29 Cdo 4551/2008
Datum rozhodnutí: 19.05.2010
Dotčené předpisy: § 33 odst. 2 předpisu č. 256/2004Sb., § 11 předpisu č. 26/2000Sb.




29 Cdo 4551/2008

ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně doc. JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobce Ing. A. H., zastoupenému Mgr. Lukášem Zscherpem, advokátem, se sídlem v Plzni, Lochotínská 18, PSČ 301 00, proti žalovaným 1) CYRRUS, a. s., se sídlem v Brně, Veveří 111, PSČ 616 00, identifikační číslo 63 90 70 20, zastoupené JUDr. Lumírem Schejbalem, advokátem, se sídlem v Brně, Veveří 111, PSČ 616 00, 2) ABATIS, a. s. se sídlem v Praze 5 Košířích, Jinonická 80, PSČ 158 00, identifikační číslo 45 27 43 63, zastoupené Mgr. Davidem Kroftou, advokátem, se sídlem v Praze 1 Malé Straně, Újezd 450/40, PSČ 118 01 a 3) Mgr. M. Š., zastoupenému JUDr. Antonínem Janákem, advokátem, se sídlem v Příbrami I, nám. T. G. Masaryka 142, PSČ 261 01, o určení neplatnosti dražby, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 7 C 1/2007, o dovolání navrhovatele proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. května 2008, č. j. 39 Co 467/2007 104, takto:

I. Dovolání se zamítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit každému ze žalovaných na náhradu nákladů dovolacího řízení 5.760,- Kč, do rukou jejich zástupců, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
O d ů v o d n ě n í:

