29 Cdo 4664/2008
Datum rozhodnutí: 24.08.2010
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.







29 Cdo 4664/2008


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně doc. JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobce
JUDr. Z. D.,
zastoupeného Mgr. Marcelou Valtrovou, advokátkou, se sídlem v Praze 2 Vinohradech, Rubešova 83/10, PSČ 120 00, proti žalované
Komerční bance, a. s.,
se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 33, identifikační číslo 45 31 70 54, zastoupené JUDr. Hanou Heroldovou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Jungmannova 24, PSČ 110 00, o zaplacení 283.889,60 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 4 Cm 403/99, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 11. června 2008, č. j. 9 Cmo 189/2008 145, takto:


I. Dovolání
se odmítá
.

II. Žádný z účastníků
nemá právo
na náhradu nákladů dovolacího řízení.


O d ů v o d n ě n í:


Napadeným rozsudkem potvrdil odvolací soud rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. března 2003, č. j. 4 Cm 403/99 69, ve výroku jímž soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení 283.889,60 Kč s 16% úrokem z prodlení z 283.889,60 Kč od 10. prosince 1998 do zaplacení a změnil jej ve výroku o náhradě nákladů řízení.

Odvolací soud vyšel ze zjištění, že právní vztahy mezi účastníky byly vymezeny komisionářskou smlouvou uzavřenou dne 14. května 1998 (dále jen smlouva ), ve které se žalovaná jako komisionář zavázala, že obstará pro žalobce jako komitenta svým jménem a na jeho účet koupi nebo prodej veřejně obchodovatelných dluhopisů. O prodeji dluhopisů žalobce podle této smlouvy platí, že kupující nenabývá cenné papíry od obchodníka s cennými papíry (komisionáře), ale v souladu s ustanovením § 583 obchodního zákoníku (dále jen obch. zák. ) od vlastníka těchto cenných papírů, tedy od komitenta. Jelikož v daném případě byla žalovaná nejen komisionářem, ale zároveň i kupujícím, je třeba dovodit, že koupila-li na burze dluhopisy žalobce, koupila je od žalobce (jako prodávajícího) a nikoli sama od sebe.

Odvolací soud konstatoval, že přípustností a podmínkami takového postupu, označovaného jako samovstup komisionáře, se zabýval Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 20. listopadu 2007, sp. zn. 29 Odo 1643/2005 (kterým zrušil předchozí rozhodnutí odvolacího soudu). V tomto rozhodnutí dovolací soud zcela jednoznačně uzavřel, že náležitosti kupní smlouvy (tj. smlouvy vzniklé v důsledku samovstupu komisionáře) v takovém případě vyplynou z obsahu zprávy o výsledku, jíž komisionář podá komitentovi podle § 584 odst. 1 obch. zák. Údaje obsažené v komitentově pokynu k prodeji cenných papírů jsou v tomto případě nerozhodné. Odvolací soud poukázal na to, že dovolací soud uzavřel, že pro náležitosti kupní smlouvy nemohou být v projednávaném případě rozhodné ani údaje obsažené v dokumentech sloužících jako podklady pro vypořádání obchodu uzavřeného v důsledku samovstupu, a to již proto, že důvodem toho, že byl posuzovaný obchod vložen do burzovního systému, nebylo jeho uzavření prostřednictvím burzy, ale pouze to, aby byl vypořádán prostřednictvím burzovního systému.

V souladu s právním názorem dovolacího soudu se tak odvolací soud zaměřil na posouzení otázky, zda komisionářka (žalovaná) splnila povinnost podat komitentovi (žalobci) zprávu o výsledku ve smyslu ustanovení § 584 obch. zák., a který z dokumentů nabídnutých k důkazu tuto úlohu plnil.

K této otázce především uzavřel, že tzv. předběžné vyrozumění klienta k vypořádání obchodu, ze dne 4. prosince 1998, zmiňované žalovanou v dopise ze dne 22. března 1999 takovou zprávou být nemůže, neboť v ní byl nesprávně uveden celkový objem obchodu.

Zopakoval dokazování čtením pokynu k prodeji cenných papírů (dále též jen pokyn ) vyhotoveného žalobcem dne 1. prosince 1998 a listiny označené jako Odpočet , vyhotovené žalovanou dne 10. prosince 1998, předané téhož dne žalobci, jímž žalovaná sdělila žalobci, že dne 4. prosince 1998 uskutečnila přímým obchodem prodej cenných papírů uvedených v pokynu, a to za celkovou cenu, včetně alikvotního úrokového výnosu, 844.555,20 Kč (dále jen odpočet ). Žalobce podpisem stvrdil převzetí této listiny a rovněž převzetí částky 843.779,50 Kč (po započtení odměny žalované a poplatků) v hotovosti. V odpočtu není označena osoba, se kterou byla kupní smlouva uzavřena.

