29 Cdo 4554/2007
Datum rozhodnutí: 30.01.2008
Dotčené předpisy:





29 Cdo 4554/2007


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Ivany Štenglové a Mgr. Petra Šuka v právní věci navrhovatelky I. N., a. s., zastoupené advokátem, za účasti G. C. s. r. o., zastoupené advokátem, o zaplacení částky 7,270.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v O. pod sp. zn. 28 Cm 156/2005, o dovolání společnosti G. C. s. r. o., proti usnesení Vrchního soudu v O. ze dne 10. května 2007, č. j. 8 Cmo 494/2006-85, takto:


Usnesení Vrchního soudu v O. ze dne 10. května 2007, č. j. 8 Cmo 494/2006-85, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.


O d ů v o d n ě n í :


V záhlaví označeným usnesením Vrchní soud v O. - odkazuje na ustanovení § 107a občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ) - vyhověl návrhu navrhovatelky, aby do řízení na její místo vstoupila společnost D. H. INC., se sídlem T. C. C., A. R., A. I., M., R. M. o., registrační číslo 6880 (dále též jen společnost ).


V odůvodnění rozhodnutí odvolací soud uvedl, že v průběhu odvolacího řízení byla mezi navrhovatelkou a společností uzavřena smlouva o postoupení pohledávky, jejíž úhrada je předmětem řízení. Akcentuje, že předmětem řízení je zaplacení ceny za převod obchodního podílu, jde tedy o spor podřaditelný pod ustanovení § 9 odst. 3 písm. g) o. s. ř. a řízení o některých otázkách obchodních společností, družstev a jiných právnických osob podle ustanovení § 200e o. s. ř., v němž se účastenství řídí ustanovením § 94 odst. 1 větou první o. s. ř., dospěl k závěru, že přesto nelze v odvolacím řízení postupovat podle ustanovení § 94 odst. 3 o. s. ř. a přibrat do řízení nabyvatele práva, o něž v řízení jde. Odvolací řízení je řízením přezkumným - pokračoval odvolací soud - a bez zřetele na to, zda se v odvolacím řízení uplatní systém úplné či neúplné apelace, musí být okruh účastníků stejný jako byl v řízení před soudem prvního stupně. Proto ani v řízení podle ustanovení § 200e o. s. ř. nelze v odvolacím řízení přibírat do řízení účastníka, o jehož právech a povinnostech nebylo v řízení před soudem prvního stupně jednáno. Tomu ostatně nasvědčuje i taxativní výčet zrušovacích důvodů podle ustanovení § 219a odst. 1 o. s. ř. Odvolací soud dovodil, že jiný okruh účastníků v odvolacím řízení tak přichází v úvahu pouze postupem podle ustanovení § 211 a § 107 a § 107a o. s. ř., tedy v důsledku procesního nástupnictví následkem singulární či univerzální sukcese. Návrh navrhovatelky proto posoudil podle jeho obsahu jako návrh dle ustanovení § 211 a § 107a o. s. ř. a rozhodl o procesním nástupnictví v důsledku singulární sukcese pohledávky.


Proti usnesení odvolacího soudu podala společnost G. C. s. r. o. dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 239 odst. 1 písm. b) o. s. ř., namítajíc, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, tj. uplatňujíc dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.


Dovolatelka zejména namítá, že společnost D. H. INC., jak ji odvolací soud označil, nikdy neexistovala a neexistuje, listiny prokazující existenci společnosti nemohly být opatřeny ověřovací doložkou a pokud se tak stalo, jde o doložku protiprávní . Smlouva o postoupení pohledávky uzavřená mezi navrhovatelkou a společností, je absolutně neplatná podle ustanovení § 39 občanského zákoníku, neboť je v rozporu s dobrými mravy. Navrhovatelka postoupila společnosti pohledávku, jejíž zaplacení je předmětem sporu poté, co byla v řízení před soudem prvního stupně neúspěšná a co jí bylo uloženo zaplatit dovolatelce náhradu nákladů řízení ve značné výši. Je zřejmé, že smlouva o postoupení pohledávky byla uzavřena účelově, aby se česká společnost vyhnula povinnosti uhradit náklady řízení a zavázanou byla společnost se sídlem na M. o. Jde přitom o společnost s ručením omezeným, s neznámou vlastnickou strukturou, která nemá žádný majetek, jenž by mohl být v budoucnu postižen k uspokojení pohledávky dovolatelky. Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.