Napadeným rozsudkem potvrdil odvolací soud rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 19. června 2007, č. j. 7 C 1/2007 71, kterým tento soud zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal určení, že nedobrovolná dražba akcií společnosti ABATIS a. s., konaná dne 16. listopadu 2006 (dále jen dražba ), je neplatná.
Z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně měl odvolací soud za zřejmé, že tento soud považoval žalobce za osobu aktivně legitimovanou k podání žaloby a správně tak vycházel z ustanovení § 24 odst. 3 zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách (dále jen zákon o veřejných dražbách ).
Odvolací soud uzavřel, že zákon č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu (dále též jen zákon o podnikání na kapitálovém trhu ) je ve vztahu k zákonu o veřejných dražbách zákonem speciálním. Podle § 2 písm. b) tohoto zákona (který vymezuje pojmy pro účely tohoto zákona), se údaji o osobě, u fyzické osoby rozumí jméno a příjmení, datum narození a adresa bydliště. Současně však § 33 odst. 2 zákona o podnikání na kapitálovém trhu obsahuje ustanovení, dle něhož se na veřejnou dražbu cenných papírů vztahuje přiměřeně zvláštní právní předpis upravující veřejné dražby, pokud tento zákon nestanoví jinak. Pravidla organizování veřejné dražby cenných papírů upravuje dražebník cenných papírů dražebním řádem. Dražební řád a každou jeho změnu schvaluje Česká národní banka. Z uvedeného podle odvolacího soudu vyplývá, že při provedení dražby, a to i cenných papírů, je namístě postupovat podle zákona o veřejných dražbách. Obsah dražební vyhlášky u veřejné dražby nedobrovolné je upraven v § 43 zákona o veřejných dražbách. Dražební vyhláška musí podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o veřejných dražbách obsahovat, kromě jiného, označení dražebníka, navrhovatele, vlastníka předmětu dražby, dlužníka, popřípadě zástavce, je-li osobou odlišnou od vlastníka předmětu dražby. Při konkrétním označení osob pak je třeba vycházet z § 11 zákona o veřejných dražbách, dle něhož osoby a věci musí být označovány způsobem vylučujícím jejich záměnu.
Odvolací soud uzavřel, že ke splnění zákonných předpokladům označení vlastníka předmětu dražby v dražební vyhlášce při veřejné dražbě nedobrovolné postačuje označení fyzické osoby jménem, příjmením a datem narození, neboť jde o údaje vylučující záměnu těchto fyzických osob. Proto nelze hodnotit dražební vyhlášku, kterou dražebník vyhlásil dražbu, jako rozpornou se zákonem a není tak dán právní důvod pro určení neplatnosti veřejné dražby nedobrovolné ve smyslu § 48 zákona o veřejných dražbách.
Nad rámec uvedeného pak odvolací soud dodal, že se ztotožnil i s úvahou soudu prvního stupně ohledně účelovosti námitky žalobce proti konané dražbě, neboť dle mínění odvolacího soudu odporuje logice věci, aby žalobce, který se řádně dražby zúčastnil, nemohl vydražit dražené akcie z toho důvodu, že mu nebylo známo bydliště jednotlivých vlastníků předmětu dražby, tj. cenných papírů, když nadto byly všechny akcie draženy jako celek.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Co do jeho přípustnosti odkázal na ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ), co do dovolacího důvodu na ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Zásadní právní význam dovolatel spatřuje v posouzení otázky, jaký je rozsah údajů obligatorně uváděných v dražební vyhlášce dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zákona o veřejných dražbách. Za spornou označuje skutečnost, jakým způsobem musí být označen vlastník předmětu dražby fyzická osoba tedy jestli postačí pouze jméno příjmení a datum narození, či je nezbytným předpokladem k přesné identifikaci osoby též adresa bydliště.
Dovolatel akcentuje, že důležitost identifikace vlastníka předmětu dražby z hlediska přechodu vlastnického práva k akciím je zjevná. Speciální povaha akcií spočívá v tom, že je v nich inkorporováno právo jejich vlastníka na účast na akciové společnosti včetně všech práv a povinností s tím spojených. Akciové právo je natolik specifické, že nelze dovozovat, že zájemce o nabytí vlastnictví akcií nepotřebuje znát akcionářskou strukturu společnosti, jejímž akcionářem (společníkem) se má stát. Pokud zákon o podnikání na kapitálovém trhu stanoví zcela jednoznačným způsobem, jak je nutno identifikovat osoby, nelze takové ustanovení ignorovat a nerespektovat ho.
