29 Cdo 4694/2009
Datum rozhodnutí: 15.12.2009
Dotčené předpisy:





29 Cdo 4694/2009


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně doc. JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Petra Šuka a Mgr. Filipa Cilečka v právní věci navrhovatele R. M., zastoupeného Mgr. V. H., advokátem, za účasti společnosti P. B. a. s., zastoupené Mgr. Ing. J. Š., advokátem, o neplatnost usnesení valné hromady, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 50 Cm 122/2005, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. července 2008, č. j. 5 Cmo 66/2008-142, takto:


I. Dovolání se odmítá.


II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


O d ů v o d n ě n í:


V záhlaví označeným usnesením Vrchní soud v Olomouci potvrdil k odvolání navrhovatele ve výroku ve věci samé usnesení ze dne 15. října 2007, č. j. 50 Cm 122/2005-67, jímž Krajský soud v Brně zamítl návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti P. B. a. s. (dále jen společnost ) přijatého dne 15. srpna 2005.


Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení § 243b odst. 5, § 218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), odmítl.


Učinil tak proto, že dovolání proti potvrzujícímu výroku usnesení ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (o situaci předvídanou v ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde), tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán obsahem dovolání (§ 242 odst. 3 o. s. ř.) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Otázky, jež dovolatel Nejvyššímu soudu předkládá k řešení, napadené usnesení zásadně právně významným nečiní, neboť již byly v soudní praxi zodpovězeny.


V usnesení ze dne 25. března 2008, sp. zn. 29 Cdo 866/2007, uveřejněném v časopise Soudní judikatura, číslo 9, ročník 2008, pod číslem 131, Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, s nímž je napadené rozhodnutí v souladu a podle kterého lhůta ke svolání valné hromady na žádost akcionáře podle § 183i zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen obch. zák. ) činí 15 dnů. K témuž závěru se posléze přihlásil i v usneseních ze dne 25. března 2008, sp. zn. 29 Cdo 2710/2007, ze dne 9. března 2009, sp. zn. 29 Cdo 3219/2008, ze dne 29. září 2009, sp. zn. 29 Cdo 4161/2008 a ze dne 21. října 2009, sp. zn. 29 Cdo 4791/2007 (jež jsou veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu).


Na uvedeném závěru nemohou ničeho změnit ani argumenty předkládané dovolatelem. Ten při jejich formulování přehlíží, že Nejvyšší soud v usnesení ze dne 25. března 2008, sp. zn. 29 Cdo 866/2007, nikterak nepopřel, že ustanovení § 181 obch. zák. je určeno zejména k ochraně práv menšinových akcionářů majících kvalifikovaný podíl na hlasovacích právech. S ohledem na systematické zařazení § 181 obch. zák. a způsob stanovení podílu na hlasovacích právech jakožto podmínky pro uplatnění práv dle označeného ustanovení však zdůraznil, že není a nemůže být určeno výhradně k ochraně práv menšinových akcionářů.


Otázku ústavnosti ustanovení § 183i až § 183n obch. zák. pak vyřešil Ústavní soud v nálezu ze dne 27. března 2008, sp. zn. Pl ÚS 56/2005, uveřejněném pod číslem 257/2008 Sb., jímž zamítl i návrh na zrušení těchto ustanovení ve znění před novelou provedenou zákonem č. 377/2005 Sb. (tj. ve zněním rozhodném pro projednávanou věc), původně vedený pod sp. zn. Pl ÚS 53/2005 (viz odst. 1 až 3 označeného nálezu).


Důvod připustit dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. proto Nejvyšší soud neměl a podle jiných ustanovení občanského soudního řádu dovolání přípustné není.


Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání navrhovatele bylo odmítnuto a společnosti podle obsahu spisu žádné náklady v souvislosti s dovolacím řízením nevznikly.


Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 15. prosince 2009


doc. JUDr. Ivana Štenglová


předsedkyně senátu