podle ustanovení § 200db odst. 5 o. s. ř. podnikatel a osoby, které se podle zvláštního právního předpisu zapisují do obchodního rejstříku v rámci zápisu podnikatele, se mohou do 1 měsíce od zápisu návrhem domáhat u rejstříkového soudu výmazu nebo změny zápisu provedeného podle odstavce 3; zmeškání této lhůty nelze prominout. Ustanovení § 200b odst. 1 věty druhé tím není dotčeno.

Podle ustanovení § 200db odst. 6 o. s. ř. osoby zapisované podle zvláštního právního předpisu do obchodního rejstříku v rámci zápisu podnikatele se mohou v případě jejich výmazu z obchodního rejstříku domáhat změny zápisu také tehdy, byl-li proveden jinak než podle odstavce 3; odstavec 4 se použije přiměřeně.

Závěr odvolacího soudu, podle něhož je podmínkou úspěšnosti návrhu dle § 200db odst. 6 o. s. ř. to, že navrhovatel tvrdí (a listinami doloží) nové skutečnosti zakládající důvod výmazu nebo změny zápisu v obchodním rejstříku, tj. skutečnosti, kterými se rejstříkový soud při rozhodnutí o zápisu v předchozím řízení nezabýval a z jejichž pohledu věc neposuzoval, neobstojí již proto, že v rejstříkovém řízení ovládaném registračním principem se soud zásadně zabývá pouze tím, zda údaje o skutečnostech, které mají být do obchodního rejstříku zapsány, vyplývají z listin, kterými je návrh doložen, zda navrhovaná obchodní firma není zaměnitelná s jinou již existující obchodní firmou, případně není-li klamavá (§ 200da odst. 1 in fine o. s. ř.). Rejstříkový soud - až na výjimky stanovené zákonem - podaný návrh věcně nezkoumá, ale přezkoumává pouze splnění předepsaných formálních náležitostí.

K rozsahu přezkumné činnosti rejstříkového soudu se Nejvyšší soud obdobně vyjádřil v usnesení ze dne 24. června 2008, sp. zn. 29 Cdo 1759/2008, (jež je veřejnosti dostupné na jeho webových stránkách), v němž uzavřel, že procesní úprava řízení ve věcech obchodního rejstříku účinná od 1. července 2005 (ovládaná registračním principem) rejstříkovému soudu nedává prostor pro zjišťování sporných skutečností tak, jak je běžné v občanskoprávním (ať už sporném či nesporném) řízení.

Účastníky řízení ve věcech obchodního rejstříku jsou - podle § 200c odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. - osoba, která podala návrh, k němuž je oprávněna podle zvláštního právního předpisu (navrhovatel), a podnikatel. Již z vymezení účastenství v rejstříkovém řízení je tak zřejmé, že v něm ze strany účastníků řízení zpravidla žádná tvrzení, která by oponovala návrhu (námitky), nezaznějí. K podáním osob, které účastníky řízení nejsou, pak rejstříkový soud zásadně není povinen přihlížet.

Proto ustanovení § 200db odst. 5 a 6 o. s. ř. umožňuje nejen podnikateli, ale i osobám, které se zapisují do obchodního rejstříku v rámci jeho zápisu a které účastníky řízení o svém zápisu či výmazu nejsou, brojit proti zápisu provedenému na základě fikce (§ 200db odst. 3 o. s. ř.), a v případě jejich výmazu z obchodního rejstříku dokonce i proti zápisu provedenému na základě rozhodnutí rejstříkového soudu. Jinou možnost obrany proti zápisu či výmazu uvedené osoby nemají.

Řízení o návrhu podle § 200db odst. 5 či 6 o. s. ř. je řízením o opravném prostředku sui generis. Nemohla-li osoba, která takový návrh podává, své námitky proti zápisu účinně uplatnit dříve (např. proto, že nebyla účastníkem řízení), je rejstříkový soud povinen se řádně zabývat všemi jí uplatněnými námitkami, a to bez ohledu na to, zda (a s jakým výsledkem) se s nimi případně vypořádal v (předchozím) řízení o zápis do obchodního rejstříku.

Protože právní posouzení věci co do řešení základní otázky, na níž napadené rozhodnutí spočívá, není správné a dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. byl uplatněn právem, Nejvyšší soud, aniž se zabýval dalšími v dovolání uplatněnými námitkami, usnesení odvolacího soudu a spolu s ním ze stejných důvodů i usnesení soudu prvního stupně podle § 243b odst. 2 věty za středníkem a odst. 3 o. s. ř. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta první o. s. ř.).

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud i pro soud prvního stupně závazný (§ 243d odst. 1 věta druhá a § 226 odst. 1 o. s. ř.).

V další fázi řízení se soud prvního stupně věcně vypořádá s námitkami, které proti výmazu své osoby z obchodního rejstříku společnosti navrhovatel vznesl.

V novém rozhodnutí soud prvního stupně znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně nákladů řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).

Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 30. června 2009) se podává z bodu 12., části první, článku II. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon

č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.




V Brně 26. ledna 2011


doc. JUDr. Ivana Š t e n g l o v á

předsedkyně senátu