Odvolací soud vyhodnotil uvedenou listinu z hlediska jejího obsahu jako zprávu o výsledku ve smyslu § 584 odst. 1 obch. zák. a uzavřel, že převzetím této zprávy žalobcem (doručením komitentovi) došlo k realizaci samovstupu žalované do práv prodávajícího (žalobce) tj. k uzavření kupní smlouvy mezi ní a žalobcem za podmínek uvedených v této zprávě . Argumentoval-li žalobce rozporností údajů uvedené zprávy spočívající v tom, že označením typu trhu jako obchod přímý žalovaná vymezila obchod jako burzovní, přičemž dle burzovních tisků zveřejňujících výsledky obchodování na burze byla jednotková cena prodávaných dluhopisů vyšší než následně v odpočtu vyznačená, a v souvislosti s tím nastolil otázku platnosti odpočtu, nelze podle odvolacího soudu s touto argumentací souhlasit.

V daném případě nešlo o obchod uzavřený prostřednictvím burzy, ale o to, že byl obchod vypořádán prostřednictvím burzovního systému. Nešlo o obchod mezi členy burzy, ale o obchod realizovaný samovstupem komisionáře, který se tímto přeměnil na kupujícího , přičemž prodávajícím byl komitent (žalobce). Pro náležitosti kupní smlouvy tudíž nemohou být rozhodné údaje v dokumentech sloužící jako podklad pro vypořádání obchodu uzavřeného samovstupem komisionáře burzovním systémem (burzovní tisky), ale ani údaje v dokumentech vyhotovených v souvislosti s vypořádáním takového obchodu žalovanou a určené třetím osobám, ale právě jen údaje ve zprávě o výsledku. Pro náležitosti kupní smlouvy je rozhodné vymezení množství prodávaných dluhopisů, určení jednotkové ceny prodávaných dluhopisů a tomu odpovídající tzv. hrubé ceny s připočtením alikvotního úrokového výnosu.

V tomto směru není údaj o typu trhu rozhodný a nelze tedy dovozovat vnitřní rozpor údajů v odpočtu.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Co do jeho přípustnosti odkázal na ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ), co do důvodu na ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.

Dovolatel namítá, že odvolací soud pochybil zejména v tom, že :

- na zjištěný stav aplikoval ustanovení § 584 odst. 1 a 2 obch. zák. způsobem, který neodpovídá jeho výkladu;

- v rámci právního hodnocení nepřihlédl k úpravě § 13, § 21, § 23 resp. § 24 zákona č. 591/1992 Sb. (dále jen zákon o cenných papírech );

- nerespektoval úpravu práv a povinností žalované jako komisionáře dle ustanovení § 31 zákona o cenných papírech, které slouží k ochraně práv komitenta před střetem zájmů komisionáře, jež se rozhodl sám od komitenta cenný papír koupit;

- zcela pominul ustanovení § 13 zákona č. 214/1992 Sb. (dále jen zákon o burze cenných papírů ), podle kterého pokud se na burze používá pouze automatizovaný systém obchodování, považují se za jednotlivé burzovní obchody ty, které jsou v tomto systému evidovány, tedy i ty, které byly uzavřeny mimo burzu, ale jsou do systému vloženy za účelem jejich vypořádání. I pro takové obchody a jejich účastníky potom platí ustanovení § 18 zákona o burze cenných papírů, zejména povinnost dodržovat burzovní řád a burzovní pravidla, plnit závazky z jednotlivých burzovních obchodů a přistoupit ke stanovenému způsobu vypořádání.

Dovolatel podrobuje kritice závěr odvolacího soudu, dle něhož obsah zprávy Předběžné vyrozumění klienta k vypořádání obchodu ze dne 4. prosince 1998 nemůže svědčit o uzavření kupní smlouvy mezi žalobcem a žalovanou jako kupující a nemůže být rozhodným pro vymezení náležitostí kupní smlouvy. Tvrdí, že za předpokladu, že taková zpráva byla učiněna po zařízení záležitosti a obsahuje informace o uzavřeném obchodu, není dán jakýkoli zákonný důvod pro to, aby nebyla posouzena jako zpráva o výsledku zařízení záležitosti ve smyslu § 584 odst. 1 obch. zák.

