29 Cdo 4669/2008
Datum rozhodnutí: 22.09.2010
Dotčené předpisy: § 829 obč. zák., § 32 odst. 2 obč. zák., § 35 odst. 2 obč. zák.




29 Cdo 4669/2008

ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Petra Šuka a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobkyně J. D. , zastoupené JUDr. Michaelou Strnadovou, advokátkou, se sídlem v Praze 5, Stroupežnického 30, PSČ 150 00, proti žalované JUDr. H. N. , advokátce, jako správkyni konkursní podstaty úpadkyně Sati, a. s., identifikační číslo osoby 49707515, zastoupené Mgr. PaedDr. Josefem Neštickým, advokátem, se sídlem v Praze 2, Ječná 1, PSČ 120 00, o určení pravosti pohledávky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 4 Cm 177/2006, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. května 2008, č. j. 13 Cmo 328/2007-64, takto:

Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 15. května 2008, č. j. 13 Cmo 328/2007-64, se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
O d ů v o d n ě n í:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 13. dubna 2007, č. j. 4 Cm 177/2006-42, určil, že pohledávka žalobkyně za úpadkyní Sati, a. s. v konkursním řízení se pokládá za zjištěnou ve výši 499.990,- Kč v 2. třídě bez nároku na oddělené uspokojení.
Ve výroku označeným rozsudkem změnil Vrchní soud v Praze k odvolání žalované rozsudek soudu prvního stupně tak, že se žaloba o určení, že žalobkyně má za úpadkyní pohledávku ve výši 499.990,- Kč ve druhé třídě bez nároku na oddělené uspokojení, zamítá.
Odvolací soud přitom vyšel z toho, že:
1) Dne 5. ledna 2004 byla mezi žalobkyní a dalšími osobami uzavřena smlouva o sdružení, jehož účelem bylo společné sdružení finančních prostředků fyzických osob za účelem obchodování v systému SPAD blokových obchodů (dále jen sdružení ). Účastníci sdružení se dohodli, že veškeré rozhodování a nakládání se společnými prostředky bude vykonávat svým jménem a na svůj účet Ing. L. D.
2) Žalobkyně v souladu se smlouvou o sdružení vložila do sdružení vklad ve výši 500.000,- Kč.
3) Dne 23. ledna 2004 uzavřel Ing. Luděk Dostál (jako komitent) s pozdější úpadkyní (jakožto komisionářkou) komisionářskou smlouvu o obstarání koupě nebo prodeje cenných papírů (dále jen komisionářská smlouva ).
4) V souladu s komisionářskou smlouvou složil Ing. L. D. na účet pozdější úpadkyně částku ve výši 5,000.000,- Kč.
5) Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 16. února 2005, č. j. 88 K 6/2005-8, byl prohlášen konkurs na majetek úpadkyně a žalovaná byla ustavena konkursní správkyní.
6) Smlouvou ze dne 16. března 2005 (dále jen smlouva o rozpuštění sdružení ) bylo sdružení rozpuštěno. Podle této smlouvy zůstává každému z účastníků sdružení ve vlastnictví podíl na majetku sdružení, jenž u žalobkyně činí 499.990,- Kč.
7) Dne 30. června 2005 přihlásila žalobkyně do konkursního řízení úpadkyně pohledávku ve výši 499.990,- Kč, a to jako nevykonatelnou pohledávku II. třídy bez nároku na oddělené uspokojení (dále též jen sporná pohledávka ).
8) Dne 2. června 2006 žalovaná přihlášenou pohledávku žalobkyně popřela s tím, že nárok žalobkyně neexistuje, neboť žalobkyně nikdy nebyla klientem úpadkyně.
Na takto ustaveném základě odvolací soud uzavřel, na rozdíl od soudu prvního stupně, že žalobkyně není věřitelkou sporné pohledávky. Poukazuje na obsah komisionářské smlouvy dovodil, že komisionářskou smlouvou byla úpadkyně zavázána jen ve vztahu ke komitentu (Ing. L. D.), jenž jednal pouze vlastním jménem a nikoliv jako zástupce účastníků sdružení. Podle odvolacího soudu je jedinou osobou oprávněnou k uplatnění nároku vůči úpadkyni dle komisionářské smlouvy Ing. L. D. . Žalobkyně má tudíž pouze nárok vůči zrušenému sdružení ; sporná pohledávka za úpadkyní jí nesvědčí.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ). Namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (uplatňujíc tak dovolací důvod vymezený v ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.) a navrhuje, aby je Nejvyšší soud zrušil.
Dovolatelka považuje právní závěr odvolacího soudu za nesprávný, poukazujíc na ustanovení § 833 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen obč. zák. ), podle kterého byly sdružené finanční prostředky ve spoluvlastnictví účastníků sdružení, a to v poměru podle výše vkladů. Současně platí, že podle ustanovení § 139 odst. 1 obč. zák. jsou z právních úkonů týkajících se společné věci oprávněni a povinni všichni spoluvlastníci společně a nerozdílně; jejich podíl na společné věci pak vyjadřuje míru, jakou se spoluvlastníci podílejí na právech a povinnostech vyplývajících ke společné věci ve smyslu ustanovení § 137 odst. 1 obč. zák.
Ing. L. D. měl podle smlouvy o sdružení nakládat se sdruženými finančními prostředky svým jménem a na svůj účet. K uskutečnění písemných právních úkonů pak účastníci sdružení udělili Ing. D. plnou moc. Úpadkyně věděla, že Ing. D. jedná za sdružení, což v den uzavření komisionářské smlouvy potvrdila na smlouvě o sdružení svým podpisem a otiskem razítka s poznámkou, že tuto skutečnost bere na vědomí.
Konečně dovolatelka zdůrazňuje, že podle smlouvy o rozpuštění sdružení byl majetek sdružení - představovaný pohledávkou za úpadkyní z titulu složené zálohy na účet obchodníka s cennými papíry - vypořádán tak, že každému z účastníků zůstal podíl na tomto majetku odpovídající jeho vkladu do sdružení.
