29 Cdo 4570/2007
Datum rozhodnutí: 29.11.2007
Dotčené předpisy:





29 Cdo 4570/2007


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Petra Šuka v právní věci žalobce PaedDr. P. N., zastoupeného JUDr. R. V., advokátem, proti žalované I. K., jako správkyni konkursní podstaty úpadkyně S. o. c. a. s., zastoupené JUDr. K. U., advokátem, o vyloučení nemovitostí ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 24 Cm 18/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. června 2007, č.j. 15 Cmo 83/2007-45, takto:


I. Dovolání se odmítá.


II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 3.034,50 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce.


O d ů v o d n ě n í :


Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem s odkazem na ustanovení § 19 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále jen ZKV ), potvrdil rozsudek ze dne 16. dubna 2007, č.j. 24 Cm 18/2006-22, jímž Krajský soud v Plzni zamítl žalobu o vyloučení ve výroku specifikovaných nemovitostí (dále jen sporné nemovitosti ) ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně S.- o.c. a. s. (dále jen úpadkyně ), ve výroku o nákladech řízení jej změnil tak, že žalobci uložil zaplatit žalované částku 11.414, Kč a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.


Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, odkazuje co do jeho přípustnosti na ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) a co do důvodu na ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tj. namítaje, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci.


Dovolatel sice připouští, že zmeškal třicetidenní lhůtu k podání žaloby na vyloučení sporných nemovitostí ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně, nicméně akcentuje, že takovou žalobu podal včas proti správkyni konkursní podstaty úpadkyně K. G.H. a. s. (dále jen druhá úpadkyně ), přičemž nebyl vyrozuměn o vyloučení sporných nemovitostí ze soupisu majetku konkursní podstaty druhé úpadkyně a jejich následném zápisu do soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně. Nesouhlasí ani s výroky o náhradě nákladů řízení, když žádným způsobem nezpůsobil ani nemohl ovlivnit nakládání se spornými nemovitostmi ze strany správců konkursních podstat.


Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.


Žalovaná navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl.


Dovolání žalobce proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, které není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., Nejvyšší soud neshledal - vzhledem k závěrům formulovaným v rozhodnutí uveřejněném pod číslem 9/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek - přípustným ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Navíc - jak je zřejmé z obsahu dovolání - dovolatel sám připouští, že lhůtu k podání vylučovací žaloby zmeškal; skutečnost, že žalobu podle ustanovení § 19 odst. 2 ZKV podal včas proti správkyni konkursní podstaty druhé úpadkyně, která následně sporné nemovitosti ze soupisu majetku konkursní podstaty této úpadkyně vyloučila, je pro rozhodnutí dané věci právně nevýznamná.


V části směřující proti měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně a výroku o nákladech odvolacího řízení pak přípustnost dovolání nezakládá žádné z ustanovení občanského soudního řádu (srov. např. usnesení uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).


Jelikož dovolání žalobce není přípustné, Nejvyšší soud je podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.


Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalobci vznikla povinnost hradit žalované náklady řízení. Náklady dovolacího řízení vzniklé žalované sestávají ze sazby odměny advokáta za řízení v jednom stupni (za dovolací řízení) určené podle ustanovení § 8, § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. částkou 2.250,- Kč a z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300, Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.. S připočtením 19% daně z přidané hodnoty činí celková výše nákladů dovolacího řízení 3.034,50 Kč.


Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.


Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.


V Brně dne 29. listopadu 2007





JUDr. Petr G e m m e l


předseda senátu