Záležitostí, kterou se žalovaná jako komisionář zavázala pro dovolatele obstarat, bylo dle smlouvy, ve znění pokynu ze dne 1. prosince 1998, obstarání prodeje 80 kusů dluhopisů SPT Telecom 12,5/99 formou přímého obchodu na organizovaném trhu cenných papírů. Tato záležitost byla dne 4. prosince 1998 zařízena, jak výslovně potvrdila žalovaná ve svém vyjádření k žalobě ze dne 6. března 2001, když uvedla, že dne 4. prosince 1998 byl obchod zadán do automatizovaného obchodního systému burzy za účelem jeho vypořádání, což bylo prokázáno i dalšími důkazy provedenými v proběhlém řízení. Tomu odpovídá také tvrzení žalobce, že dne 4. prosince 1998 byl na pobočce žalované informován o obstarání prodeje dotčených cenných papírů za celkovou cenu 1,128.444,80 Kč, a svědčí o tom i odkaz žalované na obsah předběžného vyrozumění klienta k vypořádání obchodu ze dne 4. prosince 1998 v dopise žalované ze dne 22. března 1999. Skutečnost, že se jedná o předběžné vyrozumění nebylo žalobci známo, protože informace mu byla sdělena ústně, a to bez jakýchkoli výhrad, pouze s poznámkou, že vypořádání proběhne 7. prosince 1998. V neposlední řadě zařízení záležitosti nejpozději do 4. prosince 1998 vyplývá dle dovolatele i z logiky věci, protože má-li být obchod zadán k vypořádání, musí být již uzavřen, jinak by nebylo co vypořádávat. Vzhledem k tomu, že žalovaná 4. prosince 1998 zadala obchod k vypořádání prostřednictvím automatizovaného obchodního systému burzy s podmínkami odpovídajícími sdělení dovolateli, má ten za zřejmé, že sama pokládala obchod za uzavřený s konečnou platností, bez jakýchkoli výhrad či odkládacích podmínek. Také právní zástupce žalované v protokole z jednání ze dne 21. března 2001 nepopírá uzavření kupní smlouvy s vyšší kupní cenou, nicméně tvrdí, že i při uzavření lze udělat chybu a žalovaná odmítá na základě chyby v podkladech plnit.

Dovolatel poukazuje na výpověď svědka Pařízka, dle níž chyba byla zjištěna až následně a její řešení spočívalo v tom, že v systému žalované byl obchod přepočten a přeúčtován na správnou hodnotu. Dovolatel předestírá otázku, kdo určuje, jaká hodnota je správná, když žalovaná ve stejný den, kdy zadala obchod s žalobcem k vypořádání do automatizovaného obchodního systému burzy, realizovala dle svého vyjádření k žalobě ze dne 6. března 2001 pro jiného svého klienta prodej stejných cenných papírů za vyšší cenu. Dle ustanovení § 31 odst. 2 zákona o cenných papírech je komisionář povinen prodat cenný papír za vyšší cenu, než která byla uvedena v pokynu, pokud má takovou možnost; tuto povinnost má i bez souhlasu komitenta.

Pochybení odvolacího soudu spatřuje dovolatel dále v právním hodnocení listiny Odpočet , které se omezilo na konstatování, že ve shodě s právním názorem dovolacího soudu převzetím této listiny žalobcem došlo k realizaci samovstupu žalované do práv prodávajícího, tj. k uzavření kupní smlouvy mezi ní a žalobcem za podmínek uvedených v této listině.

Dovolatel dále poměrně obsáhle argumentuje ve prospěch závěru, že komitent má právo vymáhat nárok z komisionářem uzavřené smlouvy, tedy smlouvy, o jejímž uzavření je zpráva komisionářem podávána.

A konečně dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu je v rozporu s ustanovením § 13 zákona o burze cenných papírů, dle něhož pokud se na burze používá pouze automatizovaný systém obchodování, považují se za jednotlivé burzovní obchody ty, které jsou v tomto systému evidovány, tedy i ty, které byly uzavřeny mimo burzu, ale jsou do systému vloženy za účelem jejich vypořádání. Žalovaná proto byla povinna při jeho realizaci, tj. při vypořádání dodržovat burzovní řád a burzovní pravidla, plnit závazky z příslušného burzovního obchodu a přistoupit ke stanovenému způsobu zúčtování obchodu.

Proto navrhuje, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí v části, v níž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalovaná ve vyjádření k dovolání namítá, že právní otázka dovolatelem předestřená, již byla dovolacím soudem vyřešena a navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné odmítl.

Předpokladem přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm řešená právní otázka, mají po právní stránce zásadní význam.

