29 Cdo 4610/2007
Datum rozhodnutí: 24.06.2008
Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb., § 218 odst. 5 písm. b) předpisu č. 99/1963Sb.




29 Cdo 4610/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Filipa Cilečka a Mgr. Petra Šuka v právní věci navrhovatelky S. e. a. s., , o zápis změn do obchodního rejstříku, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. B 2356, o dovolání R. M., , zastoupeného JUDr. P. Z., advokátem, , proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. října 2006, č. j. 7 Cmo 536/2005 1022, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. R. M. nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Napadeným usnesením změnil odvolací soud usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. srpna 2005, č. j. F 101889/2005 B 2356 909 tak, že povolil zápis usnesení valné hromady navrhovatelky, konané dne 5. srpna 2005, kterým bylo rozhodnuto o přechodu všech akcií navrhovatelky na hlavního akcionáře společnost Č., a. s., do obchodního rejstříku.

Proti usnesení odvolacího soudu podal dovolání R. M., odkazuje co do jeho přípustnosti na ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) a § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) a poukazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 50/03, dle kterého každý musí mít v demokratickém právním státě jistotu, že neztratí své vlastnické právo v řízení, jehož účastníkem ani nebyl.

Dovolatel, který je cizím státním příslušníkem, namítá, že usnesení valné hromady je neplatné pro rozpor se zákonem, a to s § 61 odst. 2 obchodního zákoníku (dále jen obch. zák. ) a pro rozpor s mezinárodní smlouvou, kterou je Dohoda mezi ČSFR a S. r. N. o podpoře a vzájemné ochraně investic, která vstoupila v platnost dne 2. srpna 1992, a byla publikována pod č. 573/1992 Sb.

Má za to, že hlavní akcionář zjevně porušil § 56a obch. zák. a zneužil institut vyvlastnění akcií pro své vlastní obohacení. Tvrdí, že institut tzv. práva výkupu účastnických cenných papírů podle ustanovení § 183i až 183n, zařazených do obchodního zákoníku novelou provedenou zákonem č. 216/2005 Sb., porušuje jeho právo na pokojné užívání majetku, je v rozporu s právem na spravedlivý proces a v rozporu s ústavním principem proporcionality.

Argumentuje tím, že česká právní úprava je protiústavní, neboť neexistuje předběžná přezkoumatelnost vyvlastňovacího opatření rejstříkovým soudem, chybí ochrana menšiny při určení výše protiplnění, neexistují sankce za porušení povinnosti při určení odškodnění a jako žalobní důvod je vyloučena nepřiměřenost protiplnění.

Poukazuje na skutečnost, že neústavnost ustanovení, použitých hlavním akcionářem v procesu práva výkupu, je předmětem dvou řízení před Ústavním soudem a navrhuje, aby dovolací soud řízení přerušil a věc předložil Ústavnímu soudu za účelem zrušení ustanovení § 183i a násl. obch. zák. a pokud řízení nepřeruší, aby napadené usnesení odvolacího soudu zrušil.

Nejvyšší soud konstatuje, že ustanovení § 183i a násl. obch. zák. nejsou v rozporu s ústavním zákonem nebo s mezinárodní smlouvou, která má přednost před zákonem. S touto otázkou se již Ústavní soud vypořádal v nálezu ze dne 27. března 2008 sp. zn. Pl. ÚS 56/05 (dále též jen nález ), kterým návrh na zrušení ustanovení § 183i až § 183n obch. zák. zamítl. Důvod pro podání návrhu na zrušení těchto ustanovení a pro následné přerušení dovolacího řízení zde tedy není.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání podle citovaného ustanovení je objektivní kategorií, jež se pojí s povahou napadaného rozhodnutí. Subjektivní přípustnost dovolání oproti tomu implikuje otázku určení subjektu, který je v daném případě oprávněn [ve smyslu ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 odst. 1 písm. b) o. s. ř.] dovolání, jež je objektivně přípustné, podat. Z povahy dovolání jakožto opravného prostředku plyne, že oprávnění je podat (subjektivní přípustnost) svědčí účastníku, v jehož neprospěch napadené rozhodnutí vyznívá, je-li způsobená újma na základě dovolání odstranitelná tím, že dovolací soud napadené rozhodnutí zruší.

Dovolatel ovšem účastníkem řízení v projednávané věci není. Účastenství v řízení ve věcech obchodního rejstříku se s účinností od 1. července 2005 (od novely občanského soudního řádu provedené zákonem č. 216/2005 Sb.) řídí ustanovením § 200c odst. 1 o. s. ř., jež stanoví, že účastníky řízení jsou osoba, která podala návrh, k němuž je oprávněna podle zvláštního právního předpisu (navrhovatel) a podnikatel; ustanovení § 94 odst. 1 a 2 o. s. ř. se nepoužijí. Dovolatel není ani jednou z vyjmenovaných osob.

V rejstříkovém řízení se obecně nerozhoduje o právech nebo povinnostech akcionářů, ale pouze o právech nebo povinnostech podnikatelského subjektu zapsaného či zapisovaného do obchodního rejstříku, s tím, že pro případ, že by práva těchto osob mohla být dotčena nezákonností rozhodnutí, na jehož základě k příslušnému zápisu do obchodního rejstříku dochází, poskytuje zákon ochranu těmto právům tam, kde to považuje za potřebné jiným způsobem (ustanovení § 131 odst. 1 a § 183 obch. zák.).

Tak je tomu i v daném případě, tj. ve vztahu k usnesení valné hromady navrhovatelky, jímž bylo rozhodnuto o přechodu všech akcií společnosti na hlavního akcionáře. Český právní řád zajišťuje akcionáři, který brojí proti právním důsledkům založeným usnesením valné hromady, které mají být zapsány do obchodního rejstříku, dostatečnou právní ochranu tím, že mu umožňuje jednak napadat usnesení valné hromady, které tyto důsledky založilo (§ 183 ve spojení s § 183k odst. 5 obch. zák.), jednak požádat soud o přezkoumání přiměřenosti protiplnění (§ 183k odst. 1 obch. zák.). Protože zákon zajišťuje ochranu práv akcionářů jinak, není žádného důvodu, aby akcionáři bylo přiznáno postavení účastníka řízení o zápis tohoto usnesení do obchodního rejstříku.

Ostatně i Ústavní soud v shora uvedeném nálezu shledal, že právní úprava postavená na nemožnosti účasti akcionáře v rejstříkovém řízení (s poukazem na uvedené ostatní možnosti uplatňování jeho práv v odlišných samostatných řízeních), má z pohledu proporcionality v konkurenci stojících vlastnických a od nich odvozovaných dalších práv hlavního akcionáře a minoritních akcionářů, jakož i jejich z povahy věci plynoucích odlišných zájmů, své ústavně akceptovatelné odůvodnění (str. 24 odst. 78 nálezu).

Proto nebyl dovolatel (správně) ani účastníkem řízení před soudy nižších stupňů.

Dovolatel tedy není subjektivně způsobilý k podání dovolání, neboť nebyl účastníkem řízení o změnu zápisu v obchodním rejstříku. Dovolací soud proto jeho dovolání podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. b) o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolatel, jehož dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu těchto nákladů právo. Navrhovatelce, která byla v průběhu dovolacího řízení (s účinností ke dni 1. října 2007) vymazána z obchodního rejstříku, neboť zanikla v důsledku sloučení se společností Č., a. s., do jejího výmazu z obchodního rejstříku žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. června 2008

JUDr. Ivana Š t e n g l o v á

předsedkyně senátu