29 Cdo 4512/2010
Datum rozhodnutí: 18.12.2012
Dotčené předpisy: § 159a o. s. ř.




NEJVYŠŠÍ SOUD
ČESKÉ REPUBLIKY

29 Cdo 4512/2010 ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců a JUDr. Filipa Cilečka a doc. JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobce L. K. , zastoupeného JUDr. Karlem Matějkou, advokátem, se sídlem v Praze 2, Legerova 44, PSČ 120 00, proti žalované SANATORIUM TOPAS s. r. o., se sídlem ve Škvorci, Masarykovo nám. č.p. 112, PSČ 250 83, identifikační číslo osoby 48950165, zastoupené JUDr. Zuzanou Greco, advokátkou, se sídlem v Praze 10, K Sokolovně 37, PSČ 104 00, o zaplacení 13,320.403,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha východ pod sp. zn. 3 C 283/2003, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 3. prosince 2009, č. j. 28 Co 220/2009, 28 Co 221/2009-370, takto:

I. Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 3. prosince 2009, č. j. 28 Co 220/2009, 28 Co 221/2009-370, se ve výrocích III., IV. a V. ruší a věc se v tomto rozsahu vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
II. Ve zbývajícím rozsahu se dovolání odmítá .
O d ů v o d n ě n í:

Rozsudkem ze dne 22. ledna 2008, č. j. 3 C 283/2003-273, ve znění usnesení ze dne 8. července 2008, č. j. 3 C 283/2003-286, zamítl Okresní soud Praha východ žalobu o zaplacení 2,148.184,- Kč s příslušenstvím a poplatku z prodlení ve výši 11,172.219,- Kč a rozhodl o nákladech řízení.
Rozsudkem ze dne 3. prosince 2009, č. j. 28 Co 220/2009, 28 Co 221/2009-370, změnil Krajský soud v Praze rozsudek soudu prvního stupně tak, že uložil žalované zaplatit žalobci částku 1,910.002,- Kč s příslušenstvím (výrok I.) a částku 994.545,90 Kč (výrok II.), ve zbývajícím rozsahu rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil (výrok III.) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výroky IV. a V.).
Jde o druhé rozhodnutí odvolacího soudu v projednávané věci, když usnesením ze dne 30. března 2007, č. j. 28 Co 371/2006-219, zrušil rozsudek ze dne 2. června 2005, č. j. 3 C 283/2003-172, jímž soud prvního stupně žalobě vyhověl.
Odvolací soud vyšel (mimo jiné) z toho, že:
1) KST AGRO, s. r. o. (jako pronajímatel) a žalovaná (jako nájemce) uzavřeli dne 30. května 1996 nájemní smlouvu o pronájmu části ubytovacího zařízení, označeného jako Penzion KLIKA (dále jen nemovitosti ), pro účely provozování psychiatrické léčebny, a to na dobu do 30. června 2002 (dále jen nájemní smlouva ). Měsíční nájemné bylo sjednáno ve výši 449.625,- Kč bez DPH.
2) Dne 20. prosince 1996 uzavřeli KST AGRO, s. r. o. a žalovaná dodatek č. 1 k nájemní smlouvě, jímž s účinností od 1. ledna 1997 sjednaly novou výši nájemného, a to 489.192,- Kč bez DPH měsíčně.
3) Dne 22. prosince 1997 uzavřely stejné strany dodatek č. 2 k nájemní smlouvě, jímž bylo s účinností od 1. ledna 1998 sjednáno měsíční nájemné ve výši 530.350,- Kč bez DPH a pro případ prodlení s placením nájemného dohodnuto penále ve výši 0,05 % z dlužné částky za každý den prodlení.
4) Dne 15. února 1999 uzavřely KST AGRO, s. r. o. a žalovaná (za níž jednal jako jednatel žalobce) dodatek č. 3 k nájemní smlouvě, jímž bylo s účinností od 1. ledna 1999 sjednáno měsíční nájemné ve výši 587.060,- Kč bez DPH a dále pro případ prodlení s placením nájemného dohodnuto penále ve výši 0,5 % z dlužné částky za každý den prodlení.
5) V době uzavření dodatku č. 3 byl žalobce jednatelem žalované i KST AGRO, s. r. o. a současně společníkem žalované. Společníky KST AGRO, s. r. o. byli příbuzní žalobce.
6) Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 30. března 2000 postoupila KST AGRO, s. r. o. žalobci veškeré pohledávky z nájemní smlouvy. Dopisem ze dne 10. května 2000 bylo žalované postoupení pohledávek oznámeno.
7) Rozsudkem Krajského obchodního soudu ze dne 22. září 1999 bylo ve vztahu mezi žalobcem, jeho manželkou Janou Klikovou a KST AGRO, s. r. o. rozhodnuto, že prohlášení vlastníka (Jany Klikové) o vkladu nemovitostí do základního majetku KST AGRO, s. r. o., je neplatné. Rozsudek nabyl právní moci dne 20. října 1999.
8) Pravomocným rozsudkem ze dne 1. srpna 2002, č. j. 48 Cm 3/2000-29, zamítl Městský soud v Praze po věcném přezkoumání žalobu žalované (SANATORIUM TOPAS s. r. o.) proti KST AGRO, s. r. o. o určení, že dodatek č. 3 k nájemní smlouvě je neplatný.
9) KST AGRO, s. r. o., žalobce a jeho manželka Jana Kliková uzavřeli dne 2. května 2000 dohodu o novaci , v níž žalobce a Jana Kliková vyslovili souhlas se všemi úkony, jež KST AGRO, s. r. o. činila v období od 30. června 1996 do 2. května 2000 jako pronajímatel nemovitostí.
Na takto ustaveném základě odvolací soud uzavřel, že nájemní smlouva i dodatky č. 1 a 2 jsou platnými právními úkony. Společnost KST AGRO, s. r. o. byla oprávněným držitelem nemovitostí a jako takový mohla nemovitosti i pronajmout. Navíc, i kdyby tomu tak nebylo, byla zmocněna žalobcem a jeho manželkou jako vlastníky nemovitostí k uzavírání nájemních smluv (smlouvou uzavřenou v souladu s § 51a zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku; dále jen obč. zák. ) tak, že takový úkon mohla učinit svým jménem a na svůj účet.
Neplatným však shledal dodatek č. 3 k nájemní smlouvě, neboť jej žalobce uzavřel jako jednatel žalované, ačkoliv byl současně i jednatelem KST AGRO, s. r. o., na jejímž majetkovém prospěchu byl zainteresován. Současně byl žalobce v důsledku neplatnosti vkladu nemovitostí do společnosti KST AGRO, s. r. o. (společně se svojí manželkou) vlastníkem nemovitostí. Dostal se proto do střetu zájmů, v důsledku čehož nemohl (s ohledem na analogickou aplikaci § 22 odst. 2 obč. zák.) jednat jménem žalované jako její jednatel. Další důvod neplatnosti pak odvolací soud shledal ve skutečnosti, že ke dni uzavření dodatku č. 3 již bylo rozhodnuto o neplatnosti vkladu nemovitostí do společnosti KST AGRO, s. r. o. a tato společnost tudíž nebyla jejich vlastnicí. Nemohla proto vystupovat jako pronajímatel.
Rozsudek ze dne 1. srpna 2002, č. j. 48 Cm 3/2000-29, jímž Městský soud v Praze zamítl žalobu žalované o určení neplatnosti dodatku č. 3 k nájemní smlouvě (uzavíraje, že dodatek je platný), pak odvolací soud neshledal pro projednávanou věc závazným, neboť byl vydán ve vztahu jiných subjektů .
Odvolací soud proto vyšel z toho, že v rozhodném období (březen až červen 2000) byla žalovaná vázána nájemní smlouvou ve znění dodatků č. 1 a 2, a byla tedy povinna platit nájemné ve výši 530.350,- Kč měsíčně, a v případě prodlení i smluvní pokutu ve výši 0,05% z dlužné částky za každý den prodlení. Pohledávka z tohoto nájemního vztahu svědčí přímo žalobci (který byl v rozhodném období společně s manželkou vlastníkem nemovitostí). Navíc mu byla dodal odvolací soud společností KST AGRO, s. r. o. postoupena v souladu s § 534 a násl. obč. zák.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ a c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ). Namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (uplatňuje tak dovolací důvod vymezený v ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.) a navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolatel brojí proti závěru odvolacího soudu, podle kterého je dodatek č. 3 k nájemní smlouvě neplatným právním úkonem, namítaje, že v projednávané věci jsou soud i účastníci řízení vázáni rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 1. srpna 2002, č. j. 48 Cm 3/2000-29. Současně snáší argumenty na podporu svého názoru, že mohl jménem žalované uzavřít dodatek č. 3 k nájemní smlouvě.
