29 Cdo 4613/2010
Datum rozhodnutí: 26.10.2011
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.




29 Cdo 4613/2010


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně doc. JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatele Českého svazu chovatelů, občanského sdružení, se sídlem v Praze 8, Maškova 3, PSČ 182 53, identifikační číslo osoby 00 44 32 04, zastoupeného JUDr. Michaelem Sonntagem, advokátem se sídlem v Praze 1 Staré Město, Týnská 21, za účasti společnosti CHOVATEL, spol. s r. o., se sídlem v Praze 5, Tichá 6a, PSČ 15000, identifikační číslo osoby 43 00 40 16, o zrušení účasti společníka ve společnosti, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 76 Cm 122/2007, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. dubna 2010, č. j. 7 Cmo 126/2009-107, takto:

Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. dubna 2010, č. j. 7 Cmo 126/2009-107, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením změnil odvolací soud usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. listopadu 2008, č. j. 76 Cm 122/2007-54, jímž tento soud zrušil účast Českého svazu chovatelů, občanského sdružení (dále též jen společník ) ve společnosti Chovatel spol. s r. o. (dále jen společnost ) tak, že návrh zamítl (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II.).
Z provedených důkazů dospěl odvolací soud k závěru, že společník se domáhá ukončení účasti ve společnosti proto, že mu nevyhovují povinnosti, které převzal ve společenské smlouvě, směřující k nutnosti vydávání neperiodických publikací prostřednictvím společnosti . Tato skutečnost však podle odvolacího soudu nemůže vést ke zrušení účasti společníka ve společnosti, neboť nejde o skutečnost, v níž by bylo možné spatřovat důvod takového zrušení. Společník se při založení a vzniku společnosti ve společenské smlouvě určitým způsobem zavázal, včetně závazku vydávání publikací prostřednictvím společnosti, pročež jako důvod zrušení jeho účasti ve společnosti nelze akceptovat jeho snahu se takového závazku zprostit tím, že ukončí svoji účast ve společnosti. Závazek, který převzal ve společenské smlouvě, není ani protizákonný, ani se nepříčí dobrým mravům, učinil jej dobrovolně s vědomím své vázanosti společenskou smlouvou.
Odvolací soud nepřisvědčil námitce navrhovatele, že neměl žádný důvod setrvávat ve společnosti, když cíl, pro který byla založena, byl zmařen výpovědí vydavatelsko - nakladatelské smlouvy a že pro něj již není výhodné, aby byly jeho publikace, resp. publikace pro jeho členy vydávány prostřednictvím společnosti. Odvolací soud tedy oproti soudu prvního stupně nedovodil, že by na navrhovateli nebylo možné spravedlivě požadovat, aby ve společnosti setrval, když důvody jím uváděné a prokázané skutečnosti k takovému závěru nevedou.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, v němž co do jeho přípustnosti odkázal na § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ), co do důvodu pak na ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) a b) a odst. 3 o. s. ř.
Dovolatel nesouhlasí s právním hodnocením odvolacího soudu ani s výsledkem doplněného dokazování, které podle jeho soudu nemá pro podstatu řízení žádný význam. Nikdy nečinil sporným, že vydal dvě neperiodické publikace určené jeho členům, které nabízel k prodeji. Tato skutečnost však nemá vliv na jeho postavení ve společnosti. Odvolací soud pominul námitku dovolatele, že společnost porušila společenskou smlouvu tím, že nedůvodně vypověděla nakladatelsko vydavatelskou smlouvu, čímž ukončila vydávání časopisu Chovatel a začala vydávat časopis vlastní. Tímto okamžikem ztratil dovolatel zájem být společníkem společnosti, když odpadl jediný důvod jeho účasti ve společnosti.
Dovolatel dále namítá, že odvolací soud zcela pominul skutková zjištění soudu prvního stupně, že:
1) spor stran o vydávání časopisu trvá více než deset let,
2) jednatelka společnosti zatajila, že nebyl podán návrh na výmaz dovolatele jako společníka podle smluv o převodu obchodního podílu, a že mu od roku 1997 do roku 2002 společnost neumožnila vykonávat práva společníka,
3) dovolateli byly ukládány povinnosti nad rámec společenské smlouvy,
4) docházelo k uveřejňování nepravdivých informací o soudních jednáních,
5) docházelo k vměšování do vnitřních záležitostí dovolatele,
6) společnost zabránila dovolateli zjistit hodnotu jeho obchodního podílu a nahlížet do dokladů společnosti, a předem mu oznámila, že nedá souhlas s převodem obchodního podílu,
7) dovolatel pouze využil svého práva neúčastnit se valných hromad účastníka,
8) dovolatel nikdy neobdržel svůj podíl na zisku.
Proto dovolatel navrhuje, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolání je přípustné dle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.
K námitkám dovolatele pod body 2) až 5) a 8) Nejvyšší soud konstatuje, že taková skutková zjištění z rozhodnutí soudu prvního stupně nevyplývají. Ohledně námitky 1) pak Nejvyšší soud uzavírá, že délka trvání sporu mezi účastníky nemůže sama o sobě být důvodem pro ukončení účasti společníka. Tak tomu je i u námitky uvedené pod bodem 6); bránila-li společnost dovolateli nahlížet do dokladů, mohl se domáhat splnění její povinnosti v tom směru soudní cestou. Neudělit souhlas s převodem obchodního podílu pak je právem valné hromady společnosti a bylo by možno proti tomu namítat jen, pokud by šlo o šikanózní výkon práva. A konečně na tom, že se dovolatel neúčastnil valných hromad (bod 7), odvolací soud svůj závěr o nedůvodnosti návrhu nezaložil.
Přes shora uvedené však dospěl Nejvyšší soud k závěru, že odvolací soud pochybil, když se nezabýval tvrzením společníka, že chce ukončit činnost ve společnosti proto, že přestala vydávat časopis Chovatel, jehož vydávání přitom bylo dle tvrzení dovolatele jediným cílem jeho účasti ve společnosti. Bylo-li vydávání časopisu Chovatel prokazatelně hlavním důvodem účasti společníka ve společnosti, přičemž ostatní společníci o tom věděli a byli s tím srozuměni, a přestala-li společnost uvedený časopis vydávat, resp. ukončila-li smlouvu, která ji k tomu zavazovala, aniž by k tomu měla vážný důvod, mohl by takový postup být podle okolností případu důvodem, pro který nelze na společníku spravedlivě požadovat, aby ve společnosti setrval.
Protože právní posouzení věci co do řešení otázky, na níž napadené rozhodnutí spočívá, je neúplné, a tedy nesprávné, Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu podle ustanovení § 243b odst. 2, věty za středníkem a odst. 3 o. s. ř. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243d odst. 1, věta druhá a § 226 o. s. ř.).
V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§ 243d odst. 1, věta třetí, o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. října 2011

doc. JUDr. Ivana Štenglová
předsedkyně senátu