29 Cdo 4661/2016
Datum rozhodnutí: 30.11.2016
Dotčené předpisy: § 138 o. s. ř.



29 Cdo 4661/2016
U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Filipa Cilečka v právní věci žalobkyně ČSOB Leasing, a. s. , se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 310/60, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 63998980, zastoupené Mgr. Janem Ševčíkem, advokátem, se sídlem v Praze 5, Na Královně 862, PSČ 156 00, proti žalovaným 1) HELIX, spol. s r. o. , se sídlem v Praze 8, Heydukova 896/11, PSČ 180 00, identifikační číslo osoby 41695836, 2) A. M. a 3) O. M. , oběma zastoupeným Mgr. Janem Nussbergerem, advokátem, se sídlem v Praze 3, Čajkovského 1640/8, PSČ 130 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 49 Cm 299/2013, o dovolání druhé žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. června 2016, č. j. 12 Cmo 112/2016-143, takto:
Dovolání se odmítá . O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Praze k odvolání druhé žalované v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 1. března 2016, č. j. 49 Cm 299/2013-131, kterým Městský soud v Praze přiznal druhé žalované osvobození od soudních poplatků v rozsahu 80 %.
Odvolací soud odkazuje na ustanovení § 138 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) přitakal soudu prvního stupně v závěru, podle kterého v poměrech dané věci nebyly podmínky pro úplné osvobození druhé žalované od soudních poplatků splněny.
Přitom zdůraznil, že předpokladem pro přiznání osvobození od soudních poplatků je především to, že žadatel řádně a úplně vylíčí své majetkové a výdělkové poměry a ty v řízení také doloží. Druhá žalovaná však nejen své poměry v celém tvrzeném rozsahu nedoložila, ale některé skutečnosti neuvedla vůbec. Zjištěné poměry druhé žalované v korelaci s již moderovanou výší soudního poplatku pak podle přesvědčení odvolacího soudu neodůvodňují závěr, že není v možnostech druhé žalované splnit poplatkovou povinnost ani zčásti.
Proti usnesení odvolacího soudu podala druhá žalovaná dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř.
Dovolatelkou zpochybněné právní posouzení věci odvolacím soudem odpovídá (v obecné poloze) závěrům formulovaným Nejvyšším soudem již v důvodech usnesení ze dne 17. července 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, uveřejněného pod číslem 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. V něm Nejvyšší soud vyložil, že účastníku řízení nesmí být jen pro jeho nepříznivou majetkovou situaci znemožněno uplatňovat nebo bránit své právo u soudu a naplnit své právo na právní pomoc v občanském soudním řízení od počátku řízení. Při rozhodování o osvobození od soudních poplatků soud přihlíží k celkovým majetkovým poměrům žadatele, k výši soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování, k povaze uplatněného nároku a k dalším podobným okolnostem. U fyzických osob bere v úvahu také jejich sociální poměry, zdravotní stav apod. Přihlédne nejen k výši příjmů žadatele a množství disponibilních finančních prostředků, ale též k jeho možnosti si tyto prostředky opatřit, jakož i k důsledkům, které by pro jeho poměry mohlo mít zaplacení příslušného soudního poplatku (nebo jiných plateb v příslušném řízení předpokládaných). U právnických osob a u fyzických osob, které jsou podnikateli, lze vzít v úvahu rovněž povahu jejich podnikatelské nebo jiné činnosti, stav a strukturu majetku, platební (ne)schopnost; je však též nutno přihlížet k tomu, zda se spekulativně nezbavily majetku či jiných výhod, aby se poplatkové povinnosti vyhnuly. Soud tedy zkoumá nejen faktické poměry žadatele v době podání žádosti, ale musí zvažovat, zda ze strany žadatele nejde o obcházení zákona za účelem získání neoprávněné výhody (osvobození od soudních poplatků). Celkové zhodnocení všech okolností, které vypovídají o poměrech účastníka, se pak musí promítnout do závěru, zda účastník (vedlejší účastník) je s ohledem na své poměry schopen zaplatit soudní poplatky a nést další výdaje spojené s řízením, včetně nákladů spojených s poskytnutím právní pomoci (se zastoupením). Jestliže mu to jeho poměry nedovolují, je soud povinen mu přiznat tomu odpovídající osvobození od soudních poplatků (v plném rozsahu, zčásti, pro část řízení nebo jen pro některé úkony). Účastník je přitom povinen soudu prokázat věrohodným způsobem své poměry, které jsou rozhodné pro posouzení důvodnosti jeho žádosti.
Nezbytnost verifikace majetkových poměrů účastníka řízení při rozhodování o jeho návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků, pak byla Nejvyšším soudem zdůrazněna také v celé řadě jeho dalších rozhodnutí (srov. např. usnesení ze dne 19. června 2008, sp. zn. 21 Cdo 3676/2007, usnesení ze dne 18. září 2013, sp. zn. 30 Cdo 2643/2013, nebo usnesení ze dne 29. dubna 2015, sp. zn. 29 Cdo 511/2015). Srov. dále též důvody usnesení Ústavního soudu ze dne 3. února 2016, sp. zn. I. ÚS 311/16.
Úvahu odvolacího soudu, podle níž druhá žalovaná nesplňuje předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků v rozsahu vyšším než 80 %, pak Nejvyšší soud neshledal zjevně nepřiměřenou (k tomu srov. též důvody usnesení Ústavního soudu ze dne 12. srpna 2015, sp. zn. IV. ÚS 3548/14) ani na základě argumentů druhé žalované obsažených v dovolání. V této souvislosti lze dodat, že úplné osvobození od soudních poplatků, jehož se dovolatelka domáhá, přichází v úvahu jak ostatně plyne přímo z textu ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. jen výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody. Ty ovšem dovolatelka soudům nižších stupňů ani dovolacímu soudu nepředestřela.
Výhrady dovolatelky, podle nichž odvolací soud pochybil také tím, že již ze samotné existence podnikatelské činnosti druhé žalované dovodil nemožnost přiznání osvobození od soudních poplatků v plném rozsahu , se pak zjevně míjejí s obsahem odůvodnění napadeného rozhodnutí, když na takovém závěru rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá (důvodem, pro který neměl odvolací soud za splněné předpoklady pro úplné přiznání osvobození od soudních poplatků druhé žalované, byla skutečnost, že zjištěné poměry dovolatelky přiznání osvobození v takovém rozsahu neodůvodňují).
Konečně námitky, podle kterých měl odvolací soud ze zjištěných skutečností dovodit závěr, že dovolatelka splňuje zákonné předpoklady pro úplné osvobození od soudních poplatků, nezahrnují žádnou otázku procesního nebo hmotného práva, na kterou by se vztahovalo některé z kriterií přípustnosti dovolání vymezených § 237 o. s. ř., a nečiní tak dovolání přípustným.
O nákladech dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval (k tomu srov. závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněného pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. listopadu 2016

JUDr. Jiří Z a v á z a l
předseda senátu