Žalovaná argumentuje ve prospěch správnosti napadeného rozsudku a navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl.
Nejvyšší soud úvodem poznamenává, že rozhodné znění občanského soudního řádu, podle kterého dovolání projednal a rozhodl o něm (do 31. prosince 2007) se podává z ustanovení § 432 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), podle něhož se pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona (a tudíž i pro spory vedené na jejich základě) použijí dosavadní právní předpisy , tedy vedle zákona o konkursu a vyrovnání ve znění účinném do 31. prosince 2007 i občanský soudní řád v témže znění.
Dovolání je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm a/ o. s. ř.
Podle ustanovení § 829 obč. zák. se několik osob může sdružit, aby se společně přičinily o dosažení sjednaného účelu (odstavec první). Sdružení nemají způsobilost k právům a povinnostem (odstavec druhý).
Sdružení založená podle citovaného ustanovení nemají právní subjektivitu; subjekty právních vztahů se tak mohou stát pouze účastníci sdružení. Zákon přitom ponechává na jejich vůli, jakým způsobem budou do právních vztahů vstupovat. Jednou z možností je zmocnění některého z účastníků sdružení, aby jednal za ostatní jako jejich zástupce. V takovém případě se však prosadí obecná úprava zastupování včetně ustanovení § 32 odst. 1 obč. zák., podle něhož neplyne-li z právního úkonu, že někdo jedná za někoho jiného, platí, že jedná vlastním jménem.
Jelikož z uzavřené komisionářské smlouvy neplyne, že Ing. L. D. ji uzavíral jako zástupce ostatních účastníků sdružení, je závěr odvolacího soudu, podle kterého je z této smlouvy zavázán a oprávněn pouze on sám, správný (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. ledna 2006, sp. zn. 32 Odo 1181/2004, ze dne 16. září 2009, sp. zn. 23 Cdo 2718/2009 či ze dne 29. dubna 2010, sp. zn. 33 Cdo 4673/2008, jež jsou veřejnosti dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu). Na uvedeném závěru nemůže sama o sobě ničeho změnit ani skutečnost, že úpadkyně (dle tvrzení dovolatelky) věděla, že Ing. D. je členem sdružení.
Přesto právní posouzení věci odvolacím soudem neobstojí.
Ze smlouvy o rozpuštění sdružení se podává, že jediný majetek sdružení představovala pohledávka za úpadkyní z titulu zálohy složené na účet obchodníka s cennými papíry . Účastníci sdružení se dohodli, že nadále tuto pohledávku mají jednotliví účastníci ve výši uvedené ve smlouvě o rozpuštění sdružení (dovolatelka ve výši 499.990,- Kč, Ing. L. D. ve výši 699.986,- Kč atd.). Smlouvu podepsali všichni účastníci sdružení, včetně dovolatelky a Ing. L. D.
Při respektování výkladových pravidel určených ustanoveními § 35 odst. 2 obč. zák. a zásad pro výklad právních úkonů formulovaných např. v důvodech rozhodnutí uveřejněného pod číslem 35/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a v nálezu Ústavního soudu ze dne 14. dubna 2005, sp. zn. I. ÚS 625/03, uveřejněném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazku 37, ročníku 2005, části I., pod pořadovým číslem 84, nemá Nejvyšší soud žádné pochybnosti o tom, že účastníci sdružení v této smlouvě projevili vůli, aby věřiteli ve smlouvě specifikované pohledávky byli nadále (vždy v uvedené výši) jednotliví účastníci sdružení. Označená smlouva tak splňuje obsahové náležitosti smlouvy o postoupení pohledávky (§ 524 a násl. obč. zák.), přičemž část pohledávky Ing. L. D. z titulu zálohy poskytnuté podle komisionářské smlouvy ve výši 499.990,- Kč byla postoupena dovolatelce.
S ohledem na argumenty snášené žalovanou na podporu napadeného rozhodnutí Nejvyšší soud dodává, že sporná pohledávka není nárokem vzniklým v důsledku rozpuštění sdružení a není tudíž opřena - jak mylně namítá žalovaná - o jiný právní důvod než uvedený v přihlášce (k právnímu důvodu přihlašované pohledávky srov. rozsudek Nejvyššího soudu uveřejněný pod číslem 74/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. prosince 2008, sp. zn. 29 Odo 729/2006, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 6, ročník 2009, pod číslem 90).
Taktéž žalovanou namítaná neplatnost smlouvy o rozpuštění sdružení pro obcházení zákona není dána; částečné postoupení pohledávky zákazníka za obchodníkem s cennými papíry totiž nemá žádný vliv na maximální částku vyplácenou Garančním fondem obchodníků s cennými papíry zákazníkům obchodníka s cennými papíry (srov. § 130 zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu).
Právní posouzení věci odvolacím soudem vzhledem k formulovaným závěrům o postoupení pohledávky správné není a dovolací důvod vymezený v ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. byl uplatněn právem. Nejvyšší soud proto rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 věta za středníkem, odst. 3 věta první o. s. ř.).
Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243d odst. 1 část věty první za středníkem o. s. ř.).
V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o náhradě nákladů řízení, včetně nákladů řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 22. září 2010
JUDr. Hana Gajdzioková předsedkyně senátu