Zkoumání, zda dovolání je objektivně přípustné, předchází ve smyslu ustanovení § 243b odst. 5, § 240 odst. 1 a § 218 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. posuzování tzv. subjektivní přípustnosti dovolání.
Je tomu tak proto, že k podání dovolání oprávněn pouze ten účastník, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma (jakkoli nepatrná) odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. července 1999, sp. zn. 20 Cdo 1760/98, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 1, ročník 2000, pod číslem 7, ze dne 21. srpna 2003, sp. zn. 29 Cdo 2290/2000, uveřejněné pod číslem 38/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek či ze dne 30. června 2004, sp. zn. 29 Odo 198/2003).
Brojí-li dovolatel i proti měnícím výrokům napadeného rozsudku ve věci samé (jimiž bylo žalobě částečně vyhověno), napadá výroky rozhodnutí odvolacího soudu, kterými bylo rozhodnuto v jeho prospěch; dovolání tudíž není v tomto rozsahu subjektivně přípustné. Proto je Nejvyšší soud v tomto rozsahu bez dalšího odmítl.
Ve zbývajícím rozsahu, v němž směřuje proti třetímu (potvrzujícímu) výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé, je dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř., a je i důvodné.
Ustanovení § 159a o. s. ř. určuje:
Nestanoví-li zákon jinak, je výrok pravomocného rozsudku závazný jen pro účastníky řízení (první odstavec).
Výrok pravomocného rozsudku, kterým bylo rozhodnuto ve věcech uvedených v § 83 odst. 2, je závazný nejen pro účastníky řízení, ale i pro další osoby oprávněné proti žalovanému pro tytéž nároky z téhož jednání nebo stavu. Zvláštní právní předpisy stanoví, v kterých dalších případech a v jakém rozsahu je výrok pravomocného rozsudku závazný pro jiné osoby než účastníky řízení (druhý odstavec).
Výrok pravomocného rozsudku, kterým bylo rozhodnuto o osobním stavu, je závazný pro každého (třetí odstavec).
V rozsahu, v jakém je výrok pravomocného rozsudku závazný pro účastníky řízení a popřípadě jiné osoby, je závazný též pro všechny orgány (čtvrtý odstavec).
Jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být v rozsahu závaznosti výroku rozsudku pro účastníky a popřípadě jiné osoby věc projednávána znovu (pátý odstavec).
Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu plyne, že o stejnou věc se jedná tehdy, jde-li v pozdějším řízení o tentýž nárok nebo stav, o němž již bylo v jiném řízení pravomocně rozhodnuto, a týká-li se stejného předmětu řízení a týchž osob. Tentýž předmět řízení je dán, jestliže tentýž nárok nebo stav vymezený žalobním petitem vyplývá ze stejných skutkových tvrzení, jimiž byl uplatněn (ze stejného skutku). Podstatu skutku (skutkového děje) lze přitom spatřovat především v jednání (a to ve všech jeho jevových formách) a v následku, který jím byl způsoben; následek je pro určení skutku podstatný proto, že umožňuje z projevů vůle jednajících osob vymezit ty, které tvoří skutek. Pro posouzení, zda je dána překážka věci pravomocně rozhodnuté, není významné, jak soud skutek, který byl předmětem řízení, posoudil po právní stránce. Překážka věci pravomocně rozhodnuté je dána i tehdy, jestliže soud skutek posoudil po právní stránce nesprávně, popřípadě neúplně (např. skutek byl posouzen jako vztah ze smlouvy, ačkoliv ve skutečnosti šlo o odpovědnost za bezdůvodné obohacení). Co do totožnosti osob není samo o sobě významné, mají-li stejné osoby v různých řízeních rozdílné procesní postavení (např. vystupují-li v jednom řízení jako žalovaní a ve druhém jako žalobci). Týchž osob se řízení týká i v případě, jestliže v pozdějším řízení vystupují právní nástupci (z důvodu universální nebo singulární sukcese) osob, které jsou (byly) účastníky dříve zahájeného řízení (srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2001, sp. zn. 20 Cdo 463/99, uveřejněného pod číslem 60/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. prosince 2001, sp. zn. 20 Cdo 2931/99, uveřejněného pod číslem 85/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Zamítl-li Městský soud v Praze po věcném přezkoumání pravomocným rozsudkem ze dne 1. srpna 2002, č. j. 48 Cm 3/2000-29, žalobu společnosti SANATORIUM TOPAS s. r. o. proti společnosti KST AGRO, s. r. o. o určení, že dodatek č. 3 k nájemní smlouvě je neplatný, a postoupila-li společnost KST AGRO, s. r. o pohledávky z nájemní smlouvy žalobci, je žalobce (jakožto právní nástupce z titulu singulární sukcese) vázán uvedeným rozsudkem stejně jako společnost SANATORIUM TOPAS s. r. o. (v projednávané věci žalovaná).
Závěr odvolacího soudu, podle něhož není uvedený rozsudek pro projednávanou věc závazný, neboť byl vydán ve vztahu jiných subjektů , tudíž není správný.
Proto Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a aniž se pro nadbytečnost zabýval ostatními námitkami dovolatele, rozsudek odvolacího soudu podle § 243b odst. 2 věty za středníkem ve výroku III. a současně i v závislých nákladových výrocích IV. a V. zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta první o. s. ř.).
Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243d odst. 1 část věty první za středníkem, § 226 odst. 1 o. s. ř.).
V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. prosince 2012

JUDr. Petr Šuk
předseda senátu