Dovolatel uvádí, že před konáním předběžné dražby podal dražitel tzv. kvalifikovaný dotaz směřovaný České národní bance ohledně správnosti svého postupu. Předmětem dotazu byla skutečnost, zda je uvedený rozsah identifikace vlastníků předmětu dražby v souladu se zákonem. Česká národní banka v písemné odpovědi na tento konkrétní dotaz konstatovala, že zvolený rozsah identifikace vlastníků je dostačující. S tímto závěrem dovolatel nesouhlasí, když namítá, že Česká národní banka (jakkoliv se jedná o zcela výjimečný orgán v rámci dělby moci), nemá pravomoc regulovat kapitálový trh v rozporu se zákonem . Dovolatel odkazuje na jediné známé a publikované stanovisko týkající se uveřejňování a rozsahu seznamu vlastníků předmětu dražby při organizování dražeb cenných papírů, kterým je stanovisko č. Stan/11/2005 ze dne 16. září 2005 vydané Komisí pro cenné papíry. Stanovisko se detailně vyjadřuje k rozsahu údajů o osobách v seznamu vlastníků předmětu dražby, přičemž závěrem s odkazem na stanovisko Úřadu pro ochranu osobních údajů konstatuje, že k označení vlastníka předmětu dražby je třeba uvést jeho jméno a příjmení s uvedením data narození a obec, kde má fyzická osoba své bydliště; u právnických osob pak postačuje název a obec, ve které se nachází její sídlo. Uvedené, publikované, veřejně známé abstraktní stanovisko nebylo žádným způsobem změněno. Dovolatel má za to, že pokud se Česká národní banka rozhodne změnit veřejně známé stanovisko, musí svůj právní názor dostatečným způsobem zdůvodnit a uvést racionální argumentaci. Její rozhodnutí by však mělo být v souladu se zákonem a v žádném případě nemůže jít proti textu zákona, jako se stalo v tomto konkrétním případě.
Dovolatel uzavírá, že postup dražebníka byl jednoznačně v rozporu s textem zákona, dražebník tedy postupoval nezákonným způsobem. Proto navrhuje, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu, jakož i soudu prvního stupně a věc vrátil posledně jmenovanému k dalšímu řízení.
Všichni žalovaní ve svých vyjádřeních k dovolání argumentují ve prospěch správnosti napadeného rozhodnutí, když mají za to, že u fyzické osoby je naprosto dostačující, pokud je identifikována celým jménem, příjmením a datem narození, z čehož dovozují, že všechny náležitosti dražby byly i v dražební vyhlášce splněny. Poukazují na to, že dle ustanovení § 48 odst. 3 zákona o veřejných dražbách je podmínkou vyslovení neplatnosti dražby, aby do práv žalobce bylo provedením dražby zasaženo podstatným způsobem. Vyslovují domněnku, že tuto skutečnost dovolatel jednoznačně neprokázal, z jeho strany se jedná o pouhé spekulativní jednání. Proto shodně navrhují, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl.
Předpokladem přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm řešená právní otázka, mají po právní stránce zásadní význam.
Zásadní právní význam dovolací soud shledává (a potud má dovolání za přípustné) v řešení otázky, zda mělo být pro způsob identifikace vlastníka předmětu držby použito ustanovení § 3 písm. b) zákona o podnikání na kapitálovém trhu anebo ustanovení § 11 zákona o veřejných dražbách.
K tomu Nejvyšší soud uzavřel, že pro posouzení nastolené otázky je třeba řešit, jaký je vztah obou dotčených předpisů, totiž zákona o podnikání na kapitálovém trhu a zákona o veřejných dražbách.
Ustanovení § 33 odst. 2 zákona o podnikání na kapitálovém trh, ve znění účinném ke dni konání veřejné dražby, určuje, že na veřejnou dražbu cenných papírů se vztahuje přiměřeně zvláštní právní předpis upravující veřejné dražby, pokud tento zákon nestanoví jinak. Z uvedeného plyne, že neupravuje-li zákon o podnikání na kapitálovém trhu náležitosti dražební vyhlášky, použije se na její náležitosti, jak správně uzavřel odvolací soud, úprava zákona o veřejných dražbách, konkrétně, pokud jde o identifikaci vlastníků dražených cenných papírů, ustanovení § 11 zákona o veřejných dražbách, dle něhož osoby a věci musí být označovány způsobem vylučujícím jejich záměnu.
Dovolací soud se ztotožňuje i se závěrem odvolacího soudu, že v projednávané věci je k identifikaci fyzických osob, které jsou vlastníky společně dražených akcií, postačující, bude-li dražební vyhláška obsahovat jejich jména a příjmení a data narození; uvedené údaje v projednávané věci vlastníky dražených akcií nepochybně identifikují. K tomu je třeba ještě uvést, že sám dovolatel v žalobě tvrdil, že v seznamu akcionářů, který byl k nahlédnutí u dražebníka, se některá příjmení opakovala, netvrdil však již, že by tyto osoby měly i shodná jména a data narození.
Protože se dovolateli prostřednictvím uplatněných dovolacích důvodů správnost právního posouzení věci odvolacím soudem zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení § 243b odst. 2 věty první o. s. ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř.
Podle ustanovení § 8 a § 10 odst. 3, vyhlášky č. 484/2000 Sb. činí odměna advokáta 9.000,- Kč. Po snížení o 50 % ve smyslu ustanovení § 18 odst. 1 uvedené vyhlášky (advokát žalobce učinil v dovolacím řízení toliko jeden úkon právní služby vyjádření k dovolání), jde o částku 4.500,- Kč. Spolu s režijním paušálem určeným podle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů částkou 300,- Kč náleží žalovaným 4.800,- Kč. Z této částky pak činí náhrada za 20% daň z přidané hodnoty 960,- Kč. Celkem tak dovolací soud přiznal žalovaným k tíži žalobce každému částku 5.760,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou se oprávnění domáhat jeho výkonu.

V Brně dne 19. května 2010

doc. JUDr. Ivana Š t e n g l o v á
předsedkyně senátu