29 Cdo 4727/2008
Datum rozhodnutí: 17.12.2009
Dotčené předpisy:





29 Cdo 4727/2008


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Jiřího Zavázala a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobce Ing. J. R., zastoupeného JUDr. I. P., advokátkou, proti žalovanému m. H., zastoupenému JUDr. P. R., advokátem, o zaplacení částky 460.636,60 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 7 C 112/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 25. června 2008, č. j. 59 Co 431/2007-99, takto:


I. Dovolání se odmítá.


II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


O d ů v o d n ě n í:


Rozsudkem ze dne 12. června 2007, č. j. 7 C 112/2006-59, Okresní soud v Kroměříži zamítl žalobu, kterou se tehdejší žalobkyně JUDr. M. M., jako správkyně konkursní podstaty úpadkyně P. R., s. r. o. domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 460.636,60 Kč s 3,5% úrokem z prodlení od 14. ledna 2003 do zaplacení (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).


Usnesením ze dne 31. července 2007, č. j. 7 C 112/2006-61, Okresní soud v Kroměříži dále rozhodl, že českému státu se náhrada nákladů řízení nepřiznává.


Odvolací soud [poté co usnesením ze dne 19. března 2008, č. j. 59 Co 431/2007-82, rozhodl podle ustanovení § 107a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) o vstupu žalobce Ing. J. R. do řízení na místo dosavadní žalobkyně] v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 197.696,60 Kč s 3,5% úrokem z prodlení od 14. ledna 2003 do zaplacení (první výrok), ve zbývajícím rozsahu rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (druhý výrok) a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu (třetí a čtvrtý výrok).


Odvolací soud vyšel - ve shodě se soudem prvního stupně - při posuzování důvodnosti žalobou uplatněného nároku z toho, že:


1/ Pozdější úpadkyně jako nájemkyně uzavřela se žalovaným jako pronajímatelem dne 28. února 2002 nájemní smlouvu (dále jen nájemní smlouva ) týkající se (ve smlouvě blíže specifikovaných) movitých a nemovitých věcí.


2/ Podle čl. III. nájemní smlouvy byl nájemce povinen platit pronajímateli roční nájemné (splatné vždy k 31. prosinci kalendářního roku) ve výši 150.000,- Kč za pronájem nemovitostí a 50.000,- Kč za pronájem movitých věcí, s tím, že nájemce byl oprávněn hradit sjednané nájemné i formou naturálního plnění spočívajícího v provádění oprav na pronajatém majetku. Takto vynaložené náklady na opravu byl nájemce povinen prokázat pronajímateli.


3/ Pozdější úpadkyně vynaložila na opravu (provedenou se souhlasem pronajímatele) jedné z pronajatých movitých věcí (rámové pily) částku 247.696,60 Kč a žalovanému tuto skutečnost doložila (fakturou, vystavenou společností D. T. st. a. s., která opravu věci provedla).


4/ Žalobce netvrdil a tudíž ani neprokázal, že by pronajímatel udělil pozdější úpadkyni podle čl. VII. nájemní smlouvy písemný souhlas k provedení oprav, kterými dojde k technickému zhodnocení pronajatého majetku.


Na tomto základě odvolací soud uzavřel, že


1/ Žalovaný není ve smyslu ustanovení § 667 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen obč. zák. ) povinen k úhradě nákladů vynaložených (bez souhlasu pronajímatele) pozdější úpadkyní na opravu pronajaté nemovitosti ve výši 212.940,- Kč.


2/ Pozdější úpadkyni vznikl podle ustanovení § 669 obč. zák. nárok na náhradu nákladů vynaložených na opravu rámové pily, a to s přihlédnutím ke sjednanému zápočtu ve výši odpovídající rozdílu mezi vzniklými náklady na opravu (tj. částkou 247.696,60 Kč) a nájemným (tj. částkou 50.000,- Kč), tedy ve výši 196.696,60 Kč.


Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, maje je za přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a namítaje, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, tedy uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.


Podle obsahu podaného dovolání (srov. § 41 odst. 2 o. s. ř.) napadá dovolatel rozhodnutí odvolacího soudu pouze v rozsahu, ve kterém byl potvrzen zamítavý rozsudek soudu prvního stupně co do částky 50.000,- Kč s příslušenstvím (ve vztahu k jiným částem napadeného rozhodnutí dovolatel žádné výhrady nevznáší).


Dovolatel odvolacímu soudu vytýká nesprávný závěr o tom, že v rozsahu výše uvedené částky došlo (v době po prohlášení konkursu na majetek úpadkyně) k zápočtu žalobcovy pohledávky na náhradu nákladů vynaložených na opravu pronajaté věci proti pohledávce žalovaného na úhradu nájemného. Podle ustanovení § 14 odst. 1 písm. i) zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále jen ZKV ), totiž započtení na majetek patřící do konkursní podstaty není možné a k započtení uvedených pohledávek tudíž dojít nemohlo. Opačný závěr odvolacího soudu je podle dovolatele vadný a neopírá se o platnou právní úpravu .


Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.


Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, které není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., Nejvyšší soud neshledal přípustným ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.; proto je podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.


Učinil tak proto, že na řešení dovolatelem kladené otázky [totiž, zda úprava obsažená v ustavení § 14 odst. 1 písm. i) ZKV v daném případě znemožňovala započtení části žalobou uplatněné pohledávky] rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá. Odvolací soud, jak je (i přes ne zcela přiléhavě použitý výraz sjednaný zápočet ) zřejmé z odůvodnění napadeného rozhodnutí, založil svůj závěr o nedůvodnosti žalobou uplatněného nároku v rozsahu částky 50.000,- Kč na tom, že v uvedeném rozsahu zanikly vzájemné pohledávky stran nájemní smlouvy, tj. pohledávka pozdější úpadkyně z titulu vynaložených nákladů a pohledávka žalovaného z titulu nájemného (za pronájem movitých věcí) - vzhledem k obsahu čl. III. nájemní smlouvy - již tím, že pozdější úpadkyně vynaložila náklady na provedení opravy pronajaté věci (rámové pily) a tyto náklady žalovanému doložila, aniž by byla nucena nadto uplatnit svou pohledávku k započtení (z uvedeného důvodu se zjevně odvolací soud otázkou, zda a případně kdy ke kompenzaci došlo, vůbec nezabýval). Akceptace právního názoru dovolatele, jakkoli je v obecné rovině správný (srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2009, sp. zn. 29 Cdo 4935/2008, přijatého k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek občanskoprávním a obchodním kolegiem Nejvyššího soudu dne 16. září 2009), by proto na výsledek řízení ve věci samé nemohla mít vliv.


Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly.


Rozhodné znění občanského soudního řádu se podává z bodu 12., části první, článku II. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.


Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 17. prosince 2009


JUDr. Zdeněk K r č m á ř


předseda senátu