Dovolatelem zpochybněné právní závěry, které odvolací soud učinil při výkladu konkrétních právních úkonů (předběžného vyrozumění klienta k vypořádání obchodu ze dne 4. prosince 1998 a odpočtu) postrádají potřebný judikatorní přesah, když jsou významné právě a jen pro projednávanou věc (k tomu srov. např. důvody rozhodnutí uveřejněného pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Výklad sporných právních úkonů, jak jej provedl odvolací soud, přitom Nejvyšší soud neshledává ani rozporným s hmotným právem (srov. § 37 odst. 3 občanského zákoníku), když plně respektuje zásady výkladu právních úkonů určené ustanoveními § 35 odst. 2 občanského zákoníku a § 266 obch. zák. a formulované např. v důvodech rozhodnutí uveřejněného pod číslem 35/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a v nálezu Ústavního soudu ze dne 14. dubna 2005, sp. zn. I. ÚS 625/03 uveřejněném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazku 37, ročníku 2005, části I., pod pořadovým číslem 84.

K tomu je ještě třeba dodat, že dovolatel se mýlí, argumentuje-li ve prospěch závěru, že za okamžik uzavření smlouvy (doručení zprávy o výsledku) mezi účastníky je třeba považovat předběžné vyrozumění klienta k vypořádání obchodu ze dne 4. prosince 1998, podané mu ústně na pobočce žalované s tím, že záležitost, kterou se žalovaná zavázala pro něj obstarat (obstarání prodeje 80 kusů dluhopisů SPT Telecom 12,5/99 formou přímého obchodu na organizovaném trhu cenných papírů), byla zařízena dne 4. prosince 1998 (jak výslovně potvrdila žalovaná ve svém vyjádření k žalobě ze dne 6. března 2001, když uvedla, že dne 4. prosince 1998 byl obchod zadán do automatizovaného obchodního systému burzy za účelem jeho vypořádání). Jak vyplývá ze skutkových zjištění soudů obou stupňů, bylo součástí obstarání záležitostí klienta i vypořádání provedeného obchodu, tj. připsání prodávaných cenných papírů na účet kupujícího a výplata ceny prodávajícímu. Vzhledem k tomu, že, jak tvrdí sám dovolatel, v rámci Předběžné vyrozumění klienta k vypořádání obchodu ze dne 4. prosince 1998 mu bylo sděleno, že vypořádání obchodu proběhne 7. prosince 1998, nejsou zjevně jeho závěry ohledně okamžiku zařízení záležitosti a tedy i podání zprávy o výsledku, správné.

Přípustnost dovolání není způsobilá založit ani námitka dovolatele, že odvolací soud nerespektoval úpravu práv a povinností žalované jako komisionáře dle ustanovení § 31 zákona o cenných papírech, které slouží k ochraně práv komitenta před střetem zájmů komisionáře, jež se rozhodl sám od komitenta cenný papír koupit. Porušení povinnosti komisionáře ve vztahu k citovanému ustanovení by totiž mohlo založit pouze odpovědnost komisionáře za škodu v důsledku toho komitentovi vzniklou, a odvolací soud proto správně k uvedenému ustanovení při hodnocení okamžiku vzniku smlouvy mezi účastníky nepřihlédl.

Z uvedeného vyplývá, že zásadní právní význam nemá ani námitka, že odvolací soud zcela pominul ustanovení § 13 zákona o burze cenných papírů a i pro takové obchody a jejich účastníky potom platí ustanovení § 18 zákona o burze cenných papírů, zejména povinnost dodržovat burzovní řád a burzovní pravidla, plnit závazky z jednotlivých burzovních obchodů a přistoupit ke stanovenému způsobu vypořádání, neboť cena, kterou je povinen komisionář komitentovi při samovstupu vyplatit plyne pokud je v souladu s uděleným pokynem ke koupi ze zprávy o výsledku.

Námitka dovolatele, že odvolací soud v rámci právního hodnocení nepřihlédl k úpravě § 13, § 21, § 23 resp. § 24 zákona o cenných papírech přípustnost dovolání založit nemůže již proto, že dovolatel v dovolání nespecifikoval, v čem tvrzený rozpor s těmito ustanoveními spatřuje. Pouze ve vztahu k ustanovení § 21 zákona o cenných papírech uvedl, že z tohoto ustanovení plyne, že v době, kdy mělo dle odvolacího soudu dojít k uzavření smlouvy o koupi cenných papírů, již nebyl jejich vlastníkem. To však není pro posouzení okamžiku samovstupu komisionáře podstatné, neboť tento okamžik vyplývá z ustanovení § 584 obch. zák. Úprava převodu zaknihovaného cenného papíru začleněná do ustanovení § 21 zákona o cenných papírech, nemá na tento okamžik vliv.

Podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. proto dovolání přípustné není. Protože dovolací soud neshledal ani jiný důvod přípustnosti dovolání, podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. je odmítl.

O náhradě nákladů řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalované žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. srpna 2010

doc. JUDr. Ivana Š t e n g l o v á

předsedkyně senátu