Dovolání je přípustné podle ustanovení § 239 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a je i důvodné, ale z jiných než dovolatelkou uváděných důvodů.


Podle ustanovení § 200e odst. 3 o. s. ř. účastenství ve věcech uvedených v § 200e odst. 1 o. s. ř. se řídí ustanovením § 94 odst. 1 větou první. Rozhoduje se usnesením.


Z ustanovení § 94 o. s. ř. vyplývá, že v řízení, které může být zahájeno i bez návrhu, jsou účastníky navrhovatel a ti, o jejichž právech nebo povinnostech má být v řízení jednáno (odstavec 1 věta první). Jestliže někdo z těch, o jejichž právech nebo povinnostech má být v řízení jednáno, se neúčastní řízení od jeho zahájení, vydá soud, jakmile se o něm dozví, usnesení, jímž jej přibere do řízení jako účastníka (odstavec 3).


Podle ustanovení § 107a o. s. ř. má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v § 107 (odstavec 1). Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány (odstavec 2).


Ze znění ustanovení § 107a o. s. ř. plyne, že je použitelné pouze ve sporném řízení a v řízení ve věcech, o nichž bylo rozhodnuto jiným orgánem. V projednávané věci jde o řízení o některých otázkách obchodních společností, družstev a jiných právnických osob podle ustanovení § 200e o. s. ř., jež je tzv. nesporným řízením, v němž se účastenství řídí ustanovením § 94 odst. 1 o. s. ř. a případná hmotněprávní sukcese se projeví bez dalšího v okruhu účastníků řízení, neboť účastenství je tu přímo spjato s tím, o čí práva nebo povinnosti má v řízení jít (srov. shodně např. Bureš, J. - Drápal, L. - Krčmář, Z.: Občanský soudní řád. Komentář. I. díl., 7. vydání, Praha, C. H. Beck 2006, str. 492).


Nastala-li v průběhu tzv. nesporného řízení (§ 200e o. s. ř.) právní skutečnost, s níž je spojen převod nebo přechod práva či povinnosti, o něž v řízení jde, nepoužije se ustanovení § 107a o. s. ř., ať už v řízení před soudem prvního stupně nebo v řízení odvolacím, a soud nevydá rozhodnutí podle ustanovení § 107a odst. 2 o. s. ř. Zjistí-li takovou skutečnost (nebo je-li soudu oznámena některým z účastníků) pokračuje v řízení s procesním nástupcem dosavadního účastníka poté, kdy o pokračování v řízení s procesním nástupcem uvědomí účastníky i procesního nástupce přípisem či usnesením o vedení řízení podle § 167 o. s. ř. V této situaci není na místě ani postup podle § 94 odst. 3 o. s. ř., neboť uvedené ustanovení se vztahuje na případy, kdy někdo z těch, o jejichž právech nebo povinnostech má být v řízení jednáno, se neúčastní řízení (ač tomu tak mělo být) od jeho zahájení.


Protože právní posouzení věci co do řešení otázky, na níž napadené rozhodnutí spočívá, není správné, Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání, usnesení odvolacího soudu podle ustanovení § 243b odst. 2 věty za středníkem a odst. 3 o. s. ř. zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.


Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243d odst. 1 část věty první za středníkem o. s. ř.).


Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.


V Brně 30. ledna 2008





JUDr. Hana G a j d z i o k o v á


předsedkyně senátu