29 Cdo 4547/2008
Datum rozhodnutí: 02.09.2009
Dotčené předpisy:





29 Cdo 4547/2008


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Filipa Cilečka a Mgr. Petra Šuka ve věci navrhovatelky JUDr. J. S., zastoupené Mgr. M. D., advokátem, za účasti H. p. h., a. s. v likvidaci, zastoupeného JUDr. L. V., advokátkou, o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 5 Cm 210/2003, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. dubna 2008, č. j. 7 Cmo 310/2007-665, takto:


I. Dovolání se odmítá.


II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


O d ů v o d n ě n í :


Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 3. května 2007, č. j. 5 Cm 210/2003-628, kterým Městský soud v Praze zamítl návrh, jímž se navrhovatelka domáhala vyslovení neplatnosti všech usnesení náhradní valné hromady společnosti H. p. h., a. s. v likvidaci (dále jen společnost ), konané dne 12. října 2003 (dále jen valná hromada ).


Proti usnesení odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání, které Nejvyšší soud podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.


Učinil tak proto, že dovolání proti potvrzujícímu výroku usnesení ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (neboť o situaci předpokládanou v ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. v projednávané věci nejde), přičemž usnesení odvolacího soudu jsa vázán obsahem dovolání (§ 242 odst. 3 věta první o. s. ř.) Nejvyšší soud zásadně právně významným neshledal.


Řešení otázky, zda byl konkrétní člen dozorčí rady společnosti P. M. v daném případě oprávněn svolat valnou hromadu společnosti či nikoli, má totiž význam právě a jen pro projednávanou věc, nikoli z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu). Závěr odvolacího soudu, podle něhož i v případě svolání valné hromady dozorčí radou platí přiměřeně ustanovení § 184 až § 190 obch. zák., která (při splnění v nich uvedených podmínek) mohou založit i oprávnění jednotlivého člena dozorčí rady akciové společnosti svolat valnou hromadu, je přitom v souladu s hmotným právem.


V souladu s hmotným právem je i závěr odvolacího soudu, podle něhož absence výpisu ze zákonné evidence cenných papírů k rozhodnému dni (při zjišťování účasti akcionářů na valné hromadě) sama o sobě neznamená, že by práva akcionářů účastnivších se valné hromady byla suspendována či porušena a že neopatření výpisu je proto nutno hodnotit podle důsledků, které na rozhodování valné hromady fakticky mělo. I řešení otázky, jaké byly konkrétní důsledky použití neaktuálního výpisu ze zákonné evidence cenných papírů, má proto význam právě a jen pro projednávanou věc.


Výhradami proti způsobu, jakým odvolací soud prováděl dokazování, jakož i proti rozsahu dokazování, pak dovolatelka uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., jehož prostřednictvím přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. založit nelze (k tomu srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130 a ze dne 15. listopadu 2007, sp. zn. III. ÚS 372/06).


Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je ve smyslu ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. odůvodněn tím, že společnost, které vůči dovolatelce (jejíž dovolání bylo odmítnuto) vznikl nárok na náhradu nákladů řízení, podle obsahu spisu v dovolacím řízení žádné náklady nevynaložila.


Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.


V Brně dne 2. září 2009


JUDr. Ivana Š t e n g l o v á


předsedkyně senátu